Recenze
Koňská opera v Brně
vydáno: 24.10.2016, psáno z představení: 22.10.2016
foto: jef Kratochvil, Tino Kratochvil
foto: jef Kratochvil, Tino Kratochvil
22. října 2016, v podvečer, se ve dvoraně Městského divadla Brno objevil dostavník, tažený dvěma koňmi a z něj vystoupila Alena Antalová se svou suitou, zanedlouho další dostavník přivezl Bolka Polívku a v posledním dostavníku byl režisér Petr Gazdík, Ivana Vaňková v kostýmu Tornádo Lou, Ivana Odehnalová v kostýmu Winnifred a Lukáš Janota oblečen jako slavný a neohrožený propagátor Kolaloky, Limonádový Joe. Ano, to bylo entrée před premiérou slavné Koňské opery na Hudební scéně Městského divadla.
Pokud se někdo těšil, že uvidí přesný přepis filmu Limonádový Joe, tak mohl být i zklamán. Protože tato inscenace šla svou koncepcí daleko za rámec, či přesněji nad rámec slavného filmu. Málokdo z běžných fanoušků této „Koňské opery“ totiž ví, že muzikálu, kde se s nadsázkou ukazuje levná kovbojka, předcházely příběhy na pokračování v časopise Ahoj na neděli a následně v roce 1944 v divadle Větrník se hrál Limonádový Joe s podtitulem: Zabijácká suita. V roce 1955 měla potom premiéru další verze v Divadle estrády a satiry (dnešní Divadlo ABC), tento opět upravený titul v režii Oldřicha Lipského.
Všechny různé verze, ve kterých se slavný nealkoholický nápoj jmenoval nejdříve Limonáda, pak Cettlerttova limonáda a mnoho dalších názvů, má na svědomí jeden z nejlepších filmových scenáristů komedií 20. století. Kreslíř, spisovatel, dramaturg i libretista, Jiří Brdečka (1917–1982). Od románu Limonádový Joe z roku 1946 do slavného filmu, který s režisérem Oldřichem Lipským premiéroval v roce 1966, uběhla řada let. A stal se okamžitě stálicí na českém filmovém nebi a marně dnes hledáme filmovou komedii, která by se dala s tímto či dalšími Brdečkovými poklady naší kinematografie srovnat.
Divák na Hudební scéně MdB pravděpodobně tuto podobu slavné westernové komedie očekává. Ale uvidí něco trochu jiného. Samozřejmě, zazní tam všechny slavné písně i hlášky z filmu. Ale je toho hodně navíc. Především písně, které nemusel nikdo dopisovat. V průběhu existence Limonádového Joa na různých divadelních prknech tam byly. A jsou to písně pro dnešního diváka neznámé a nádherné. Kdoví, proč se do filmové verze nedostaly. Šlo většinou o autorské písně Jana Rychlíka a Vlastimila Hály.
Na premiéře jsme se setkali ještě s něčím nečekaným. S několika revuálními vložkami, které si nic nezadaly svou kvalitou předvedení s pařížským Lido, nebo cirkusem Lamberti, nebo cirkusem Las Vegas. Přesná choreografie tančících, bezvadné kostýmy, svícení, hudba. A tak se stává ze slavné zpěvohry revue, ve které dominuje příběh kolem Kolalokovy limonády.
Režisér Petr Gazdík spolu s Petrem Hlouškem, který navrhl funkční scénu a připravil animace, plně využil kukátkové jeviště s pohledem do velkého saloonu, který se ve mžiku díky promítací technice a několika průhledným plochám mohl změnit na pustou prérii, nebo na hřbitov. Připravenost herců, včetně zpívající a tančící company, byla zúročena do vysoce profesionálních výkonů. Velkým dílem k tomu přispívá i choreografická práce Lucie Holánkové.
Není lehké hrát hlavní postavy, když má divák stále v paměti zlořáda Horáce v podání Miloše Kopeckého. Na premiéře jsme viděli zkušeného Viktora Skálu, jednoho z nejvýznamnějších protagonistů divadla. Nenapodoboval onen slavný vzor. Byl svůj a přece správně westernově zlý. Tady u nás bychom řekli: Negáč jako Brno. Jeho zajatkyní byla křehká Winnifred v podání Ivany Odehnalové. Od roku 2009, po absolvování JAMU, hrála už v mnoha produkcích divadla. Pamatujeme si ji jako Sugar, nebo Cordelii v Learovi. I zde byla křehká, zranitelná, herecky vyspělejší, než třeba byť krásná, ale tak trochu loutka, filmová Oly Schoberová. Dough Lukáše Vlčka, nebo ustaraný táta Honesty v podání Martina Havelky, to byly plnokrevné postavy, „vystřižené“ neméně tak dobře jako ve slavném filmu. Dalšímu srovnání se neubrání představitelka Tornádo Lou. Divadlo i zde ukazuje, že ke zpřítomnění postavy nejsou nutné nápodoby. Takže místo skvělé filmové Květy Fialové zde zahrála Tornádo Lou Ivana Vaňková. Jedna z nejkvalitnějších hereček divadla. Energická, zlotřená i citově závislá... Nádherně vykreslená postava.
Na konec si nechme titulní postavu. Limonádový Joe je i ve filmovém podání Karla Fialy správný neomylný ostrostřelec, neprůstřelný klaďas. V brněnském divadelním podání Lukáše Janoty, jistě i díky režii Petra Gazdíka, dostal ještě jeden rozměr. Pohybovou grotesku, kdy jeho suverénní velikost nealkoholického ostrostřelce je „podlomena“ zakopnutím, nešikovným pohybem, který dává jeho výstupům až chaplinovský rozměr. Zesměšněná velikost. Vždyť to je vždy ideální nástroj na polechtání bránice diváků. Režisér dokázal v mnoha situacích a u vice postav tento jedinečný nástroj využít. Není to však tak jednoduché, jak se o tom píše. Ona směšnost se může velice lehce dostat do pozice trapnosti a pitvoření. To se naštěstí u aktérů večera neobjevilo ani jednou.
Snad jedinou výhradu lze mít k připsané postavě Bufalo Billa. Od opakovaného a dobrého fórku: „Byl tady Bufallo Bill?“ se nakonec tato postava jako revuální vložka skutečně objeví. Klauniáda Lukáše Kantora, jeho pružnost a nečekané eskapády samozřejmě do kabaretu patří. Zde však měl možná zbytečně velký prostor a byť byl vtipný a divácky zajímavý, přece jenom trochu narušoval dramaticky sepjaté představení. Naopak, jeden režijní fór je nutné zvlášť pochválit. V mnohých vypjatých situacích se objeví „mrtvolka“, nebo-li inspirace komiksem a jeho „bublinou“. Najednou protagonista, který v těch několika vteřinách vyřkne závažnou větu, je ostře nasvícen bodovým modrým světlem. A blik, zpátky na scénu, jede se dál...
Režisér Petr Gazdík pojal celou inscenaci jako revue, ovšem se zvláštním důrazem na kontinuitu děje slavného příběhu. Střílelo se zde až tak, že pach střelného prachu byl cítit všude. Zněly zde písničky, které se ve filmu neobjevily, vlastně celá inscenace jde z písně do písně. A snad ještě je nutné pochválit orchestr pod taktovkou Dana Kalouska. Hraje přesně, s nasazením, mimochodem, využívá drobné jen pár vteřin znějící muzikantské špílce jiných autorů, ale hlavně orchestrální rozpis je bezvadný, plně a bohatě znějící. Je z dílny Daniela Kyzlinka.
Limonádový Joe bude reprízován pouze nejbližších 26 dnů na Hudební scéně Městského divadla Brno, které se pustilo do blokového repertoáru, možná si však tato divácky vděčná parodie na western řekne o přidání repríz.
Pokud se někdo těšil, že uvidí přesný přepis filmu Limonádový Joe, tak mohl být i zklamán. Protože tato inscenace šla svou koncepcí daleko za rámec, či přesněji nad rámec slavného filmu. Málokdo z běžných fanoušků této „Koňské opery“ totiž ví, že muzikálu, kde se s nadsázkou ukazuje levná kovbojka, předcházely příběhy na pokračování v časopise Ahoj na neděli a následně v roce 1944 v divadle Větrník se hrál Limonádový Joe s podtitulem: Zabijácká suita. V roce 1955 měla potom premiéru další verze v Divadle estrády a satiry (dnešní Divadlo ABC), tento opět upravený titul v režii Oldřicha Lipského.
Všechny různé verze, ve kterých se slavný nealkoholický nápoj jmenoval nejdříve Limonáda, pak Cettlerttova limonáda a mnoho dalších názvů, má na svědomí jeden z nejlepších filmových scenáristů komedií 20. století. Kreslíř, spisovatel, dramaturg i libretista, Jiří Brdečka (1917–1982). Od románu Limonádový Joe z roku 1946 do slavného filmu, který s režisérem Oldřichem Lipským premiéroval v roce 1966, uběhla řada let. A stal se okamžitě stálicí na českém filmovém nebi a marně dnes hledáme filmovou komedii, která by se dala s tímto či dalšími Brdečkovými poklady naší kinematografie srovnat.
Divák na Hudební scéně MdB pravděpodobně tuto podobu slavné westernové komedie očekává. Ale uvidí něco trochu jiného. Samozřejmě, zazní tam všechny slavné písně i hlášky z filmu. Ale je toho hodně navíc. Především písně, které nemusel nikdo dopisovat. V průběhu existence Limonádového Joa na různých divadelních prknech tam byly. A jsou to písně pro dnešního diváka neznámé a nádherné. Kdoví, proč se do filmové verze nedostaly. Šlo většinou o autorské písně Jana Rychlíka a Vlastimila Hály.
Na premiéře jsme se setkali ještě s něčím nečekaným. S několika revuálními vložkami, které si nic nezadaly svou kvalitou předvedení s pařížským Lido, nebo cirkusem Lamberti, nebo cirkusem Las Vegas. Přesná choreografie tančících, bezvadné kostýmy, svícení, hudba. A tak se stává ze slavné zpěvohry revue, ve které dominuje příběh kolem Kolalokovy limonády.
Režisér Petr Gazdík spolu s Petrem Hlouškem, který navrhl funkční scénu a připravil animace, plně využil kukátkové jeviště s pohledem do velkého saloonu, který se ve mžiku díky promítací technice a několika průhledným plochám mohl změnit na pustou prérii, nebo na hřbitov. Připravenost herců, včetně zpívající a tančící company, byla zúročena do vysoce profesionálních výkonů. Velkým dílem k tomu přispívá i choreografická práce Lucie Holánkové.
Není lehké hrát hlavní postavy, když má divák stále v paměti zlořáda Horáce v podání Miloše Kopeckého. Na premiéře jsme viděli zkušeného Viktora Skálu, jednoho z nejvýznamnějších protagonistů divadla. Nenapodoboval onen slavný vzor. Byl svůj a přece správně westernově zlý. Tady u nás bychom řekli: Negáč jako Brno. Jeho zajatkyní byla křehká Winnifred v podání Ivany Odehnalové. Od roku 2009, po absolvování JAMU, hrála už v mnoha produkcích divadla. Pamatujeme si ji jako Sugar, nebo Cordelii v Learovi. I zde byla křehká, zranitelná, herecky vyspělejší, než třeba byť krásná, ale tak trochu loutka, filmová Oly Schoberová. Dough Lukáše Vlčka, nebo ustaraný táta Honesty v podání Martina Havelky, to byly plnokrevné postavy, „vystřižené“ neméně tak dobře jako ve slavném filmu. Dalšímu srovnání se neubrání představitelka Tornádo Lou. Divadlo i zde ukazuje, že ke zpřítomnění postavy nejsou nutné nápodoby. Takže místo skvělé filmové Květy Fialové zde zahrála Tornádo Lou Ivana Vaňková. Jedna z nejkvalitnějších hereček divadla. Energická, zlotřená i citově závislá... Nádherně vykreslená postava.
Na konec si nechme titulní postavu. Limonádový Joe je i ve filmovém podání Karla Fialy správný neomylný ostrostřelec, neprůstřelný klaďas. V brněnském divadelním podání Lukáše Janoty, jistě i díky režii Petra Gazdíka, dostal ještě jeden rozměr. Pohybovou grotesku, kdy jeho suverénní velikost nealkoholického ostrostřelce je „podlomena“ zakopnutím, nešikovným pohybem, který dává jeho výstupům až chaplinovský rozměr. Zesměšněná velikost. Vždyť to je vždy ideální nástroj na polechtání bránice diváků. Režisér dokázal v mnoha situacích a u vice postav tento jedinečný nástroj využít. Není to však tak jednoduché, jak se o tom píše. Ona směšnost se může velice lehce dostat do pozice trapnosti a pitvoření. To se naštěstí u aktérů večera neobjevilo ani jednou.
Snad jedinou výhradu lze mít k připsané postavě Bufalo Billa. Od opakovaného a dobrého fórku: „Byl tady Bufallo Bill?“ se nakonec tato postava jako revuální vložka skutečně objeví. Klauniáda Lukáše Kantora, jeho pružnost a nečekané eskapády samozřejmě do kabaretu patří. Zde však měl možná zbytečně velký prostor a byť byl vtipný a divácky zajímavý, přece jenom trochu narušoval dramaticky sepjaté představení. Naopak, jeden režijní fór je nutné zvlášť pochválit. V mnohých vypjatých situacích se objeví „mrtvolka“, nebo-li inspirace komiksem a jeho „bublinou“. Najednou protagonista, který v těch několika vteřinách vyřkne závažnou větu, je ostře nasvícen bodovým modrým světlem. A blik, zpátky na scénu, jede se dál...
Režisér Petr Gazdík pojal celou inscenaci jako revue, ovšem se zvláštním důrazem na kontinuitu děje slavného příběhu. Střílelo se zde až tak, že pach střelného prachu byl cítit všude. Zněly zde písničky, které se ve filmu neobjevily, vlastně celá inscenace jde z písně do písně. A snad ještě je nutné pochválit orchestr pod taktovkou Dana Kalouska. Hraje přesně, s nasazením, mimochodem, využívá drobné jen pár vteřin znějící muzikantské špílce jiných autorů, ale hlavně orchestrální rozpis je bezvadný, plně a bohatě znějící. Je z dílny Daniela Kyzlinka.
Limonádový Joe bude reprízován pouze nejbližších 26 dnů na Hudební scéně Městského divadla Brno, které se pustilo do blokového repertoáru, možná si však tato divácky vděčná parodie na western řekne o přidání repríz.
Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.
Další recenze
Zdlouhavý Anděl Páně
(Hudební divadlo Karlín: Anděl Páně, 26.10.2023)
Překvapení i zklamání Plzně 2023
(17.9.2023)
Šaldova šňůra v zahřívacím kole
(22.6.2023)
Snová cesta do černého vigvamu
(Pomezí: Musí se žít, 5.12.2022)