Ivo Železný

Četl jsem text v Plameni z listopadu 1968 a pak slyšel rozhlasovou četbu na pokračování v podání autorky s její nezapomenutelnou dikcí. V paměti mám do alchajmra její: Dámy! Lepší sněžný muž nežli žádný muž!
A samozřejmě i film s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Menšíkem.
Současná divadelní interpretace zdá se mi poněkud nešťastná. Většinu představení jsem dumal proč. Inu pojmout nadnesený text smrtelně vážně je trága. Ivana Uhlířová sama sebe urežírovala vcelku dobře, ale Vasil Fridrich na mě působil dojmem: Honem rychle to odříkat, ať už můžeme domů.
Kouř byl. Hafo kouře.

One man show Bohumila Klepla. Hodinu a půl bez přestávky sám na velkém jevišti bez hluchých míst. Klobouk dolů. Vynikající. Potlesk ve stoje, nikoli jako obvykle postupný, ale okamžitý. Zaslouženě.
6 (34.)

Několik obrazů z historie nešťastného prostoru, Divadla Komedie, tedy divadelního sálu známého teď jako Divadlo Komedie. Jen nepodstatný pokus o ilustraci.

Představení mělo pro mě jeden velký klad. Po asi pětačtyřiceti letech jsem zavítal do Planetária.
Jinak vůbec nedrželo pohromadě. Mnohé postavy se v jednotlivých scénách chovaly diametrálně jinak než v předchozích scénách, o nějakém vývoji nebylo ani řeči. Taková jednoduchá anekdota doplakávající se ke konci dvě hodiny.
3 (32.)

Se schopným souborem sázka na jistotu. Chytrý a vtipný text, vícero herců zpívajících na úrovni léty ověřené výborné písně (vrchol na konci představení Bernsteinův a Borovcův Swing! ve vůbec ne špatném podání Jitky Smutné a v téměř hollywoodské choreografii). Zasloužený dlouhotrvající potlesk.
5 (31.)

Film s Katherine Hepburnovou a Henrym Fondou (1981) byl jedním z mých největších zážitků v této oblasti za celkem ne zrovna krátký život.
Režiséru Vladimíru Strniskovi a Simoně Stašové, Ladislavu Frejovi a všem přidavačům na úrovni se podařilo něco u nás hodně zřídkavého. Odměřit americký sentiment, který nám není vlastní, aby nebyl lepkavý a byl uvěřitelný i u nás. (Film jsem viděl před skoro půlstoletím, ale na sentiment v projevu protagonistů si nevzpomínám. Oni nehráli, oni prostě byli.) Klobouk dolů před všemi. Zážitek. Výjimečný.
6 (30.)

Zpočátku to trochu vázlo, ale pak se to rozjelo, takže proč bychom i tento žánr nepřipustili. Kouř byl.

Pro mě vícenásobný objev. Text je nutný základ. Spolu s ním Anna Kameníková, kterou jsem sice viděl ve vícero rolích ve spotřebních televizních detektivkách, ale nevšiml jsem si. Už její výkon opravňuje udivené superlativy.
Ale něco pro mě unikátního je scénografie Jána Tereby. Zcela mimořádně nápaditá scéna, která mnoha různými vizuálními způsoby čím dál více aktivně hrála s sebou, a postupně se prosazovala jako plnohodnotný třetí herec.
Prostě dívadlo, kterého má divák plnou hlavu i cestou domů, i druhý den zrána.
Kouř byl.

Superlativy nechám na vás, kdo jste to viděli nebo uvidíte.
Pro mě je hlavní známkou kvality, že to neleze z hlavy ani po odchodu z dívadla. Pro mě objevem byla Anna Polívková. Znal jsem ji zatím jako celkem slušnou herečku. Jen. Tady byla často lepší než otec díky uměřenější, a o to účinnější a velice mnohotvárné komice. A dobrá zpěvačka. Ale abych trojjediného otce neprávem (autor, režisér, herec) neupozaďoval. Nejen komedie, ale rovnocenně i velice vážné dívadlo o dívadle a hercích. A bez amerického sentimentu. Klobouk dolů.

Tragikomedie. Do přestávky spíš tragi, po přestávce spíš komedie. Oproti Líbánkám na Jadranu, které držely pohromadě, měly divadelní logiku a jasně směřovaly odněkud někam, toto je sled izolovaných scének. Vrcholem je samoúčelný "grandiózní" vstup Romana Štabrňáka na jeviště v první pro děj zcela zbytečné roli: psa. A o něco později v osvědčeném žertovném ženském převleku. To už je čistokrevná zájezdová řachanda. To výborná Anna Šišková nemohla zachránit. Škoda.

Jednoduchá vyprávěnka s jedinou záhadou: Proč? Kouř byl. Proč?

Tak tohle se nepovedlo. Tak šílený propadák jako přede dvěma lety v Divadle Bez zábradlí to nebyl, ale utkvívá otázka: Proč, proboha, inscenovat prvoplánovou frašku bez jediného komediálního herce? Celé představení jsem se nemohl zbavit dojmu, že narežírovaně se pitvořící herci, jindy a jinde vynikající, se museli těmi dvěma hodinami vyloženě protrpět.
3 (23.)

Dobrá, moc dobrá komedie. Ze života. A jak to u dobrých komedií je pravidlem, komedie i na vážnou notečku. Jako bonus záskok autora/režiséra v roli Vaška/Štěpána. Záskok, ale nebylo to znát.
Z fleku by na jevišti mohl pokračovat.

Další ztracený večer. Velmi podřadný text, no, abych vynechal kaši, hloupý. Tuctová "komedie", jakých se po našich scénách potácí hafo. Režisér ho upravil a snažil se ho vylepšit tím, že z něj udělal zájezdovou řachandu. No, dal tomu korunu. Výsledný dojem je, že hraje podřadná šmíra. Michal Dlouhý to víceméně ustál, protože z přehrávání si udělal značku a většinou ke svému i k diváckému prospěchu. Ovšem líto mi bylo Simony Stašové. A hodně. Ta šmíra je na ní. Většina amatérských divadel, která jsem viděl poslední roky, podala mnohem lepší výkony.

Režisérovo těžké nepochopení originálu a divákovo těžké zklamání. Toto je čtvrté představení, kdy jsem na jevišti vědomě zažil Michala Dlouhého. V prvních třech jeho přehrávání zapadlo do charakteru inscenace. Tady je to katastrofa. Ingmar Bergman je krystalicky humoruprostý. Michaela Badinková se role zhostila adekvátně a výborně a tradičně. Michal Dlouhý se dopustil parodie. Celou dobu jsem čekal, že se obrátí k publiku a zařve: Apríl! Nejhorší výsledek režisérova i hercova snažení je, když je postava totálně nevěrohodná.

Příběh tří lúzrů a milující ženy a matky. Po patnácti minutách je z 99 % jasno. O všem. Následuje sto minut drobně varírovaných příběhů, které ilustrují stále znovu a znovu, že to fakt byli lúzři. Dišputát. I dnes se najdou čtenáři Jiráskových tlustospisů. Proti Williamsovi byl ovšem Shakespeare prudce moderní autor.

Radost. Výtečný hutný a lidský text, perfektně interpretovaný. Pro mě včetně sentimentu. Ten nemám rád. A zastával jsem pověru, že ho umějí na úrovni jen američtí herci. Eliška Balzerová je podle tohoto představení naprosto vynikající i americká herečka. Ale vynikající a rovnocenné byly i Iva Pazderková a Marika Šoposká. Radost. Další tutovka na hezkých pár sezón.

Klasická vata jen aby se hrálo. Z 95 minut přerecitovaných pár notoricky známých fakt o Teslovi tak na patnáct dvacet minut, přivážení, odvážení a přesouvání rekvizit tak na půl hodiny, zbytek nesmyslné přecházení herců po jevišti a plkání o předváděných pouťových atrakcích, tedy experimentech.

Sto minut nesmyslné trapnosti nebo trapné nesmyslnosti. Ve všech ohledech. V americké literární kritice existuje pojem idiot plot - debilní zápletka, definovaná tak, že děj se může rozvíjet jen za podmínky, že všechny postavy se od začátku do konce chovají jako debilové. Toto byla perfektní ilustrace.
První neotrlí diváci to vzdávali po hodině. Kouř byl.

One woman show pro Elišku Balzerovou přes dvě hodiny na jevišti. Na nudu nebylo místo, smích častý, úžasná energie. Klobouk. I text byl výborný.
Závěrečný velmi zasloužený potlesk vestoje. Jedno z výjimečných představení až do alchajmra.

"Výpovědi její pedagogické konkurentky, uklízečky, společnice a komorné jsou svědectvím nejen o úspěších a pádech Emy Destinnové, ale především o závisti a malosti, které jako důvěrné známé provázejí i naše životy."
Tradičně dobré dívadlo, standardně výtečně odehrané.

Hodně dobré dívadlo. Ale komedie? Byť černá? Možná komedie mravů v archaickém významu. Mnohokrát zpracované téma: zarytý idealista proti grázlům. Pamatuji švédský film z doby kolem 1970, který skončil realisticky tím, že idealistického učitele jeho grázlíci žáci nakonec utopili.
Ale zpracování tématu je na mnohem vyšší úrovni, herci hráli s viditelnou chutí. Pro protagonisty to vypadalo jako až na další životní role. Velmi nápaditá scéna i režie. Bude se to líbit. Z dobrých důvodů.

Divadelní spolek Jedl v Divadle X10 - Lucie Trmíková na motivy textů Ingmara Bergmana - Soukromé rozhovory. Bergmanovská variace pro tři hlasy a trubku
Konečně další hutný text, který má smysl. Inu Bergman. Něco jsem se jeho filmů natlumočil. A dívadlo, které má kvůli tomu smysl. Zčásti potlesk vestoje, zčásti dobové halekání.

Devadesát minut slovního prejtu. Kouř byl. Holé řiti byly. I opačné strany.

Nezaujalo. V paměti se neuložilo nic.