#jsi_user

84,99 % Konečná obhajoba Michala Kolesy, nyní už snad tento český kříženec Forresta Gumpa a Malého prince odpočívá v pokoji, byl příliš naivní pro svět, tím spíše pro internetové diskuse.

Hra se vine podél jednoho smutného příběhu a vedle toho je proložena několika nezávislými scénkami. Celkem věrně zobrazuje největší a nejznámější nešvary internetu a u mnoha scén jsem se smála nahlas. Také po vizuální stránce je velmi originální a vystihuje danou problematiku. Rozhodně nejlepší zpracování tohoto tématu, které jsem kdy viděla. Ale stále mi tu chybí nějaký nový objev. Něco, na co bych sama nepřišla, co už jsem jinde neslyšela.

Inscenace trefně postihuje problematiku internetové komunikace. Výstižná charakteristika prostředí, lidí i problémů z toho plynoucích (následné selhávání přímé osobní komunikace apod.). A na příkladu M. Kolesy jsou zdařile prezentovány děsivé důsledky pro jeho osobnost i netolerantnost a nesmyslné ubližování ze strany druhých. Pozoruhodně zpracované téma pokládá spoustu zajímavých otázek, týkajících se zejména absurdnosti internetových pravidel. Zaujala technická propracovanost, herci své úkoly splnili dobře. Jen mě osobně občas rušila příliš „klipovitá“ forma.

75% Dalo by se říci, že téma sociálních sítí je vyčerpáno. B. Holiček ovšem dokázal, že se na výše zmiňované lze ještě přece jen podívat nově. Na scénu uvedl in memoriam skutečnou postavu M.K., na jehož osudu demonstroval, co všechno můžou soc. sítě způsobit. A nejsilnější momenty? Setkání tří přátel, kteří zjistí, že si ve skutečnosti nemají co říci, dokáží živě komunikovat jen na chatu, či jak se srabíci schovávají za silná slova a je jim de facto jedno, co „přítel“ na druhé straně prožívá, či jak někteří lidé anonymě odkryjí své pravé já. Černý humor byl v několika okamžicích osvobozující.

75%. Trefně, výstižně, originálně, ve zdánlivé zkratce obsažně aneb režijní rukopis B. Holička opětovně nezklamal.

Dobře zpracované představení, které aktuálně reflektuje hrozby a negativní stránky rozšiřující se závislosti na internetu. S humorem, občas dosti černým, hezky ukazuje jak snadno lze v online světě, pod roušku jakési anonymity sociálních sítí, ventilovat svoji "temnou stránku" a že se tak často děje u lidí, od kterých by to mnohdy nikdo nečekal. V samotném provedení jsou dobře využity tablety a jejich technické možnosti, které hru příjemně zpestřují. Celkově to jistě stojí za vidění.

Braňo Holiček opět dokázal předat svou myšlenku, sdělit jakési varování, poukázat na aktuální, byť pro mnohé třeba nerelevantní problém.
První polovina inscenace představuje aktéry - jednu konkrétní legendu českého internetu s jeho hlavními průvodními znaky a proti němu bezejmenný dav příznivců, šmíráků a pronásledovatelů. V druhé polovině potom toto schéma eskaluje - chtělo by se říci až do absurdna, jenže osoby a události v této inscenaci nejsou ani trochu smyšlené...

Více technologické divadlo, než snaha uchopit téma s divadelní explikací. Je to taková správně neživá (ale i docela zábavná) podívaná, která s lehkou ironií na půdorysu publicistického divadla pracuje pouze s tím, co vydal internet. K divákům promlouvá autentická směsice hlášek nebo stádních projevů šikany. Projekt se veze jen na jedné zprávě z hlubin Sítě, nemá ambici postihnout problém komplexně ani moralizovat. Znak ukřižování nebohého schizofrenika M.K. v závěru se mi jeví jako nadbytečný. Inscenace se bude také hrát pro školy, učitelky budou problém, …protože tomu nebudou věřit.