JAMU Brno

Setkání antických hrdinek v jednom prostoru a mimo čas. Ale – co když už zase nechtějí být hrdinky. Příběhy síly, vzdoru i slabosti nahlížené z perspektivy současnosti. „Řeč a řev archetypů se rozeznívá v turbulencích a nejistotách našeho světa. Zastavte někdo tu zběsilost. Je možná redefinice ženy, když všechny dřívější definice jsou už bezpředmětné a dnes neexistuje objektivnost a definita? Stalo se, že je pohybová a ideová stagnace nemístná. Anti-gone – ancient is gone. Je staré mrtvé? Je mrtvé vzdálené? Vrací se vzdálené jako znova narozené?“

Muzikál podle dramatu Federica Garcíi Lorcy, který s pomocí hudby s autentickými španělskými prvky sděluje příběh pěti dcer a matky, která chce mít jejich život plně pod kontrolou. Co se odehrává za zavřenými dveřmi – v domě, kam sluneční paprsky stěží proniknou skrze praskliny ve dřevě okenic zabedněných oken? Jsme ochotni si sundat společenskou masku alespoň sami před sebou, a jsme toho ještě vůbec schopni, nebo už nám přirostla k tváři? Byť se Bernarda Alba snaží uzavřít svou rodinu před světem, brány jejího domu se otevírají. Je ona tím zlem, nebo se své dcery snaží jen ochránit? Je rodinná čest víc než rodina samotná? Zlo, které je drženo za zdmi, dostává lidskou podobu a z boje o svobodu se stává boj o život...

Ceněný komorní muzikál podle autobiografického komiksového bestselleru. Komiksová kreslířka Alison hledá inspiraci ve vzpomínkách na minulost. Vrací se do doby, kdy v Javorové aleji na malém Pensylvánském městě žila společně s celou rodinou. Myslí na tátu, který měl plné ruce práce se zvelebováním jejich domu i s pohřebním ústavem, a možná proto byl občas tak nedostupný. Také myslí na svůj comming out a rodinná tajemství, která odhalil. Více než inspiraci však Alison v Javorové aleji hledá smíření s minulostí a odpuštění pro sebe i pro tátu...

Hra, původně napsaná kolektivem Švandova divadla, doplněná navíc o písníčky z dílny Tonyho Marka a Petra Štěpána. Na společné life coachingové terapii se sejde pět žen. Pět rozličných typů, pět různých příběhů, pět odlišných problémů. To vše má vrátit do správných kolejí kouč Ladislav, kterému však postupně první sezení začíná klesat ke dnu jako Titanic...

Inscenace vycházející z románu Virgninie Woolfové „Orlando“ a textového souboru Davida Fostera Wallace „Krátké rozhovory s odpornými muži“. Člověk a jeho možná proměna. Nutnost binárně ukotvovat a definovat lidskou identitu se pomalu stává nedůležitým přežitkem. Cesta z patriarchální svázanosti vedoucí ke svobodě ale není snadná a přímá. Experiment světa bez pravidel, světa dekonstrukce, světa postmoderního ztratil empatii a citlivost. Jak nás utváří proměna společnosti a jak moc utváříme my ji? Jak nás svoboda uvrhá do nesvobody? Jsem muž? Jsem žena? Jsem queer? A co s tím má společného poezie? Jaký je správný jazyk, kterým mluvit o tom, co prožíváme...?

„Vymazali nás ze všech záznamů, nikdo si na nás nevzpomínal, prostě jsme zmizeli. Vydali jsme se po cestě ztracených abeced, mrtvých jazyků, zaniklých kultur. Konec světa nepřijde jako v amerických akčních filmech kvůli jaderné válce nebo kometě z vesmíru. Dojde k němu nenápadně. Tak, že si ho všimne jen málo lidí. Tramvaje budou nadále jezdit podle jízdního řádu, lidé budou pít kávu na terasách a děti chodit do školy. Jen uvnitř každého se otevře neviditelná propast mezi světem před katastrofou a po ní, která bude každým dnem rozšiřovat. Vlastně apokalypsa už nastala. Všimli jste si toho?“

„Jako sirka zastrčená do zvonku jsou mezi stěnami svých pokojů zaseknuti obyvatelé domu ve slepé ulici. Dcera, která nenávidí svou matku, podomní prodavač Biblí, jednonohá filozofka, student medicíny a jeho náměsíčná milenka, básník-hypochondr, mrtvá babička a další sousedé kolem sebe krouží na chodbách i v těsné blízkosti jednoho bytu. Paralyzováni vlastními myšlenkami nejsou schopni spatřit světlo schované za září stolních lamp. Stěnami prosakuje podivný puch, omítku místo plísně požírá prázdnota, stoupačky zaplňuje nicota. Ztracené hlasy nepřehluší ani vyřvávající rádio paní od vedle. 
Lze překročit vlastní bludný kruh? Přelstít bájného hada požírajícího vlastní ocas? Nebo jsme všichni odsouzeni k osamělosti? Odvahu vstoupit předchází odvaha odejít.“

Inscenace rozšiřující hru Heinricha von Kleista, která nahlíží život jedince ve společnosti prostoupené násilím, o autorské texty Daniely Samsonové. Současný tvůrčí tým se zaměřuje na důsledky mezigeneračních traumat, fenomén neviditelnosti žen a dává prostor důsledkům, se kterými žijí oběti znásilnění. Řečtí vojáci již deset let bojují před Trojou. Penthesilea, královna na mužích nezávislého ženského státu Amazonek, se střetává s řeckým hrdinou Achillem, aby obrátila bezmoc v moc a vzala pomstu do svých rukou...