Svaaaca

První polovina 80 %, druhá 50 %.

Zatímco první polovina skvěle pracuje s náznaky nevyhnutelné tragédie, posledních cca 50 minut se jen a jen křičí. Za každé situace, pořád. Gradace tak jednoduše nefunguje. Je těžké nechat se zasáhnout silným momentem, když už dobrou hodinu všechny postavy bez výjimky mlátí pěstmi do zdi, vzlykají a řvou.

Nina Horáková je v Yermě lidská, Evě Salzmannové pak silně typizovaná role feministické matky svědčí. Na přesvědčivosti ale hře ubírá text prošpikovaný těmi největšími klišé, co snad lze ve vztahovém dramatu nalézt (?náš vztah je jako nádor?).

Ale jo, zasmál jsem se, od srdce a hned několikrát. A navíc jsem domů neodcházel s pocitem trapnosti. Absolutní výhra. Co by kluk měl víc chtít?

Skutečně nejhorší hra mého života. Kamarádům jsem se pak musel celý večer omlouvat, že jsem je vzal zrovna na tohle. Anna Polívková znovu ukazuje, že zkrátka a jednoduše neumí hrát, resp. neumí vystoupit ze své jediné polohy. Na tomto materiálu by však pohořel každý... Znáte ten pocit, jak vás napadne na první dobrou vtip, který ale okamžitě zavrhnete, protože vám obratem dojde, že napadl i všechny ostatní, takže nemá cenu ho říkat nahlas? Přesně tak působí 8 GB tvrdého porna. Ty nejprvoplánovitější vtipy úrovně Babovřesk zabalené do hávu syrového divadla. Ještě po těch měsících jsem stále naštvaný, že jsem za to utratil peníze.

Herců pomalu stejně jako diváků, ale nesmírně to fungovalo. Kuchyni to představuje jako vysoce stresové prostředí, kde se hraje pouze za sebe a každé zakopnutí se vám může vymstít. V tomto ohledu je to v podstatě dokument. Postava majitele restaurace v podání p. Buriana na mě působila rušivě, pozornost na sebe strhávali mladí herci a herečky. Pokud se inscenace někdy vrátí, určitě zajděte.

Tři hodiny. Nikdy mě nikdo nedokázal v divadle udržet tak dlouho bez toho, aniž bych v hlavě začal přemítat, jak se bez tří přestupů dostanu domů. Je to syrové, je to nepříjemné, je to intimní. Nic není tak, jak se zdá, ale zároveň to před díváky estaví zvraty pouze pro zvraty. Doporučuji všude, kudy chodím.

Skoro novoroční představení jsem si náramně užil. Perfektní dialogy, vývoj postav a přesné balancování na hraně srozumitelnosti i pro běžného činoherního diváka. Pouští vždy tolik střípků informací, že chcete vědět víc. Doporučuji si zajistit lístky blízko pódia, z poslední řady jsem měl občas potíže rozeznat, která postava zrovna mluví, herečky měly podobnou barvu hlasu.

Malostranská verze queer klasiky se zkrátka vyvedla. Sebevědomý výkon R. Tomeše si kradl pozornost pro sebe po celou dobu. Dialogy občas skřípaly, možná by stálo za to se jim ještě chvíli pověnovat. A pokud máte citlivý sluch jako já, vezměte si raději špunty.

Safra, to bylo něco. Obvykle se zhruba po 90 minutách čehokoli podívám poprvé na hodinky, v případě Moskoviády to však nepřišlo až do konce. Moc hezká práce se scénou, skvělé dialogy a přítomnost autora v publiku to dotáhla skoro k dokonalosti. Must see.

Tvrdá skýva divadeldníkova přetavená v intimní (doslova) zážitek. Nikdy jsem se do divadla nepodíval jinak než divák, přesto mi přišlo, že jsem alespoň na chvílí do jejich světa nahlédl. Doporučuji.

Ztřeštěná komedie, která hází vtipy na stěnu a kupodivu se naprostá většina z nich přilepí. Lze tak prominout i občasný krok vedle směrem k lidové řachandě. Víc takových!

Vrchol toho, co ve mě divadlo kdy dokázalo vyvolat. Klíčovou událost československých dějin dokáže vyprávět bez patriotického patosu, který je pro námět tolik typický. Lokální přesah, který hře umístění divadla v Libni dodává, pak mrazí. Chytré scénografické volby, hudba a uvěřitelné výkony ze mě pak vytvořily oddaného dianiškovce.

Zásadním předpokladem pro to, abyste si představení užili, je přijít s mentálním nastavením, že se chcete zasmát. Pokud pak hercům odpustíte občasné přehrávání a humor založený na tělesných tekutinách, dostanete velmi povedenou konverzačku. Snad jen ta gradace přijde možná až příliš brzy a posledních dvacet minut už je ukřičených a rozmáchaných.

Netradiční komorní zážitek, který v divácích zpočátku vyvolá dojem, že snad vešli do špatné místnosti. VYNIKAJÍCÍ výkon Zuzany Zlatohlávkové, která vyniká zejména v práci s vlastním tělem pak hru povyšuje daleko nad samotný materiál, který místy sklouzává k mravouce.

Skvělé nápady bohužel zastiňuje občasný "cringe" a kolísající kvalita, kdy zejména druhá půlka už vyloženě nudí. Popkulturní narážky na Peče celá země ad. vyznívají samoúčelně, jako by chtěly dát publiku alespoň nějaký záchytný bod. Nelituji, že jsem viděl, ale doporučovat známým nebudu.