Recenze

Miroslav Krobot a vůbec celé Dejvické divadlo se může pyšnit mistrovstvím velice svěžího a nepodbízivého humoru, kterým však na povrch vynáší i vážnější témata týkající se lidí nejrůznějších vrstev, sociálních postavení a duševních pochodů. Ať už jde o vtip suchý, černý nebo ironii přesahující do sarkasmu, Dejvice snad nikdy nezklamou.

Komedie z pera Miroslava Krobota, který je zároveň jejím režisérem, v sobě zahrnuje historické přiblížení kapely The Rolling Stones, předně jejího zakládajícího člena – Briana Jonese (Jaroslav Plesl). Děj se soustřeďuje do časů Brianovy drogové závislosti a těsně před zpěvákovo zcela neobjasněné utopení v bazénu. Celý text, herecké provedení, kostýmy i režie jsou brány jak jinak než s velkou mírou nadsázky, což de facto vážné téma naprosto zlehčuje. A největší míru odstupu dodávají postavy Medvěda (David Novotný), Králíčka (Pavel Šimčík) a pesimistického Oslíka bez ocasu (Hynek Čermák), s nimiž Brian alias Kryštůfek tráví svůj volný „bludný“ čas. Zmítá se totiž mezi světy reality a drogového opojení.

Jaroslav Plesl na své tváři po celou dobu nosí tupý úsměv, s nímž si vystačí v jakékoli situaci, ať už je „v reálu“ nebo se zvířátky. Ovšem nejčastěji propojuje oba světy dohromady a naprosto ho nevyvádí z míry fakt, že jeho souputníci z kapely a bývalá přítelkyně Anita (Lenka Krobotová) jeho bludy nesdílí. S ledovým klidem jedná s každým členem a u rozmluv se zvířátky a vzájemném vyjadřování náklonnosti se nejde upřímně nezasmát.

Stejně tak ve svých projevech přímo „perlí“ Čermák, Novotný a Šimčík. Vděčné jsou role kreslených zvířátek! A zvláště když jsou podtržené plyšovými kostýmy Andreje Ďuríka. Obrovský hnědý převlek s pořádnými tlapami dokáže z Davida Novotného vykouzlit vskutku roztomilého Medvěda. A stejně tak je tomu u šedivého kostýmu Osla. Hynek Čermák svým strohým projevem, hrubým hlasem a intonací odmítající celý svět by mohla být postava s vlastním příběhem a věřím, že by dokázala zabavit na dlouhý čas. A paradoxně největší světlý Králíček, dlouhými slechy prodlužující už tak vysokého Pavla Šimčíka, je trefa do černého. Jakmile tyto tři figury a slabomyslně se tvářící Brian vyjdou na jeviště, stačí diváka doslova „odbourat“.

Václav Neužil, Jiří Konvalinka a Richard Fiala nejsou ve svých rolích pozadu. Jednotlivé členy kapely The Rolling Stones přibližují černými rockovými kostýmy, dobovými účesy s obřími přehozenými vlnami a samozřejmě drsnou chůzí správných frajerů. Vtip je, stejně jako u ostatních, založen na vytváření jednotlivých situací díky rozhovorům veskrze postrádajícím notnou míru sdělení a spíše než o obsah jde o formu. Ve výsledku dialogy všech zúčastněných postav často sklouzávají do nelogična a absurdity, ale o to víc nabírají na vtipu. Zvláště díky hravému a odlehčenému provedení.

Hrají si herci, hrál si režisér, hraje si i divák. Briana a zvířátka vnímáme jako dětské postavičky a svět muzikantů je k nim postaven kontrastně. Oni nechápou Brianův pomalý odchod na „expedici“, pro ně je stále nejdůležitější kapela, živobytí a hlavně finance. Ale vážnost je potlačena naprosto jinou perspektivou pohledu.

Scéna (taktéž Andrej Ďurík) je univerzálně řešena jako pokoj, v němž se schází buď Brian se zvířátky, nebo slouží jako místnost kapely. A jejím rozebráním samotnými aktéry v druhé půli hry je zdůrazněna vzpoura i radikálnost provedená jak jinak než jednoduše a s lehkostí.

Miroslav Krobot dokáže svou fantazií i motiv smrti zakomponovat do díla tak, že vyzní pohádkově, hravě a komicky. Samozřejmě za dokonalé souhry a funkčních „přihrávek“ členů souboru Dejvického divadla.