Ó, Brno!

Koláž bez smyslu a snad ani herci sami nevěděli, proč dělají to, co dělají. My jako diváci jsme tedy opravdu netušili. (13.3.2016)

Svižné i bez přestávky, příjemně bez dějové linky. Snad jen to vztahování se Brna k Praze je už u této generace přežité, ne?

Nevšední koncept. Mladí herci a herečky plní elánu, jak je v Martě zvykem. Ano, byl to spíš takový impresionismus. Občas jsem se chytala v narážkách na Brno, občas jsem byla úplně vedle z toho, co mi chtěli mlaďoši sdělit. Protože byla hra v podstatě o ničem, jak podotkla při odchodu ze sálu cca 40ti až 50ti letá divačka, čas od času jsem se přistihla, že nedávám pozor. Jo a přišlo mi, že si tu moji pozornost vynutili až příliš hlasitou hudbou. Ale jinak plno podnětných nápadů, rozpohybováno, rozezpíváno... Prostě když se snažíte v 90 minutách ukázat všechno, co umíte, bude těžko stravitelné.

Jedním slovem - paráda! Přestože v úvodu jsem se obávala, že budu muset dát nevalné hodnocení, po 1/3 se najednou něco změnilo a herci začali hrát a zářit (vyjma T. Slámové a Š. Býčkové, které byly perfektní už od samého začátku). Rozpoznatelná režie D. Gombára, která baví. Myslím, že JAMU i tentokrát vyplivne opravdu zajímavý ročník a skupinu začínajících herců, kteří mě zaujali především jako herecký celek. Óda na Brno, příběhy, zážitky, myšlenky, hra těla...

V koláži Ó, Brno se nám představili studenti 4. ročníku činoherního herectví a ukázali, že jsou nejen "mladí a krásní", ale i šikovní a nadaní (což dokázali už před 2 lety v Hamletovi).

Koláž bez smyslu a snad ani herci sami nevěděli, proč dělají to, co dělají. My jako diváci jsme tedy opravdu netušili. (13.3.2016)

Svižné i bez přestávky, příjemně bez dějové linky. Snad jen to vztahování se Brna k Praze je už u této generace přežité, ne?

Nevšední koncept. Mladí herci a herečky plní elánu, jak je v Martě zvykem. Ano, byl to spíš takový impresionismus. Občas jsem se chytala v narážkách na Brno, občas jsem byla úplně vedle z toho, co mi chtěli mlaďoši sdělit. Protože byla hra v podstatě o ničem, jak podotkla při odchodu ze sálu cca 40ti až 50ti letá divačka, čas od času jsem se přistihla, že nedávám pozor. Jo a přišlo mi, že si tu moji pozornost vynutili až příliš hlasitou hudbou. Ale jinak plno podnětných nápadů, rozpohybováno, rozezpíváno... Prostě když se snažíte v 90 minutách ukázat všechno, co umíte, bude těžko stravitelné.

Jedním slovem - paráda! Přestože v úvodu jsem se obávala, že budu muset dát nevalné hodnocení, po 1/3 se najednou něco změnilo a herci začali hrát a zářit (vyjma T. Slámové a Š. Býčkové, které byly perfektní už od samého začátku). Rozpoznatelná režie D. Gombára, která baví. Myslím, že JAMU i tentokrát vyplivne opravdu zajímavý ročník a skupinu začínajících herců, kteří mě zaujali především jako herecký celek. Óda na Brno, příběhy, zážitky, myšlenky, hra těla...

V koláži Ó, Brno se nám představili studenti 4. ročníku činoherního herectví a ukázali, že jsou nejen "mladí a krásní", ale i šikovní a nadaní (což dokázali už před 2 lety v Hamletovi).

Jedním slovem - paráda! Přestože v úvodu jsem se obávala, že budu muset dát nevalné hodnocení, po 1/3 se najednou něco změnilo a herci začali hrát a zářit (vyjma T. Slámové a Š. Býčkové, které byly perfektní už od samého začátku). Rozpoznatelná režie D. Gombára, která baví. Myslím, že JAMU i tentokrát vyplivne opravdu zajímavý ročník a skupinu začínajících herců, kteří mě zaujali především jako herecký celek. Óda na Brno, příběhy, zážitky, myšlenky, hra těla...

Koláž bez smyslu a snad ani herci sami nevěděli, proč dělají to, co dělají. My jako diváci jsme tedy opravdu netušili. (13.3.2016)

V koláži Ó, Brno se nám představili studenti 4. ročníku činoherního herectví a ukázali, že jsou nejen "mladí a krásní", ale i šikovní a nadaní (což dokázali už před 2 lety v Hamletovi).

Nevšední koncept. Mladí herci a herečky plní elánu, jak je v Martě zvykem. Ano, byl to spíš takový impresionismus. Občas jsem se chytala v narážkách na Brno, občas jsem byla úplně vedle z toho, co mi chtěli mlaďoši sdělit. Protože byla hra v podstatě o ničem, jak podotkla při odchodu ze sálu cca 40ti až 50ti letá divačka, čas od času jsem se přistihla, že nedávám pozor. Jo a přišlo mi, že si tu moji pozornost vynutili až příliš hlasitou hudbou. Ale jinak plno podnětných nápadů, rozpohybováno, rozezpíváno... Prostě když se snažíte v 90 minutách ukázat všechno, co umíte, bude těžko stravitelné.

Svižné i bez přestávky, příjemně bez dějové linky. Snad jen to vztahování se Brna k Praze je už u této generace přežité, ne?