Jako součást oslav 20. sezóny Divadla Letí vymysleli lidé spojené s touto nezávislou scénou kromě například brunche s novou hrou, diskuse o současné dramatice, poodhalení lidí z technické sekce až po táborák také scénickou skici o životě Bertolda Brechta s názvem Pohřeb velkého umělce. Jedná se o novou hru kmenového autora a též dramaturga Divadla Letí Davida Košťáka. Inscenace či spíše scénické čtení se věnuje životu a tvorbě německého dramatika a básníka, přičemž se jedná o propojení divadelního představení a pohřební hostiny za doprovodu živé hudby. Na jevišti se potkají, jak stálé spolupracovnice Divadla Letí Zoja Oubramová, Karolína Vágnerová a Milada Vyhnálková, tak také zakládající členové Richard Fiala, Pavol Smolárik a překvapivě i režisér Marián Amsler, jenž však vyměnil svůj obvyklý post za herecký part, a to v roli samotného Bertolda Brechta. Nebiografický portrét života uvádí Divadlo Letí pouze pětkrát v měsíci květnu, takže se jedná jen o jakousi pětihubku, ale rozhodně stojící za vidění, minimálně pokud máte rádi poetiku tohoto nezávislého divadla, které se věnuje výhradně současné dramatice. A pokud v sobě máte i nějaké ty sympatie k Bertoldu Brechtovi, neměl by vás tento oslavný projekt minout. Otázka však je, kdy tyto řádky čtete, protože už dost možná je Pohřeb velkého umělce minulostí.

Začíná se v plenéru ostrova Štvanice, kde se Divadlo Letí usídlilo po prvních deseti letech své existence, kdy kočovalo po Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí nebo po studiových scénách Divadla pod Palmovkou a Švandova divadla.  Ono tedy sídlí v historické vile Štvanice, ale leckdy využívá i její okolí, což je případ i úvodu Pohřbu velkého umělce. Po krátkém rozloučení se s dramatikem není však Bertolt Brecht uložen do hrobu, ale ožívá v rakvi a přesouvá se do zmíněné vily na smuteční kar. Scénické čtení je přirozeně kouskováno organizačními nutnostmi v podobě usazení, objednávání a posléze konzumací, ale představení tak nějak svévolně běží a večer plyne vzhledem k pohřbu až nečekaně příjemně. Je to prostě především oslava Divadla Letí.

Dvou a půl hodinové pohřební setkání s velkým dramatikem, jenž ze své rakve glosuje právě probíhající dění, je kombinace promlouvání autora většinou se svými bývalými ženami, projevy smutečních hostů a krátkými scénami z Brechtova života, kdy umělce hraje často Richard Fiala. Autor Pohřbu velkého umělce David Košťák se společně s dramaturgyní a řekněme nejen pro mě hlavní osobou Divadla Letí Marií Špalovou držel Brechtova života poměrně pevně a hra je tak naplněna celkem precizním životopisem, přirozeně ale podávaným zábavnou formou se specifickými narážkami týkajících se samotných tvůrců spjatých s Divadlem Letí. Představení je kromě samotné hostiny také doplňováno živou hudbou se zpěvy, které dělají z večera spíše kabaretní záležitost než činoherní divadlo, ale to tak nějak k oslavám patří, a ačkoliv toho nejsem větším příznivcem, tak jako celek drží zvolený model hru pohromadě.

Jak mám rád Divadlo Letí, není však pro mě Bertolt Brecht zas tak zajímavou osobností. Kromě inscenace Jihočeského divadla Zadržitelný vzestup Artura Uie mě dílo tohoto německého dramatika příliš neoslovilo, ale faktem je, že se momentálně žádná jeho hra na českých jevištích nevyskytuje, což by se však mohlo změnit situací, kdy letos vyprší autorská práva na jeho tvorbu, s čímž se v Pohřbu velkého umělce opakovaně pracuje. V každém případě přeji Divadlu Letí dalších pěkných dvacet let, a rovněž dobrou chuť k jídlu i k divadlu nám všem jeho fanouškům.