Hra amerického dramatika a scénáristy Martina Shermana Bent z konce 70. let minulého století se dočkala nominací i ocenění, podle autorova vlastního scénáře bylo natočeno i britské filmové zpracování z roku 1997. Sherman je židovského původu, otevřeně se hlásí k homosexuální orientaci a k námětům jemu blízkým se často vrací i ve své tvorbě. Na českých jevištích se prosadila zatím jen jeho hra Když tančila (When She Danced), v níž zpracoval osud proslulé tanečnice Isadory Duncanové. Český překlad dramatu Bent vznikl již před lety, připravil ho herec Vladimír Marek, za jeho života však na realizaci nedošlo. Česká premiéra proběhla až na konci letošního října, soubor 3D Company ji uvedl na své domovské scéně v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.

Holocaust bývá spojován (a umělecky zpracováván) především v souvislosti s pronásledováním a vyvražďováním Židů v koncentračních táborech. Sherman se v Bentovi soustředil na opomíjenější perzekuci homosexuálů. Hlavní hrdina Max žil v Berlíně, odkud později utíkal se svým přítelem Rudim. Po zatčení Rudi zahynul ještě během transportu. Max se ocitá v koncentračním táboře v Dachau. Souhrou náhod se mu cestou podařilo vyměnit růžový trojúhelník (označení homosexuality) za žlutou hvězdu (označení židovského původu), což paradoxně v táboře zvyšuje šanci na přežití. Sblíží se s vězněm Horstem, touží s ním prožít lásku, ale zároveň se zdráhá k sexuální orientaci přiznat...

V Shermanově textu se najdou problematičtější pasáže, kdy se autor neubrání tendencím k černobílému líčení a zjednodušování, občas zůstává příliš na povrchu. Tato úskalí ale celkem vyvažují zřetelné poselství a precizně vystavěná gradace; drama je pro inscenátory solidním základem.

Režisér Martin Vokoun ve spolupráci s dramaturgyní Kristýnou Čepkovou však v inscenačním výkladu se zmíněnými pozitivy i negativy dramatu důsledně nepracovali. Černobílost a povrchnost některých situací by bylo možné zmírnit, ale nedostatečná dbalost na vyznění a vyváženost zachovala úskalí, možná je i posílila. Hudební a taneční pasáže nemají v inscenačním modelu dotaženou funkci a nejsou ani adekvátně efektní. Uvěřitelnost řady scén oslabuje až moc viditelné a pohybově ne zcela zvládnuté markýrování násilí, vyčerpání či utrpení. Pohybové rezervy jsou viditelné i na sborových scénách s tanečníky, vězni, bezdomovci a dalšími epizodními postavami.

V divadle 21. století by kontroverzní látce rovněž slušelo více odvahy. Už ve filmech z 60. a 70. let vidíme mnohem otevřenější zobrazení bohémského života, nemluvě o ponížení vězňů. Scény z berlínského bytu po bujarých večírcích jsou v pražském Bentovi zbytečně umírněné a neevokují pocit nezřízeného sexuálního života. Je všeobecně známo, že v koncentračním táboře byli vězňové vystavováni potupné nahotě, což neopomenulo ani pětadvacet let staré filmové zpracování. Když se v inscenaci (někteří) herci zády k publiku převlékají z civilu do mundúrů a mají na sobě spodní prádlo, které možná nemělo být ve ztišeném světle vidět, nemá tento výjev valný efekt a jeho eliminace by byla lepším řešením.

Klíčovým problémem inscenace je práce s herci. Představitel hlavní role Maxe Daniel Mišák sice výrazněji neopomenul žádný z důležitých střípků nejednoznačného charakteru, ale nemohl se opřít o pevný základ a naplno rozvinout svůj potenciál. Přesto právě jeho výkon představuje jeden z mála kladů inscenace. Ondřeje Nováka v úloze Horsta v první polovině režisér zcela neuhlídal, resp. neoprostil od ne vždy věrohodného sentimentu. Větší pravdivosti v projevu se Novák dobral až ve druhé části a zejména v posledních scénách. Milostné dialogy mezi Maxem a Horstem, kteří se musejí v nelidských podmínkách koncentračního tábora obejít bez fyzického kontaktu, vyznívají dojemně, jistou působivost mají, ale k opravdové síle jim něco schází. Ta se dostaví až v dramatickém (tragickém) závěru, jehož intenzita je především zásluhou hlavní herecké dvojice. Tehdy se konečně dostane do popředí hlavní téma, na něž jinak nebylo ve výkladu pečlivě hleděno a ve většině scén ustupovalo chybnému soustředění na méně podstatné motivy.

Na nedostatek vedení ještě více doplatili herci ve vedlejších rolích. Martin Hlubocký vystihuje zženštilost a slabost Rudiho, ale v projevu se nadmíru nechává unést situacemi, v nichž se Rudi ocitá. Jeho emocím schází spojující linka, která by postavu učinila celistvější a z níž by byla lépe patrná její funkce v dramatu – tu je nutné si spíše domýšlet. Petr Florián ztvárňuje mužskou postavu s přezdívkou Greta vystupující v berlínských kabaretech, kterou na malém hereckém prostoru víceméně naplní, při tanci a zpěvu se pak (jako ostatní) snaží utkat se svými limity. Kromě toho Florián hraje strýce Fredieho, během jediného dialogu s Maxem se mu však nedaří vzbudit dojem postavy věkově starší a výstup patří k nejslabším místům inscenace. Václav Werner Kraus má za úkol zpřítomnit zlo, hlavně jako důstojník SS v koncentračním táboře, ale také například jako zatýkající komisař v Berlíně. Krátká „zjevení“ nejsou autorem napsaná zrovna vděčně, Krausovi se však alespoň chvílemi daří překročit první plán a na konci lehce obohatit plochost ryze negativní postavy. Naopak Jan Pichler (alternuje Michal Kuboušek) ve svých záporných epizodkách „tlačí na pilu“, menší přehrávání nenávisti by bylo účinnější a nevzbuzovalo pousmání.

Premiérové představení se uskutečnilo nedlouho po střelbě v Bratislavě u gay baru Tepláreň. Inscenace Bent se tak neplánovaně trefila do doby, kdy byla společnost incidentem otřesena a více než jindy se řešily otázky nenávisti vůči LGBT+. Značnou část premiérových diváků zastupovali vstřícně naladění přátelé, při děkovačce nastaly bouřlivé ovace a standing ovation. Pomineme-li mimodivadelní okolnosti a fakt, že působivý závěr pravděpodobně většinu diváků strhne, je třeba konstatovat, že první česká inscenace Shermanovy hry není po realizační stránce dobře zvládnutá. Nastudování u nás opomíjeného titulu je ze strany 3D Company záslužným dramaturgickým krokem, při zkoušení se ovšem bohužel spokojili s málem. Možná se ale nadále budou nacházet diváci, kteří nedostatky rádi odpustí a budou vděčni za příležitost setkat se právě s tímto tématem.