Recenze

Příliš rychlý Robin Hood
vydáno: 0.0.0000, psáno z představení: 6.6.2008
Ke konci sezony 2007/08 uvedlo Jihočeské divadlo před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově svoji nejnovější premiéru v podobě dramatické novinky tamního šéfa činohry Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové nazvanou Robin Hood. Diváci se tak mohli po několik letních večerů setkávat s legendou o jednom z nejznámějších světových zbojníků, jež láká dramatiky a inscenátory ke stále dalším pohledům na tuto již značně probádanou látku. Otázkou zůstává, co nového se dá na této báji ještě vymyslet...

Po veleúspěšných Třech mušketýrechŽenách Jindřicha VIII. se Glaser se Šubrtovou pokusili i napotřetí vstoupit do téže řeky, což se jim však podařilo jen zčásti. Na nejnovějším textu je sice již patrná jistá obratnost a znalost řemesla, s níž dokáží hravě formulovat přirozené a navíc i živé dialogy psané hercům ze souboru víceméně přímo na tělo, ale srovnáme-li Robina Hooda s jejich předchozími dramatickými počiny, jedná se o hru nejslabší.

Slabiny textu nedovedla zakrýt ani inscenace, kterou režisér Martin Glaser vyšperkoval mnohými umě secvičenými a navýsost efektně vypadajícími davovými scénami či ve spolupráci s Petrem Nůskem dokonale vytvořenými souboji s šermy, při jejichž zhlédnutí se až tajil dech. Autoři totiž svoji verzi legendy, možná v nelogické snaze vměstnat veškerý děj do potřebné délky produkce čítající devadesát minut, doslova "okleštili" na minimum akce. Příběh tím ve výsledku nabral zběsilého tempa a jednotlivé scény takto roztříštěné na pouhé sekvence se řítily vpřed závratnou rychlostí k závěrečné pointě. Je škoda, že si tandem Glaser - Šubrtová s některými pasážemi více nepohrál nebo alespoň nerozvedl určité dějové linky, jimiž by získala na atraktivitě celá inscenace a nejen pouze její části. Divák by pak mohl mnohem snáze proniknout do zajímavého vyprávění, které mu bylo předestřeno jen ve zkratkovitém náznaku.

S tímto souvisí i problém herecké realizace. Je zřejmé, že skoro všichni účinkující byli režisérem typově velmi přesně obsazeni, ale bohužel nikdo z hlavních protagonistů nemohl z výše zmiňovaných důvodů více propracovat charakter své postavy. Všichni proto splývali v jeden celek, třebaže zdaleka ne podprůměrný ani průměrný. Velké úskalí přinesl též závěr, jenž se kdysi autorům vymkl z rukou i v první verzi Jindřicha VIII. Rozřešení příběhu totiž nastalo velmi neočekávaně a odehrálo se tak extrémně rychle, že byť jen na malou chvíli nepozorný divák mohl o závěrečnou pointu přijít. Kdyby alespoň Mariana s Robinem nevyšli po skončení poslední scény ihned vstříc potlesku diváků... Režie tak naprosto nepochopitelně zmařila krásnou iluzi pohádkovosti, kterou se po celou dobu s úspěchem snažila vytvářet.

A co konkrétního tedy říci k hereckým výkonům? Ondřej Veselý do titulní postavy nepřinesl žádné nové prvky, na něž bychom u něj již nebyli zvyklí. Byl mužný, sebevědomý, spravedlivý, s uhrančivým pohledem a k dobru přidal i pořádný kus mužské ješitnosti. Ondřej Volejník se v roli šerifa z Notthinghamu musel spokojit s prezentací prvoplánovaného padoušství a Dana Verzichová coby Mariana poměrně přesně ztvárnila legendami již mnohokrát zpracovanou postavu krásné statečné dívky milující svého vyvoleného. Nejlépe se dařilo Taťaně Kupcové v roli Eleanor, ale bohužel i její postava neměla svoji dějovou linku pořádně uzavřenou.

Z výše popisovaných skutečností logicky vyplývá, že mnohem lépe se muselo dařit hercům epizodních postav majících v inscenaci relativně málo prostoru. Mezi ně patřila nejen Věra Hlaváčková jako Mary, ale především Daniela Bambasová v roli sherwoodské čarodějnice.

Ačkoli by někdo po přečtení těchto řádků mohl nabýt dojmu, že se nejnovější inscenace určená výhradně pro letní scénu otáčivého hlediště, nepovedla, není tomu tak. To si jen Martin Glaser s Olgou Šubrtovou svými předchozími projekty určenými nejen pro tento prostor "pod širákem" nastavili laťku velmi vysoko a tu se jim tentokrát nepodařilo překonat.

Přes všechny výhrady je možno inscenaci hodnotit jako vkusnou, nepodbízivou a snažící se udržet vysoký herecký standard, kterým se Jihočeské divadlo může v posledních několika sezónách po právu pyšnit. A herci své diváky nezklamali ani tentokrát.

Hodnocení: 60 %

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.