Recenze

Když Slovácké divadlo Uherské Hradiště oznámilo, že chystá uvedení rockové opery Jesus Christ Superstar, přiznávám, že to ve mně vzbudilo jisté pochybnosti. Jistě v Uherském Hradišti mají hudebně nadaný soubor a muzikálový žánr pro ně není novinkou. Ovšem díla skladatele Andrewa Lloyda Webbera jsou přece jen trochu jiným levelem. České regionální scény na svůj repertoár nasazují muzikály celkem pravidelně, ale většinou vybírají hudební kusy s převahou činoherní složky, jako jsou třeba My Fair Lady nebo Sugar. Co se mi podařilo dohledat, tak Slovácké divadlo je snad první scénou bez muzikálového souboru, které se odhodlalo nasadit jedno z Webberových děl.

V rockové opeře Jesus Christ Superstar činoherní složka absentuje, příběh posledních sedmi dní Ježíše Krista je vyprávěn pouze skrze písně. V Uherském Hradišti šli při interpretaci známého příběhu vlastní cestou, nijak nekopírují předchozí uvedení slavného muzikálu, což je dobře, jelikož právě neotřelý přístup je největší devízou inscenace.

Hudební stránku zajišťuje živá, čtyřčlenná (!) kapela a je zřejmé, že v takto komorním složení nemohou vyznít všechny valéry Webberova díla. Třeba notoricky známý burácivý začátek finálové písně Superstar samozřejmě nemůže mít takové grády a „nepřibije“ svou silou diváka do sedadla. To je ale spíš konstatování než kritika, je předem jasné, že v uherskohradišťské variantě není možné čekat sedmdesátičlenný orchestr. Hudební nastudování Josefa Fojty respektuje nastavené limity a v rámci nich se jedná o slušný počin. Velice povedený je pak sound design, hercům je velice dobře rozumět a to i při sborových scénách. Není přitom vůbec neobvyklé, že s nazvučením mívají problémy mnohé české scény, které se na muzikál specializují.

Dobrou práci odvedl také Petr Svozílek, který je podepsán pod pěveckým nastudováním. Různými transpozicemi umožnil hercům zvládnout jejich role, aniž by to bylo znát na výsledné kvalitě. Je vidět, že mnozí interpreti jdou skutečně až na hranu svých možností, občas to v některých sólových partech ujede, ale celkový dojem je pozitivní. Za zvlášť povedené považuji sbory, davové scény jsou obecně velkým plusem slováckého Jesuse.

Scéně Evy Jiřikovské dominuje lešení, za nímž se skrývá stěna chrámu, proslulá Zeď nářků. Kostýmní řešení podporuje moderní interpretaci, prim hrají bílé košile, ležérní obleky, jen Ježíšův úbor působí skromněji, ale zároveň ho vyděluje z davu. Popustit uzdu invence pak mohla Jiřikovská ve scéně vyhnání z chrámu, kde oblečení i transparenty company odkazují na mnohé problémy a aktuální otázky dnešní doby.

Režisér Dodo Gombár přidává na roveň hlavních postav Ježíše a Jidáše ještě jednoho aktéra a tím je zmanipulovaný dav, který je vždy blízko k tomu, aby ho ovládla nenávist „k těm druhým“ a odtud už nikdy není daleko k násilí. Gombár toto téma akcentuje od samého začátku, Ježíšovi podporovatelé nepůsobí jako mírumilovní následovníci, projevují bojechtivost, která tolik znepokojuje Jidáše. Velice umně je to rozehráno v původně bezproblémově vyznívajícím songu Hossana, kde dav v čele s Ježíšem agresivní gestikulací a vzteklým odsekáváním refrénu zřetelně vyhrožuje židovským kněžím, kteří jsou hlavními odpůrci Krista.

Tomáš David hraje Ježíše nenápadně, není to charismatický řečník strhávající davy. Má vizáž rockové hvězdy, působí neokázale, kytara je mu spíše vnucována jeho okolím, které ho chce mít podle svých představ. Přesto Davidův Ježíš působí, že si pozornost lidí užívá a až pozdě si uvědomuje odvrácenou stranu popularity.

Největší pozornost na sebe v rockové opeře Tima Rice a Webbera tradičně strhává postava Jidáše. Tomáš Šulaj působí dojmem Ježíšova PR manažera – snaží se svého pána představovat v dobrém světle, ale jako jediný vidí problémy, které mesiášova popularita způsobuje a jaké konsekvence může mít. Zrada Ježíše je v Šulajově podání čin ze zoufalství, když už Jidáš nevidí jinou variantu, jak zabránit předpokládanému krveprolití, pokud by se dav rozhodl začít revoltovat vůči římskému impériu. Je v tom ale i drobná dávka ješitnosti, když Jidáš vydává Ježíše kněžím, protože ztratil vliv na jeho formování. Jidášova sebevražda je v kontextu inscenace dobře pochopitelná, morální problém, který zrádce se svým činem má, je dopředu signalizován.

Kristýna Daňhelová pojala Máří Magdalénu jako celkem obyčejnou dívku, není nijak vyzývavá, Ježíšovi je po celou dobu oporou, jak je naznačeno tak po fyzické i psychické stránce. Piláta Pontského interpretoval Pavel Majkus jako slabocha, jež se nejprve pokusí hodit břímě rozhodnutí na Heroda (Martin Vrtáček), aby nakonec podlehl skandování davu a vlastně proti své vůli odsoudil Ježíše k smrti ukřižováním. Z menších rolí zaujmou pěvecky hlavně Petr Čagánek jako Annáš či David Macháček v roli apoštola Šimona.

Slovácké divadlo nabízí svébytnou variantu známého muzikálového hitu. V rámci možností činoherní scény se této obtížné látky zhostilo úspěšně, jejich výklad se nebojí lehkých kontroverzí a reflektuje vývoj společnosti od doby vzniku muzikálu.