Potlepa

Netradičně uchopené téma zneužívání chlapců, a to nejen ze strany církve. Začíná se překvapivě přímo v kostele, kde za zvuku sboru člověk prvních 20 minut rozjímá hlavně sám se sebou. Pak se diváci přesunou do sálu. Scéna vlastně žádná, jen stůl a dvě židle. A sešit a archy papírů, ze kterých dva herci po celou dobu čtou. Zní to nudně? Ale ono to mu je přesně naopak! Nikdy jsem nezažil tak procítěně odehrané čtení. Chvíli v sedě, chvíli v pohybu. Neskutečné! To, že je pan Lábus v projevu tak uvěřitelný, jsem věděl. Ale že Martin Dejdar nebude zaostávat ani o píď, na to bych si předem nevsadil. Husina mi běhala po zádech tam a zpět. 90%!

S touto inscenaci jsem se opravdu nepotkal a podle zívání sousedů ostatní taky moc nezaujala. Scéna jednoduchá a působivá, hudba zajímavá, ale zbytek se minul účinkem. Herci přehrávají, gestikulují jak pomatení, a to včetně i v jiných hrách skvělého M. Koeniga. Herci chvílemi koktají, chvílemi si něco šeptají, aby v zápětí po sobě začali řvát. Připadal jsem si spíše jak na zkoušce. Nejlépe by to asi shrnul citát z jednoho českého filmu. "Možná tím chtěl režisér něco vyjádřit." "To těžko...." I když bych v tomto případě radši použil. "Co nás stály lístky?" "Nic." "Ještě že tak." Lístky jsme zaplatili a v půlce odešli. Ale i o tom je divadlo.

95% Jeden z nejsilnějších hereckých zážitků z posledních let. Pomalý a téměř nenápadný rozjezd. Z počátku netušíte, v jaké drama se hra postupně vyvine. Na konci úplný divadelní "masakr", kdy sotva dýcháte. Značně pokašlávající a vrtící se publikum rázem ztichlo a hltali jsme každé slovo a pohyb obou aktérů. Emoce s Vámi cloumají, tu chápete pohnutky jedné postavy, tu se snažíte vcítit do té druhé a za chvíli začínáte pochybovat i o tom, co je to vlastně spravedlnost a jestli lze někdy plně odpustit. Viděl jsem dvakrát a oba herci prostě skvělí. Finger civilní, Rimský více teatrální, což ale postavě rádoby sebevědomého dirigenta příslušelo.

85% Nedokázal jsem si představit, jak T. Dianiška uchopí román psaný jako kroniku o útrapách, nástrahách, ale i milostných a dost často hodně erotických vzplanutích. Redukce postav byla zjevná, z Pravomila například udělala věrného milence jedné osudové dívky. Erotické scény, kterými je román protkán, byly vyškrtnuty, snad aby bylo přístupné i mladším. Jinak ale zvládnuto režijně i herecky bravurně. Herci tak dobří, že nikdo nevybočoval a nebo pak téměř všichni (Pavel Neškudla, Jan Sklenář, Tomáš Turek, Magdalena Zímová, pro mě překvapení - Samuel Toman). Scéna byť téměř neměnná, tak skvěle vymyšlená. Dokonalé nasvícení a geniální hudba.

Geniální!!!

Vše prostě funguje. Od úvodní scény, kdy jsem si myslel, že jsem se ocitl na historizujícím velkofilmu a la Království nebeské, přes groteskní prvky s "candid" smíchem V. Buriana, absolutní nasazení a to i fyzické VŠECH herců (zejména patrné ve scénách z ústavu), po dojemné chvíle ze života Franty. Hudba I. Achera pro mě ještě silnější než v AinA a v R.J. a tmě. Spolu s útržky z knihy Frantíka namluvenými geniálním J. Hartlem vyvolala první "kožní orgasmus":-) J. Albrecht jede jak buldozer. Pokud T. Dianiška sní o takovýchto věcech, když spí, už se těším na Anthropoid. Je zaděláno na kultovku.

Z mého pohledu velmi reálně popsané téma zmatku ve vlastní orientaci a pocitech. Zároveň je v inscenaci silně zastoupeno téma manipulace a citového vydírání okolím. Minimalistická scéna napomáhá soustředit se pouze na dialogy a monology. Velmi dobře sehraní herci (hodnocení po první repríze), Daniel Krejčík v roli naprosto bezchybný. Víc nemá smysl prozrazovat.