Recenze

Divadlo Ungelt uvádí českou premiéru hry úspěšného britského dramatika Joe Penhalla Láska a porozumění z roku 1997 v režii Hany Burešové. Je druhým pražským divadlem, které nastudovalo jeho hru. Tím prvním byla činohra Národního divadla, která v intimním prostoru Divadla Kolowrat připravila v režii známého Davida Farra hru Slyšet hlasy (původně zamýšlené inscenované čtení se pro úspěch přeměnilo v regulérní inscenaci). Láska a porozumění je po hrách Jak vraždili sestru Charlie a Play Strindberg třetí režií Hany Burešové na této komorní scéně.

Děj se odehrává v současném Londýně. Rachel (Martina Delišová nebo Linda Rybová) a Neil (David Švehlík) jsou dva mladí lékaři. Již několik let spolu žijí, ale vztah stagnuje a dostává se do krize. Oba tráví čím dál více času v práci a vzájemně se zanedbávají. Rachel není typem toho typu současných dívek, které vidí spokojený život v přepychu a v bohatém manželovi. Touží po naplňujícím vztahu, rovnocenném partnerství, ale hodlá si zachovat určitou nezávislost. Neil je málo sebevědomý, až příliš zodpovědný, přehnaně rozebírá život i okolí a téměř postrádá nadhled i smysl pro humor. Jednoho dne se v jejich životě objeví Richie – kamarád z dob jejich studií. Richie je bouřlivák a bohém, žije úplně jiným životem, dopřává si alkoholu a drog. Na první pohled působí bezprostředním a přátelským dojmem. Skutečnost je však taková, že je líný, vtíravý, sobecký a obratně manipuluje pro vlastní prospěch s lidmi v okolí. Za těmito vlastnostmi se však skrývá ještě něco víc – je ztracenou existencí, zoufale potřebuje blízkého člověka, přátele a místo na světě, který ho ničí a pozvolna hrne do zkázy. Richie do života Neila a Rachel zasáhne v dobrém i špatném slova smyslu. Neil se díky Richiemu chová ještě upjatěji a divněji než normálně, Richie situace zneužívá, Rachel pendluje mezi dvěma muži, kteří jsou pravými opaky, a přestává si být jistá tím, co vlastně chce a co je pro ni důležité. Richieho přítomnost postaví vztah Rachel a Neila před těžkou zkoušku, zároveň však dostane do popředí problémy, které mezi sebou dlouhodobě mají, a jejichž řešení dosud odkládali.

Joe Penhall ve svých hrách rozvíjí konkrétní téma tím, že do určitého prostředí vedle sebe postaví rozdílné hrdiny s vlastními problémy a odlišnými úhly pohledu. Každá postava reaguje a vnímá všechno jinak a Penhall se jejich ústy vysloví k problému v mnoha různých souvislostech. Autor sice problém rozebere hodně podrobně, ale jeho stanovisko k němu není přesto přesně patrné a nechává na divákovi, aby si udělal názor sám. Ve svých hrách kritizuje dnešní společnost, díky které se jeho hrdinové dostávají do složitých situací. Postavení jedinců ve společnosti je obvykle hlavním problémem jeho postav, které sice nelze jednoznačně charakterizovat jako kladné či záporné, o nichž ale můžeme většinou říci, že jsou mnohem lepší než dnešní svět. V Lásce a porozumění se Penhall zamýšlí nad křehkými rozdíly mezi přátelstvím a láskou, nad potřebou porozumění či nad těžko rozpoznatelnou hranicí, kdy člověk skutečně potřebuje pomoc a kdy už vydírá okolí. Postavy o svých životech s přiměřenou dávkou nadhledu diskutují a řeší je. Každá má svým způsobem pravdu a je opět na divákovi, aby k nim zaujal svůj postoj. I přes naléhavost témat není Láska a porozumění napsaná jako vážná filozofující sonda do současné společnosti, forma hry i dialogů je spíše tragikomická.

Roli Rachel původně nastudovala Martina Delišová, o rok později odešla na mateřskou dovolenou a do inscenace byla v alternaci nově obsazena Linda Rybová. Obě se s postavou vypořádaly odlišně. V podání Delišové není Rachel příliš emotivní, city s ní moc necloumají ani v dramatičtějších okamžicích. Naproti tomu Rybová roli prožívá od začátku do konce intenzivněji, což je pro celkově vyznění a pochopení lepší. David Švehlík „vystřihl“ svou roli nejlépe ze všech zúčastněných. Richard Krajčo má pro ztvárnění náročné role Richieho (která se dlouho jeví jako záporná, ale je spíše nejednoznačná s velkým množstvím odstínů) nejen předpoklady herecké, ale jeho obsazení je chytrým tahem také proto, že jeho jméno a popularita přilákají do divadla i mladé diváky. Režijní vedení herců je klíčovou složkou inscenace, v němž Burešová obstála. Všichni zúčastnění zdařile vystihli osobnosti hrdinů, skrze které má divák přemýšlet o současné společnosti.

Hana Burešová tentokrát inscenovala hru, do které nebylo nutné, možná dokonce ani možné, vnášet příliš mnoho vlastních vkladů a myšlenek. Ke spolupráci si přizvala stálé spolupracovníky: Štěpána Otčenáška, který na inscenaci dramaturgicky spolupracoval, a Samihu Malehovou, která spolu s Burešovou navrhla výpravu. Na moderních kostýmech je v případě Rachel a Neila patrný jejich vkus a společenské postavení a v případě Richieho naopak odlišný způsob života, jaký vede. Poněkud zastřeněji a ne zcela opodstatněně působí řešení přestaveb a převleků. Herci jakoby byli stále v rolích a nepřestávali hrát. Části oděvu, které už nepotřebují, odkládají do koše se špinavým prádlem. Přestavby by působily lépe v ostřejším odlišení od děje, naštěstí při nich hraje hezká známá moderní hudba. Režisérka nezachází ani příliš obezřetně s nahotou v milostné scéně. Zatímco Richard Krajčo se svlékne úplně, představitelky Rachel se zřejmě nahoty obávají (Martina Delišová odhalí alespoň nezbytně nutnou část těla, ale Linda Rybová se neukáže ani ve spodním prádle a vystačí si pouze s rozepnutou halenkou). Díky tomu je to otevřenost poloviční a nedotažená a Krajčovo odhalené pozadí vzbuzuje dojem obchodního triku, který funguje především jako lákadlo pro diváky. Všechny výhrady jsou ale jen drobné. V Divadle Ungelt vznikla kvalitní inscenace, na které upoutají především herecké výkony. Přestože se hra týká mladých lidí, tato věková skupina není určitě jedinou, kterou může svou aktuálností a autentičností oslovit a zasáhnout.

Hodnocení: 80 %