Recenze

Antoin de Saint-Exupéry, velký autor, Vladimír Morávek, velký režisér, Malý princ, ještě větší dílo. Trojice známých, až legendárních velikánů. Na Nové scéně Národního divadla jejich velikost bohužel upadá.

Laterna Magika uvedla v loňské sezoně premiéru adaptace literárního počinu Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho. Dílo hodnotné, poetické, výpravné a hlavně v lidských jedinečných mozkovnách interpretačně různorodé. Malý princ patří svým čistým příběhem dětem a svou filozofií dospělým. Každý si v něm nalezne to své, někdo vidí klobouk, někdo hroznýše, kterého sežral had. A o tom to je! Zamyšlení, unášení příběhem malého prince a spisovatele, jenž ztroskotal v poušti. Jde o střet světa dětí a dospělých, o vzájemné porozumění, či naopak nedorozumění.

Výklad režiséra Morávka bohužel nedává na výběr a inklinuje spíše k neporozumění. Vladimír Morávek je známý svými svéráznými interpretacemi a většinou je umí využít, Malý princ se však minul účinkem. Místo poetického příběhu, kdy se i dospělí mohou stát dětmi, se divákovi dostane chaotická směsice trhaných zvuků, pohybů a stále se opakujících vět, které utkví v paměti ještě dlouho po představení. Herecké výkony, zejména ty dětské (Kryštof Racek), mají určitě kouzlo, ale stále nestačí na celkové pojetí.

Scéna Daniela Dvořáka je ze tří stran obklopena stěnami rozdělenými na malé obrazovky s projekcí, které však ve svém množství rozptylují, odvádí pozornost a rozkládají celkový dojem jinak příznivé scénografie. Účinek ztrácí i choreografie Libora Vaculíka. Tanečníci nezapřou svůj um, ale jejich výkony nemají dostatek prostoru, a také kvůli střídmému a spíše matnému osvětlení scény působí jako vata. Principy Laterny magiky u Malého prince vyznívají nuceně, nikoli nezbytně.

Omezení v projevu mají i herci. Rozehrání není možné právě kvůli trhanosti a stálému přerušování nadbytečnými zvuky. Kryštof Racek je roztomilý Malý princ, jenž si zaslouží pochvalu za výbornou artikulaci a zároveň přirozenost. Dominik Teleky oproti tomu hýří až přílišnou expresí a postavy, jež zobrazuje na různých planetách, sklouzávají do jedné a vyznívají stejně.

Malý princ na Nové scéně Národního divadla a v rukou režiséra Vladimíra Morávka bohužel prošel spíše než rekonstrukcí dekonstrukcí. Vznikl hezky oděný a pohybově atraktivní chaos, který pozbývá skutečně krásného příběhu a kouzla. Vladimír Morávek je právem uznávaný režisér, kterému náleží patřičná hrdost, nicméně u inscenování Malého prince na Nové scéně Národního divadla jako by zapomněl, že nepracuje na experimentu v Huse na provázku.