Z tiskových konferencí

Původně v dramaturgickém plánu pro Hudební scénu MdB figuroval jiný titul (muzikál Jeanne d'Arc). Okolnosti tomu chtěly, že ze sezony 2016/17 vypadl (příčina na straně zahraniční produkce), a tak vlastně hodně narychlo divadlo ve svém „fondu rezerv“ hledalo náhradu. Stanislav Moša se rozhodl pro inscenování muzikálu Chaplin, pod nímž jsou podepsáni libretista Thomas Meehan (Producenti, Mladý Frankenstein, Rocky) a (trochu tajuplný) skladatel Christopher Curtis, který spolupracuje jako pianista a zpěvák s takovými hvězdami, jakou je například Stevie Wonder, a je zároveň i nadějným mladým autorem. Navíc tvůrci z Městského divadla Brno díky svému renomé dostali zcela volnou ruku, nemusí se držet broadwayské koncepce muzikálu.

Daniel Rymeš, Stanislav Moša (foto: Michal Novák)

Životopisný muzikál o legendě filmového plátna Chaplin byl poprvé uveden v New Yorku v roce 2006, na Broadway se po řadě změn dostal v roce 2012. Na české jeviště tedy přichází nedlouho po své premiéře. Přestože jde o nový muzikál, jeho hudební stránka není žádná moderna, důsledně odkazuje k době, o níž příběh vypráví. Jak podotkl režisér Stanislav Moša, může v divákovi evokovat třeba muzikál Chicago. Na obsazení titulní role byl vypsán poměrně náročný konkurz a z něj vzešli dva Chaplinové, kteří se v roli budou střídat. Jsou jimi dva herci „z brněnské muzikálové líhně talentů“ Daniel Rymeš a Marco Salvadori.

„Charlie Chaplin, nepřehlédnutelná osobnost filmové historie má na svém kontě kolem devadesáti filmů. K většině z nich napsal scénář, sám je režíroval a vytvořil v nich i hlavní roli. Později, již v éře zvukového filmu, skládal ke svým novým filmům i vlastní hudební doprovod. Byl skutečně renesanční osobností, která ovlivnila generace dalších tvůrců a umělců, a dodnes je inspirativním zdrojem dalších autorů. Hudební divadlo rádo hledá a nachází svá témata ve skutečných příbězích. Není tedy divu, že se renomovaní autoři Christopher Curtis a Thomas Meehan rozhodli zpracovat i životní osudy právě Charlie Chaplina. Jeho život je stejně vzrušující jako jeho filmy, a proto je jistě vhodnou látkou pro divadelní zpracování,“ říká dramaturgyně inscenace Klára Latzková a dodává: „Muzikál vypráví životní příběh Charlie Chaplina tak, jak se pravděpodobně mohl stát, a představuje nám složitou osobnost geniálního muže z mnoha úhlů pohledu. Tyto všechny polohy jsou rozděleny mezi dva, respektive tři herce (včetně dětské role), kteří představují Chaplina v různých fázích jeho života. A tak se díky mnoha historkám z umělcova života dozvídáme mnohé o jeho složité osobnosti, která zůstává stále zahalena rouškou tajemství, a ačkoli vábí k odhalování, v celku je stále neuchopitelná. Přesto stojí za to se jím zabývat pro jeho celoživotní odhodlání jít si vždy a za všech okolností za svými cíli s jednoznačným humánně akcentovaným vztahem ke světu, s kritickým myšlením vůči zvrhlé politice i s jasným názorem na bídu společnosti, ve které žil.“

Zdá se skoro neuvěřitelné, jak krátký čas v Brně uplynul od rozhodnutí uvést muzikál Chaplin v české premiéře, zejména když se řadí mezi ty obsazením nejpočetnější a na „logistický“ rozpis výstupů snad také padlo nejvíce papíru. „Bylo mi z toho až fyzicky špatně, jak ten gordický uzel rozpleteme,“ poznamenal Stanislav Moša, v tomto případě bez svého typického lehkého úsměvu. Zdánlivá úleva naopak se skrývá ve scénografickém řešení muzikálu, které pracuje „pouze“ s prostředím muzea / bývalého filmového studia velikána Chaplina. Scéna tedy je realistická, nebude v ní téměř nic abstraktního.

Martin Pocházka, Tomáš Sagher, Eliška Skálová, Barbora Remišová, Petr Hloušek na tiskovém setkání (foto: Michal Novák)

„Není žádným překvapením, že jsme se do tohoto díla zamilovali,“ říká Stanislav Moša. „A první, kdo začal jásat, byli naši muzikanti, kteří tento typ hudby mají zkrátka rádi. Na naše herce čeká dramatické zpívání a diváci se mohou těšit na senzační hudební vyjádření celého tématu. Inscenace popisuje 75 let života hlavního hrdiny, vrací se v různých reminiscencích k zásadním momentům Chaplinova života, včetně jeho vztahu k matce, která pro něj byla velkým zdrojem inspirace. Autoři nakládají s pravdou poněkud volněji, nedrží se stoprocentně životaběhu. Nejvíce je to patrné u vykreslení postav manželek Charlie Chaplina, na některých totiž autoři budují zjednodušený obraz toho, čím Chaplin byl pro své okolí – někým, kolem koho se točí obrovské balíky peněz. Libreto pracuje také s jednou vyloženě protivnou postavou, kupodivu ji hrají dvě nejsympatičtější herečky našeho divadla, Hana Holišová nebo Viktoria Matušovová, které na sebe převezmou tíhu veškerých tajných služeb USA a postarají se o vyhnání Charlie Chaplina ze Spojených států. Mimochodem, tahle postava je pojatá v úžasné umělecké zkratce.“

Volná licence využita byla. Zásah brněnských tvůrců spočíval zejména v rozdělení postavy Chaplina do více partů. Stanislav Moša k tomu poznamenal: „Nedovedl jsem si představit, že bych naše mladé kluky nutil od určité fáze hry do šedivé paruky a líčení a aby markýrovali starého pána. Zvolil jsem proto rozdělení a přivedl na jeviště Jana Mazáka nebo Tomáše Sahara, kteří ztvární Chaplina ve starším věku. Největší plocha přesto patří jejich mladším kolegům, kteří se však budou na jevišti objevovat i v závěrečných fázích, jako vnitřní opovědníci sami sobě. Podařilo se nám celý ten příběh 75 let semknout do jednoho prostoru a odvyprávět ho v dobových kostýmech, v oné hale - studiu, s minimálními přestavbami. Způsobem, jenž našemu obecenstvu může ukázat, jak se člověk vyvíjí v čase, jaký je pohled na sebe sama rozdílem několika desetiletí. Dokonce to nabízí univerzální paralely...“

Daniel Rymeš (foto: Michal Novák)

Než inscenace skončí jakousi poctou této osobnosti 20. století, zastaví se také u signifikantních bodů Chaplinova uměleckého života. „Popisuje jeho umělecké hledání a nalezení postavy Tuláka, ale také potom (což je na Chaplinovi snad to nejúžasnější) proměnu umělce-komika do angažovaného občana, který nemůže mlčet ve vztahu, co se děje kolem v sociální oblasti, nebo který tak ostře vystoupil proti německému fašismu. Za jiné své postoje v průběhu dalších let* je dokonce vyštván do sebou zvoleného vyhnanství (Švýcarsko), nakonec ale stejně na sklonku života přebírá Oscara za celoživotní tvorbu. Jiný scénář by asi byl parádní ostudou.“
(* pozn. do jeho života zasáhl tzv. mccarthizmus – dostal se na listinu podezřelých z protiamerické činnosti)

Inscenace si také všímá toho, co to znamená pro herce oddat se jednomu kódu („tulák se štětkou vousů, s pinčem a bambusovou paličkou, v příliš volných nohavicích a obrovských botách“), až se z toho stane jakési schizma. „V tom i my spatřujeme ústřední moment, kdy se do života umělce vkrade nechuť být i nadále tím jedním typem a kdy vnitřní představy se už neslučují s tím, co by chtěl hrát. Nehledě na to, že ikonizace způsobuje prazvláštní touhy vymačkat ze slavné osobnosti prachy, vymámit si přátelství, přináší to herecké napodobování atd. Strhujícím výsledkem proměny se pak stal film Diktátor.“

tak vypadá "jízdní řád" inscenace...ve zmenšené verzi, na zkušebně visí v plném rozměru 1,2 x 6 m. (foto: Michal Novák)

Ve vzduchu visí otázka, bude-li inscenace pracovat s typickými znaky projevu Charlie Chaplina. Odpověď je samozřejmě jasná. „Práci na té specifické chůzi a vůbec pohybovém slovníku jsme hodně řešili. Udělat civilního Charlie Chaplina podle sebe dejme tomu možné je, ale pokud představujeme postavu Chaplina-Tuláka, bylo naprosto nezbytné to perfektně napozorovat. Dlouhé hodiny jsme šmatlali po zkušebně a snažili se o to, co je velmi charakteristické a co diváci budou očekávat. Snad se nám to povedlo,“ usmívá se Daniel Rymeš.

„Když dostanete boty o čtyři čísla větší, ta práce je „překvapivě“ jiná. Musíme naplnit to, co je notoricky známé. Proto chci pochválit oba hlavní představitele, že jsme se nakonec dobrali výsledku, který působí, jako by ta dřina za tím nebyla,“ říká choreograf Michal Matěj. „Byl jsem také nadšený z hudby, která je jinak velkou příležitostí ke klasickému muzikálové choreografii.“

I hudba působí poměrně jednoduše, ale...: „Má spoustu velice obtížných míst, často jde do zastavení nebo do zrychlení, jsou tam krásné, až monstrózní sbory, vedle nich pasáže lyrické. Ze všeho nejdůležitější přitom je, jak tahle hudba celý příběh úžasně podpoří,“ uvedl dirigent Martin Procházka.

Závěrem Stanislav Moša prozradil, že autor hudby Christopher Curtis do Brna dorazí, jeho účast se předběžně předpokládá na některém z únorových představení. Autor libreta Thomas Meehan bohužel ne, přece jen je to už 87letý pán.

račte vstoupit (foto: Michal Novák)

-mys-