Recenze
Poetický i dráždivý obraz fantoma erotické fotografie
vydáno: 27.6.2013, psáno z představení: 25.6.2013
foto: Jakub Jíra
foto: Jakub Jíra
Neobvyklé životopisné drama s podtitulem „zcizené deníky fantoma erotické fotografie“ přivezli do Hradce Králové herci brněnského Divadla Husa na provázku. Hlavním objektem jejich zájmu se stal kyjovský podivín, ale zároveň talentovaný fotograf Miroslav Tichý, který zemřel v roce 2011.
Režisérka Anna Petrželková vytvořila na provázkovské Sklepní scéně pozoruhodnou inscenaci, která citlivým způsobem vzpomíná na člověka, který se za svého života dočkal (do značné míry vlastní vinou) jen samých ústrků. Miroslav Tichý byl nedostudovaný malíř, který v 60. letech objevil kouzlo fotografie. Objektem jeho fotografického zájmu byly kyjovské ženy a dívky a to především na místním koupališti. Proto byl svérázný fotograf považován za úchyla. Ostatně po velkou část svého života si Tichý udržoval bezdomoveckou vizáž, bydlel sám a společnost mu dělaly jen myši, se kterými se dělil o potravu a stopy po jejich zubech nese i část Tichého fotografií.
Inscenace Anny Petrželkové vyniká působivou atmosférou. Při zhruba hodinu a půl trvajícím exkurzu do života kyjovského podivína nasaje divák nejen kouzlo moravského maloměsta, ale také se otře o specifika doby, která osobnostem Tichého typu nepřála. Neuchytil se v komunistickém režimu, protože byl přesným opakem „správného“ socialistického člověka, a tak byl každoročně umisťován do blázince, aby nekazil oslavy 1. máje nebo Slováckého roku. Podobně se mu ale vedlo i v kapitalismu, protože Tichý byl člověk, který nebyl orientován na výkon. Své fotografie nepovažoval za umění a odmítal na nich vydělávat peníze i v době, kdy už jeho snímky zdobily významné instituce (jako třeba pařížské Centre Pompidou nebo londýnské Victoria and Albert Museum).
Hlavní devízou brněnské inscenace je ovšem Ivana Hloužková, která byla překvapivě obsazena do role Miroslava Tichého. Ani výrazné líčení herečce nebrání předvést skvostný a do posledních detailů propracovaný výkon. Sledování toho, jak se ponořila do úlohy svérázného fotografa, doslova bere dech. Však také Ivana Hloužková za tuto roli byla oceněna ze všech stran. Získala Cenu Alfréda Radoka, vyhrála v anketě serveru i-divadlo.cz v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon a byla nominována i na Cenu Thálie. Pozornost diváka na sebe sice strhává hlavně Ivana Hloužková, ale ani ostatní herci nejsou jen do počtu. Vynikající jsou především Anička Duchaňová a Anežka Kubátová, které ztvárňují pubertální objekty fotografova zájmu v promyšleně komponovaných a místy i docela odvážných scénách.
Podivný, „šmírácký“ život Tichého Tarzana je v brněnské inscenaci podán s jemnou poetikou v řadě zábavných i dojemných scének. Bezpochyby jeden z vrcholů hradeckého festivalu a jedna z těch nejzajímavějších autorských inscenací, které jsou na českých jevištích k vidění.
Režisérka Anna Petrželková vytvořila na provázkovské Sklepní scéně pozoruhodnou inscenaci, která citlivým způsobem vzpomíná na člověka, který se za svého života dočkal (do značné míry vlastní vinou) jen samých ústrků. Miroslav Tichý byl nedostudovaný malíř, který v 60. letech objevil kouzlo fotografie. Objektem jeho fotografického zájmu byly kyjovské ženy a dívky a to především na místním koupališti. Proto byl svérázný fotograf považován za úchyla. Ostatně po velkou část svého života si Tichý udržoval bezdomoveckou vizáž, bydlel sám a společnost mu dělaly jen myši, se kterými se dělil o potravu a stopy po jejich zubech nese i část Tichého fotografií.
Inscenace Anny Petrželkové vyniká působivou atmosférou. Při zhruba hodinu a půl trvajícím exkurzu do života kyjovského podivína nasaje divák nejen kouzlo moravského maloměsta, ale také se otře o specifika doby, která osobnostem Tichého typu nepřála. Neuchytil se v komunistickém režimu, protože byl přesným opakem „správného“ socialistického člověka, a tak byl každoročně umisťován do blázince, aby nekazil oslavy 1. máje nebo Slováckého roku. Podobně se mu ale vedlo i v kapitalismu, protože Tichý byl člověk, který nebyl orientován na výkon. Své fotografie nepovažoval za umění a odmítal na nich vydělávat peníze i v době, kdy už jeho snímky zdobily významné instituce (jako třeba pařížské Centre Pompidou nebo londýnské Victoria and Albert Museum).
Hlavní devízou brněnské inscenace je ovšem Ivana Hloužková, která byla překvapivě obsazena do role Miroslava Tichého. Ani výrazné líčení herečce nebrání předvést skvostný a do posledních detailů propracovaný výkon. Sledování toho, jak se ponořila do úlohy svérázného fotografa, doslova bere dech. Však také Ivana Hloužková za tuto roli byla oceněna ze všech stran. Získala Cenu Alfréda Radoka, vyhrála v anketě serveru i-divadlo.cz v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon a byla nominována i na Cenu Thálie. Pozornost diváka na sebe sice strhává hlavně Ivana Hloužková, ale ani ostatní herci nejsou jen do počtu. Vynikající jsou především Anička Duchaňová a Anežka Kubátová, které ztvárňují pubertální objekty fotografova zájmu v promyšleně komponovaných a místy i docela odvážných scénách.
Podivný, „šmírácký“ život Tichého Tarzana je v brněnské inscenaci podán s jemnou poetikou v řadě zábavných i dojemných scének. Bezpochyby jeden z vrcholů hradeckého festivalu a jedna z těch nejzajímavějších autorských inscenací, které jsou na českých jevištích k vidění.
Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.
Další recenze
Zdlouhavý Anděl Páně
(Hudební divadlo Karlín: Anděl Páně, 26.10.2023)
Překvapení i zklamání Plzně 2023
(17.9.2023)
Šaldova šňůra v zahřívacím kole
(22.6.2023)
Snová cesta do černého vigvamu
(Pomezí: Musí se žít, 5.12.2022)