No Exit (S vyloučením veřejnosti)

Začátek je poněkud rozvláčný, ale pro další děj a postupné dávkování škraloupů z minulosti dává smysl. Předlohu neznám, a proto mi případné odchylky nevadí.

opravdu se omlouvám, ale viděl jsem lepší výkony už u kdekterého amatérského divadla? herečkám nerozumím po žádné stránce, spousta věcí režijně zvláštních, jako třeba postava Garcina a taky číšník, který divně se pohybuje mezi nevkusným klaunem a robotí chůzí? vize jsou řešeny přes bublifuk ??? Ale prostor má skvělou atmosféru

Hra byla v 1946 popsána jako "fenomén moderního divadla" a i nadále v roce 2023 tento popis, pro mě Diana Šoltýsová naplnila.
Ač se to nezdá Sartre zde otevřel mnoho bytostně důležitých témat a dokonce zasadil postavu Inez Serrano (zde v roli okouzlí Jaroslava Košková), která má až existenciální perspektivu jeho samotného. Většinu pro mne zásadních bodů, co tato inscenace může nabídnout bylo zde viděno a zároveň doplněno o mé vlastní výklady některých metafor. Děkuji všem čtyřem herečkám za vaše výkony, tato hra je po psychologické stránce náročná na zpracování. Zkráceně, peklo.

30 % herečkám za zvládnutí náročných rolí dle režisérčiných představ. Nicméně jestliže se mi Strniskovo nastudování v Činoherním klubu v 90. letech velmi líbilo a vrylo do paměti, s nastudováním Diany Šoltýsové jsem se naprosto rozešel. Prostě to tentokrát nefunguje.

Převedení klasického syrového existencialismu na jeviště divadla D21 v podání souboru DIDI ART je bezkonkurenčně jednou z nejlepších her, co jsem poslední rok na scénách pražských divadel viděl. Od prvního momentu bylo jasné, že tato forma interpretace Sartreova pekla bude stát především na hereckých výkonech, z nichž byla každá vteřina dechberoucí a naprosto vtahující do děje. Čtveřice Košková, Kuboušková, Zapletalová a Hlubíková si na jevišti naprosto rozuměli a nedávali najevo sebemenší problém s interpretací velmi náročných rolí. Režijní přístup, včetně textových úprav velmi dobře (až na miniaturní nuance) fungoval. Vřele doporučuji!

Začátek je poněkud rozvláčný, ale pro další děj a postupné dávkování škraloupů z minulosti dává smysl. Předlohu neznám, a proto mi případné odchylky nevadí.

Převedení klasického syrového existencialismu na jeviště divadla D21 v podání souboru DIDI ART je bezkonkurenčně jednou z nejlepších her, co jsem poslední rok na scénách pražských divadel viděl. Od prvního momentu bylo jasné, že tato forma interpretace Sartreova pekla bude stát především na hereckých výkonech, z nichž byla každá vteřina dechberoucí a naprosto vtahující do děje. Čtveřice Košková, Kuboušková, Zapletalová a Hlubíková si na jevišti naprosto rozuměli a nedávali najevo sebemenší problém s interpretací velmi náročných rolí. Režijní přístup, včetně textových úprav velmi dobře (až na miniaturní nuance) fungoval. Vřele doporučuji!

opravdu se omlouvám, ale viděl jsem lepší výkony už u kdekterého amatérského divadla? herečkám nerozumím po žádné stránce, spousta věcí režijně zvláštních, jako třeba postava Garcina a taky číšník, který divně se pohybuje mezi nevkusným klaunem a robotí chůzí? vize jsou řešeny přes bublifuk ??? Ale prostor má skvělou atmosféru

Hra byla v 1946 popsána jako "fenomén moderního divadla" a i nadále v roce 2023 tento popis, pro mě Diana Šoltýsová naplnila.
Ač se to nezdá Sartre zde otevřel mnoho bytostně důležitých témat a dokonce zasadil postavu Inez Serrano (zde v roli okouzlí Jaroslava Košková), která má až existenciální perspektivu jeho samotného. Většinu pro mne zásadních bodů, co tato inscenace může nabídnout bylo zde viděno a zároveň doplněno o mé vlastní výklady některých metafor. Děkuji všem čtyřem herečkám za vaše výkony, tato hra je po psychologické stránce náročná na zpracování. Zkráceně, peklo.

30 % herečkám za zvládnutí náročných rolí dle režisérčiných představ. Nicméně jestliže se mi Strniskovo nastudování v Činoherním klubu v 90. letech velmi líbilo a vrylo do paměti, s nastudováním Diany Šoltýsové jsem se naprosto rozešel. Prostě to tentokrát nefunguje.

30 % herečkám za zvládnutí náročných rolí dle režisérčiných představ. Nicméně jestliže se mi Strniskovo nastudování v Činoherním klubu v 90. letech velmi líbilo a vrylo do paměti, s nastudováním Diany Šoltýsové jsem se naprosto rozešel. Prostě to tentokrát nefunguje.

Začátek je poněkud rozvláčný, ale pro další děj a postupné dávkování škraloupů z minulosti dává smysl. Předlohu neznám, a proto mi případné odchylky nevadí.

Hra byla v 1946 popsána jako "fenomén moderního divadla" a i nadále v roce 2023 tento popis, pro mě Diana Šoltýsová naplnila.
Ač se to nezdá Sartre zde otevřel mnoho bytostně důležitých témat a dokonce zasadil postavu Inez Serrano (zde v roli okouzlí Jaroslava Košková), která má až existenciální perspektivu jeho samotného. Většinu pro mne zásadních bodů, co tato inscenace může nabídnout bylo zde viděno a zároveň doplněno o mé vlastní výklady některých metafor. Děkuji všem čtyřem herečkám za vaše výkony, tato hra je po psychologické stránce náročná na zpracování. Zkráceně, peklo.

opravdu se omlouvám, ale viděl jsem lepší výkony už u kdekterého amatérského divadla? herečkám nerozumím po žádné stránce, spousta věcí režijně zvláštních, jako třeba postava Garcina a taky číšník, který divně se pohybuje mezi nevkusným klaunem a robotí chůzí? vize jsou řešeny přes bublifuk ??? Ale prostor má skvělou atmosféru

Převedení klasického syrového existencialismu na jeviště divadla D21 v podání souboru DIDI ART je bezkonkurenčně jednou z nejlepších her, co jsem poslední rok na scénách pražských divadel viděl. Od prvního momentu bylo jasné, že tato forma interpretace Sartreova pekla bude stát především na hereckých výkonech, z nichž byla každá vteřina dechberoucí a naprosto vtahující do děje. Čtveřice Košková, Kuboušková, Zapletalová a Hlubíková si na jevišti naprosto rozuměli a nedávali najevo sebemenší problém s interpretací velmi náročných rolí. Režijní přístup, včetně textových úprav velmi dobře (až na miniaturní nuance) fungoval. Vřele doporučuji!