V hodině rysa

Text zračí znaky toho, že autor svého času byl posedlý démony. Výsledkem ale je celosvětově známá hra. Důvody, proč tomu tak je, se asi najdou – tak třeba pro její katarzní sílu, která dá odpovědi na základní otázky spojené s vírou a láskou. Tým SpouHry původně repetetivní litanie krátí a s odvahou se brodí temnými zákoutími duše. S psychologicky náročnými rolemi se herci popasovali „po svém“, avšak do atmosféry zapadl i emocionální vklad Zuzany Bydžovské do role Farářky i strohost výrazu Petry Horváthové v roli Lisbeth. A Chlapec Daniela Krejčíka? Intenzivní, soustředěný, přesvědčivý výkon!

75% Přiznávám, že mě na této novince původně nejvíce zajímal D. Krejčík, který mě poprvé výrazně zaujal v inscenaci DvŘ Cock. A musím přiznat, že mě jeho ztvárnění duševně narušeného chlapce zasáhlo snad ještě více než výkon ve výše zmiňované inscenaci. V podobných pozitivech lze ale hovořit také o Z. Bydžovské coby farářce (i když by mohla trochu ubrat na emocích), v menší roli obstála i P. Horváthová. Z jeviště bylo zřetelně "cítit" napojení na text, ale i herecké a režijní souznění. Jedná se o mimořádně niternou a intenzivní inscenaci, která dokáže divákům předat silný divadelní zážitek.

Již samotným textem se jedná o dosti silnou a emotivní inscenaci. Výtečným hereckým projevem, především v podání D. Krejčíka, se tento počin povýšil ještě o něco výše a dokáže diváka správně pohltit od začátku do konce. Samotná délka je možná trochu příliš, jsou zde místa kdy je těžší udržet pozornost, nicméně není jich mnoho a zaujetí pro samotný děj u mě vždy jasně zvítězilo. I samotná scéna zaslouží pochvalu, jednoduchá a dobře účinná. Z mého pohledu dosti silný divadelní zážitek. 75%

Hlavní problém vidím v textu. Zatímco jiní jistě naleznou otázky a možná i odpovědi v tak zásadních tématech jako je víra v Boha, lidské empatie spojené s porozuměním či láskou nebo třeba i střet víry s vědou, já od jinak výtečného dramatika nalezl skutečně jen jeho zážitek, kdy měl v osmdesátých letech problémy s alkoholem a v izolovaném prostředí živě komunikoval s kocourem. Nemohu se zbavit dojmu, že veškerá sdělení Enquist vykřikl falešně. Přidám-li k tomu emočně přehnané herectví Zuzany Bydžovské, zůstává mi pak jen opravdu nádherný a strhující výkon Daniela Krejčíka. Za ten ale tleskám.

75%. V temném dramatu se rozebírají bolesti až ze samého dna duše. K inscenování titulu je třeba odvaha riskovat. Brodit se takovými tématy není balzámem pro psychiku tvůrců. Zároveň jsou na místě obavy, zda hra diváky přiláká. Inscenace zaujme porozuměním textu. V náročné roli narušeného chlapce podal D. Krejčík strhující výkon. Viditelná citová investice Z. Bydžovské by stála za částečné krocení a odstup; hrála pravdivě a bez falše, ale přílišné „topení v emocích“ vyznění neprospělo. Přejme inscenaci, aby našla dostatek diváků, kteří se neleknou temnoty a budou pak odměněni silným zážitkem.

Příběh o chlapci, který zabíjí povrchní předsudky a pokládá řadu znepokojivých otázek těm, kteří chtějí slyšet, nebojí se podlehnout magické síle pětadvacáté hodiny rysa a cítí se nesví ve světě plném neustálé nepochopitelné potřeby vše racionálně vysvětlit, hmatalelně poměřit a škatulkově pojmenovat. Katarzní účinek cesty za svobodou a láskou v dědečkově domě mě regulérně rozslzel. Jo, a že Bůh může být zrzavý kocour, už je mně víc než jasné. Tleskám a děkuji za tu šanci schoulit se do loketní jamky téhle cituplné inscenace.