VOJCEK_jednorozměrný člověk

Takové divadlo by se mělo dělat v Národním. Čirá krása.

Michal Hába je známý svými antikapitalistickými až extrémně levicovými postroji, které se významně odrážejí v jeho divadelní tvorbě a zde "opět nezklamal". Vzal si z Buchnerova dramatického torza především to co korespondovalo s jeho ideologickou výbavou a napsal bláznivou tragikomedii o střetu ponižovaného proletáře s nelítostnými arogantními představiteli kapitalistického světa. Vojcek je v první části pojat jako pasivní ponižovaná figura monotónně se zmítající v jakémsi rapovém rytmu, aby v závěrečných partiích zcela ovládl jeviště v bez mála one man show. Smysl těch bez mála dvou hodin, mimo triviálního ideologického sdělení, mi unikl?

Nevtipné, poloamatérské, nicneříkající, ale hlavně zcela zbytečné představení. Rozjuchaní herci, salvy smíchu z části publika a přitom je to úplně debilní paskvil, aneb výplod šílence. Kouř byl, nahota a transky taky, narážky na kapitalismus též = kritici spokojení, ale divák se táže: proč?!?

Juchů. Všichni jsme Vojcek. Anebo reifikovaná kurva. Anebo vůbec.
Moje druhé setkání s Vojckem, veskrze podařené. Levicový háv mu sedí perfektně. Bravo!

Třeskutá komedie? Hmm. Navíc je to posedlý tím, že to chce mít myšlenku! Realita je však průser. 2 hodiny plný drhnoucích citací, blbých symbolů a metafor (protože samoúčelných) a ještě blbějších fórů. Do toho ta nacpaná banální message - bože, kdyby to aspoň měla být jen prdel. Většina mladších diváků mlaskala blahem, pro mě naprosto zbytečná věc. Těch 20% za konec, který něco přinesl, byť měl být o 90 min dřív.

Opětovné potvrzení, že jakmile se to líbí kritikům, tak to pro mě nebude...
Těšil jsem se na herectví M. K. Hochmana - dostal jsem ho málo (ale o to lepší) - kdyby dostal větší prostor, bylo by to určitě něco jiného. Skvělá též i M. Machová.
Výkon J. Čížka komentovat nebudu - to nebylo ani amatérské.
Zbytečná nahota, depilace zadku a další.
Epilog extrémně natahovaný a hlavně naprosto zbytečný - opravdu je potřeba 15 minut koukat, jak se herci kloužou?

První část - prolog - byla vydařená, pregnantně poukazovala na situaci malého, obyčejného, řekněme bezvýznamného jedince v soukolí systému (zdaleka ne jenom kapitalistického), což okořeňovaly velmi solidní herecké výkony a skvělá práce s hudbou i minimalistická scénografie. Naopak druhá část, včetně obšírné promluvy "hauptfigur", působila zdlouhavě a ve své improvizovanosti rozpačitě. Chápu, že se tvůrci patrně snažili alespoň v hrubých rysech vztáhnout k Büchnerově předloze (před řadou let jsem ji četl a zdá se mi, že text tohoto dramatického zlomku nebyl v inscenaci výslovně použit), ale bylo už to takové zbytečné natahování. Škoda.

Büchnerův Vojcek je uznáván jako drama otevřené interpretacím. Soubor Lachende bestien je naplnil obsahem nanejvýš originálním a zábavným odkazujícím především na filozofické úvahy Herberta Marcuseho podané ale s nadhledem a ironií. Herecké výkony, především představitele titulní role, jsou strhující. Vzhledem k omezené ploše pro hodnocení, mohu odkázat např. na kvalifikovanou recenzi Marcely Magdové v Divadelních novinách. Pro mě je inscenace divadelní událostí roku a Michal Hába je jednička dramatik. Výzva: snažme se nebýt jednorozměrní.

Je radostné přerušit delší pauzu od divadla právě touto inscenací; velmi osvěžující kousek. Jen tak dál Vojcek!

Divoká, strhující jízda dnešním světem, průvodce traumaty levicového intelektuála. Inscenace se paradoxně docela jasně drží Büchnerova torzovitého dramatu. Skvělí Hochman a Bartoš v rolích Vojcka a Hejtmana. Aneb ubavme se az k smrti! Vypadá to, že režisér Hába došel na samu mez levičáckého vidění světa. Neměl by ji napříště překročit?

Inscenace roku! Dlouho sem nebyl takto zasažen. Mark Hochman podruhé Vojcek, a pořád lepší a lepší!

work bitch

Bez pardonu byl to nářez, doslova PRDEL. K pobavení, zamyšlení ?.ani já stále nevím, co je v boudě?asi to tak i zůstane. Tleskám konceptu, výkonům herců, zejména nejednorozměrnému Markovi ( včetně jeho tanečního nasazení)a taky Kryštofovi Bartošovi. A příště si vezmu plavky!

Na červeném baletizolu světa tančí v kraťasech, tričku a čepici Vojcek. Je plný energie a poslušně plní instrukce ostatních. Tančí, aby zahříval prostor, aby (se) bavil, aby žil.
Büchnerův text je pro Michala Hábu východiskem, odrazovým můstkem k výpovědi o světě, k přemýšlení o svobodě, k tomu, aby si dělal legraci z diváků i ze sebe samého. S hravostí, s maximáním nasazením, bez vytáček a kompromisů.
My všichni sice - stejně jako Büchner - co je v boudě nevíme, ale naštěkat do ní musíme. A message? Ta se vejde do lahve od kolči.

A jestli si chcete představení užít naplno, přijďte v plavkách. Jako fakt.

Vojcek, von je něco jako Britney Spears! Nebo jako Clyde? Nebo Brad Pitt z filmu Fight club? Nebo Georg Büchner? Nebo Sluha dvou pánů? Určitě bude fragment! Stop!

Byla to prdel, a nebylo jí málo. Většinu scén se mi dešifrovat nepodařilo, u některých mám za to, že to vůbec nešlo, ale myšlenkově poskvrněn jsem byl. No a až na to půjdu příště, třeba mi něco docvakne. Možná budu i reifikovanej.

No a teďka, Vojcek, do tance! Protože dneska si už člověka nekoupíte, jenom jeho práci. Peace!

85%
Na betonu (a červeném baletizolu), který znamená svět, poskakuje fragment, jednorozměrný člověk Vojcek (Mark Kristián Hochman). Ochotně, beze smyslu, s jazykem venku, s elánem a inteligencí zlatého retrívra. Hauptfigur, která ochotně a kdykoli poslechne Doktora i Hejtmana. Takže, jaká on je hauptka, řeknou, Vojcek! Nechaj si hubu vopatlat a volízaj mi boty, Vojcek! Když ji miluješ, není co řešit!
Bravo, bravissimo! Nejenže mi pečlivě vysvětlili, že tomu (nejen divadlu) nerozumim, ale vymáchali mi i čumák v blbých slovních hříčkách (třikrát!), a mně se to líbilo! Se mi chtělo plácat a hejkat jak lachtan a pořádně něčím praštit...

Styl pana Háby šel vždy tak trochu mimo mne. Zlomilo se to až s "Gretou" a MKH - kompaktní a zábavný kus. Moje očekávání bylo v případě Vojcka asi přehnané, zákonitě přišlo zklamání. Mám asi dost jiný smysl pro humor a vkus od inscenačního týmu. Herci deklamují abstrakta z filozofických statí, prvoplánové asociace na n-tou, laciné zcizovačky na n-tou, upachtěné vtípky na n-tou. Prostocviky v choreografii Olinky Šípkové. A ty "prdele" a "kurvy" ani neuráží ani nebaví...jen neskutečně nudí. MKH dostal za tuto roli cenu? Podle mne tam ale neměl šanci cokoliv (u)hrát. A že takhle Vojcka u nás ještě nikdo nikdy nedělal... To opravdu stačí?

Takové divadlo by se mělo dělat v Národním. Čirá krása.

Styl pana Háby šel vždy tak trochu mimo mne. Zlomilo se to až s "Gretou" a MKH - kompaktní a zábavný kus. Moje očekávání bylo v případě Vojcka asi přehnané, zákonitě přišlo zklamání. Mám asi dost jiný smysl pro humor a vkus od inscenačního týmu. Herci deklamují abstrakta z filozofických statí, prvoplánové asociace na n-tou, laciné zcizovačky na n-tou, upachtěné vtípky na n-tou. Prostocviky v choreografii Olinky Šípkové. A ty "prdele" a "kurvy" ani neuráží ani nebaví...jen neskutečně nudí. MKH dostal za tuto roli cenu? Podle mne tam ale neměl šanci cokoliv (u)hrát. A že takhle Vojcka u nás ještě nikdo nikdy nedělal... To opravdu stačí?

Michal Hába je známý svými antikapitalistickými až extrémně levicovými postroji, které se významně odrážejí v jeho divadelní tvorbě a zde "opět nezklamal". Vzal si z Buchnerova dramatického torza především to co korespondovalo s jeho ideologickou výbavou a napsal bláznivou tragikomedii o střetu ponižovaného proletáře s nelítostnými arogantními představiteli kapitalistického světa. Vojcek je v první části pojat jako pasivní ponižovaná figura monotónně se zmítající v jakémsi rapovém rytmu, aby v závěrečných partiích zcela ovládl jeviště v bez mála one man show. Smysl těch bez mála dvou hodin, mimo triviálního ideologického sdělení, mi unikl?

Nevtipné, poloamatérské, nicneříkající, ale hlavně zcela zbytečné představení. Rozjuchaní herci, salvy smíchu z části publika a přitom je to úplně debilní paskvil, aneb výplod šílence. Kouř byl, nahota a transky taky, narážky na kapitalismus též = kritici spokojení, ale divák se táže: proč?!?

Juchů. Všichni jsme Vojcek. Anebo reifikovaná kurva. Anebo vůbec.
Moje druhé setkání s Vojckem, veskrze podařené. Levicový háv mu sedí perfektně. Bravo!

Třeskutá komedie? Hmm. Navíc je to posedlý tím, že to chce mít myšlenku! Realita je však průser. 2 hodiny plný drhnoucích citací, blbých symbolů a metafor (protože samoúčelných) a ještě blbějších fórů. Do toho ta nacpaná banální message - bože, kdyby to aspoň měla být jen prdel. Většina mladších diváků mlaskala blahem, pro mě naprosto zbytečná věc. Těch 20% za konec, který něco přinesl, byť měl být o 90 min dřív.

Opětovné potvrzení, že jakmile se to líbí kritikům, tak to pro mě nebude...
Těšil jsem se na herectví M. K. Hochmana - dostal jsem ho málo (ale o to lepší) - kdyby dostal větší prostor, bylo by to určitě něco jiného. Skvělá též i M. Machová.
Výkon J. Čížka komentovat nebudu - to nebylo ani amatérské.
Zbytečná nahota, depilace zadku a další.
Epilog extrémně natahovaný a hlavně naprosto zbytečný - opravdu je potřeba 15 minut koukat, jak se herci kloužou?

První část - prolog - byla vydařená, pregnantně poukazovala na situaci malého, obyčejného, řekněme bezvýznamného jedince v soukolí systému (zdaleka ne jenom kapitalistického), což okořeňovaly velmi solidní herecké výkony a skvělá práce s hudbou i minimalistická scénografie. Naopak druhá část, včetně obšírné promluvy "hauptfigur", působila zdlouhavě a ve své improvizovanosti rozpačitě. Chápu, že se tvůrci patrně snažili alespoň v hrubých rysech vztáhnout k Büchnerově předloze (před řadou let jsem ji četl a zdá se mi, že text tohoto dramatického zlomku nebyl v inscenaci výslovně použit), ale bylo už to takové zbytečné natahování. Škoda.

Büchnerův Vojcek je uznáván jako drama otevřené interpretacím. Soubor Lachende bestien je naplnil obsahem nanejvýš originálním a zábavným odkazujícím především na filozofické úvahy Herberta Marcuseho podané ale s nadhledem a ironií. Herecké výkony, především představitele titulní role, jsou strhující. Vzhledem k omezené ploše pro hodnocení, mohu odkázat např. na kvalifikovanou recenzi Marcely Magdové v Divadelních novinách. Pro mě je inscenace divadelní událostí roku a Michal Hába je jednička dramatik. Výzva: snažme se nebýt jednorozměrní.

Je radostné přerušit delší pauzu od divadla právě touto inscenací; velmi osvěžující kousek. Jen tak dál Vojcek!

Divoká, strhující jízda dnešním světem, průvodce traumaty levicového intelektuála. Inscenace se paradoxně docela jasně drží Büchnerova torzovitého dramatu. Skvělí Hochman a Bartoš v rolích Vojcka a Hejtmana. Aneb ubavme se az k smrti! Vypadá to, že režisér Hába došel na samu mez levičáckého vidění světa. Neměl by ji napříště překročit?

Inscenace roku! Dlouho sem nebyl takto zasažen. Mark Hochman podruhé Vojcek, a pořád lepší a lepší!

work bitch

Bez pardonu byl to nářez, doslova PRDEL. K pobavení, zamyšlení ?.ani já stále nevím, co je v boudě?asi to tak i zůstane. Tleskám konceptu, výkonům herců, zejména nejednorozměrnému Markovi ( včetně jeho tanečního nasazení)a taky Kryštofovi Bartošovi. A příště si vezmu plavky!

Na červeném baletizolu světa tančí v kraťasech, tričku a čepici Vojcek. Je plný energie a poslušně plní instrukce ostatních. Tančí, aby zahříval prostor, aby (se) bavil, aby žil.
Büchnerův text je pro Michala Hábu východiskem, odrazovým můstkem k výpovědi o světě, k přemýšlení o svobodě, k tomu, aby si dělal legraci z diváků i ze sebe samého. S hravostí, s maximáním nasazením, bez vytáček a kompromisů.
My všichni sice - stejně jako Büchner - co je v boudě nevíme, ale naštěkat do ní musíme. A message? Ta se vejde do lahve od kolči.

A jestli si chcete představení užít naplno, přijďte v plavkách. Jako fakt.

Vojcek, von je něco jako Britney Spears! Nebo jako Clyde? Nebo Brad Pitt z filmu Fight club? Nebo Georg Büchner? Nebo Sluha dvou pánů? Určitě bude fragment! Stop!

Byla to prdel, a nebylo jí málo. Většinu scén se mi dešifrovat nepodařilo, u některých mám za to, že to vůbec nešlo, ale myšlenkově poskvrněn jsem byl. No a až na to půjdu příště, třeba mi něco docvakne. Možná budu i reifikovanej.

No a teďka, Vojcek, do tance! Protože dneska si už člověka nekoupíte, jenom jeho práci. Peace!

85%
Na betonu (a červeném baletizolu), který znamená svět, poskakuje fragment, jednorozměrný člověk Vojcek (Mark Kristián Hochman). Ochotně, beze smyslu, s jazykem venku, s elánem a inteligencí zlatého retrívra. Hauptfigur, která ochotně a kdykoli poslechne Doktora i Hejtmana. Takže, jaká on je hauptka, řeknou, Vojcek! Nechaj si hubu vopatlat a volízaj mi boty, Vojcek! Když ji miluješ, není co řešit!
Bravo, bravissimo! Nejenže mi pečlivě vysvětlili, že tomu (nejen divadlu) nerozumim, ale vymáchali mi i čumák v blbých slovních hříčkách (třikrát!), a mně se to líbilo! Se mi chtělo plácat a hejkat jak lachtan a pořádně něčím praštit...

Na červeném baletizolu světa tančí v kraťasech, tričku a čepici Vojcek. Je plný energie a poslušně plní instrukce ostatních. Tančí, aby zahříval prostor, aby (se) bavil, aby žil.
Büchnerův text je pro Michala Hábu východiskem, odrazovým můstkem k výpovědi o světě, k přemýšlení o svobodě, k tomu, aby si dělal legraci z diváků i ze sebe samého. S hravostí, s maximáním nasazením, bez vytáček a kompromisů.
My všichni sice - stejně jako Büchner - co je v boudě nevíme, ale naštěkat do ní musíme. A message? Ta se vejde do lahve od kolči.

A jestli si chcete představení užít naplno, přijďte v plavkách. Jako fakt.

85%
Na betonu (a červeném baletizolu), který znamená svět, poskakuje fragment, jednorozměrný člověk Vojcek (Mark Kristián Hochman). Ochotně, beze smyslu, s jazykem venku, s elánem a inteligencí zlatého retrívra. Hauptfigur, která ochotně a kdykoli poslechne Doktora i Hejtmana. Takže, jaká on je hauptka, řeknou, Vojcek! Nechaj si hubu vopatlat a volízaj mi boty, Vojcek! Když ji miluješ, není co řešit!
Bravo, bravissimo! Nejenže mi pečlivě vysvětlili, že tomu (nejen divadlu) nerozumim, ale vymáchali mi i čumák v blbých slovních hříčkách (třikrát!), a mně se to líbilo! Se mi chtělo plácat a hejkat jak lachtan a pořádně něčím praštit...

Opětovné potvrzení, že jakmile se to líbí kritikům, tak to pro mě nebude...
Těšil jsem se na herectví M. K. Hochmana - dostal jsem ho málo (ale o to lepší) - kdyby dostal větší prostor, bylo by to určitě něco jiného. Skvělá též i M. Machová.
Výkon J. Čížka komentovat nebudu - to nebylo ani amatérské.
Zbytečná nahota, depilace zadku a další.
Epilog extrémně natahovaný a hlavně naprosto zbytečný - opravdu je potřeba 15 minut koukat, jak se herci kloužou?

Vojcek, von je něco jako Britney Spears! Nebo jako Clyde? Nebo Brad Pitt z filmu Fight club? Nebo Georg Büchner? Nebo Sluha dvou pánů? Určitě bude fragment! Stop!

Byla to prdel, a nebylo jí málo. Většinu scén se mi dešifrovat nepodařilo, u některých mám za to, že to vůbec nešlo, ale myšlenkově poskvrněn jsem byl. No a až na to půjdu příště, třeba mi něco docvakne. Možná budu i reifikovanej.

No a teďka, Vojcek, do tance! Protože dneska si už člověka nekoupíte, jenom jeho práci. Peace!

Juchů. Všichni jsme Vojcek. Anebo reifikovaná kurva. Anebo vůbec.
Moje druhé setkání s Vojckem, veskrze podařené. Levicový háv mu sedí perfektně. Bravo!

Bez pardonu byl to nářez, doslova PRDEL. K pobavení, zamyšlení ?.ani já stále nevím, co je v boudě?asi to tak i zůstane. Tleskám konceptu, výkonům herců, zejména nejednorozměrnému Markovi ( včetně jeho tanečního nasazení)a taky Kryštofovi Bartošovi. A příště si vezmu plavky!

Michal Hába je známý svými antikapitalistickými až extrémně levicovými postroji, které se významně odrážejí v jeho divadelní tvorbě a zde "opět nezklamal". Vzal si z Buchnerova dramatického torza především to co korespondovalo s jeho ideologickou výbavou a napsal bláznivou tragikomedii o střetu ponižovaného proletáře s nelítostnými arogantními představiteli kapitalistického světa. Vojcek je v první části pojat jako pasivní ponižovaná figura monotónně se zmítající v jakémsi rapovém rytmu, aby v závěrečných partiích zcela ovládl jeviště v bez mála one man show. Smysl těch bez mála dvou hodin, mimo triviálního ideologického sdělení, mi unikl?

Büchnerův Vojcek je uznáván jako drama otevřené interpretacím. Soubor Lachende bestien je naplnil obsahem nanejvýš originálním a zábavným odkazujícím především na filozofické úvahy Herberta Marcuseho podané ale s nadhledem a ironií. Herecké výkony, především představitele titulní role, jsou strhující. Vzhledem k omezené ploše pro hodnocení, mohu odkázat např. na kvalifikovanou recenzi Marcely Magdové v Divadelních novinách. Pro mě je inscenace divadelní událostí roku a Michal Hába je jednička dramatik. Výzva: snažme se nebýt jednorozměrní.

Divoká, strhující jízda dnešním světem, průvodce traumaty levicového intelektuála. Inscenace se paradoxně docela jasně drží Büchnerova torzovitého dramatu. Skvělí Hochman a Bartoš v rolích Vojcka a Hejtmana. Aneb ubavme se az k smrti! Vypadá to, že režisér Hába došel na samu mez levičáckého vidění světa. Neměl by ji napříště překročit?

Je radostné přerušit delší pauzu od divadla právě touto inscenací; velmi osvěžující kousek. Jen tak dál Vojcek!

První část - prolog - byla vydařená, pregnantně poukazovala na situaci malého, obyčejného, řekněme bezvýznamného jedince v soukolí systému (zdaleka ne jenom kapitalistického), což okořeňovaly velmi solidní herecké výkony a skvělá práce s hudbou i minimalistická scénografie. Naopak druhá část, včetně obšírné promluvy "hauptfigur", působila zdlouhavě a ve své improvizovanosti rozpačitě. Chápu, že se tvůrci patrně snažili alespoň v hrubých rysech vztáhnout k Büchnerově předloze (před řadou let jsem ji četl a zdá se mi, že text tohoto dramatického zlomku nebyl v inscenaci výslovně použit), ale bylo už to takové zbytečné natahování. Škoda.

Inscenace roku! Dlouho sem nebyl takto zasažen. Mark Hochman podruhé Vojcek, a pořád lepší a lepší!

work bitch

Třeskutá komedie? Hmm. Navíc je to posedlý tím, že to chce mít myšlenku! Realita je však průser. 2 hodiny plný drhnoucích citací, blbých symbolů a metafor (protože samoúčelných) a ještě blbějších fórů. Do toho ta nacpaná banální message - bože, kdyby to aspoň měla být jen prdel. Většina mladších diváků mlaskala blahem, pro mě naprosto zbytečná věc. Těch 20% za konec, který něco přinesl, byť měl být o 90 min dřív.

Nevtipné, poloamatérské, nicneříkající, ale hlavně zcela zbytečné představení. Rozjuchaní herci, salvy smíchu z části publika a přitom je to úplně debilní paskvil, aneb výplod šílence. Kouř byl, nahota a transky taky, narážky na kapitalismus též = kritici spokojení, ale divák se táže: proč?!?

Takové divadlo by se mělo dělat v Národním. Čirá krása.

Styl pana Háby šel vždy tak trochu mimo mne. Zlomilo se to až s "Gretou" a MKH - kompaktní a zábavný kus. Moje očekávání bylo v případě Vojcka asi přehnané, zákonitě přišlo zklamání. Mám asi dost jiný smysl pro humor a vkus od inscenačního týmu. Herci deklamují abstrakta z filozofických statí, prvoplánové asociace na n-tou, laciné zcizovačky na n-tou, upachtěné vtípky na n-tou. Prostocviky v choreografii Olinky Šípkové. A ty "prdele" a "kurvy" ani neuráží ani nebaví...jen neskutečně nudí. MKH dostal za tuto roli cenu? Podle mne tam ale neměl šanci cokoliv (u)hrát. A že takhle Vojcka u nás ještě nikdo nikdy nedělal... To opravdu stačí?