Marketap

Jsem z téhle hry rozpačitá. Na jedné straně vynikající herecké výkony, zejména tolikrát zmiňované Anny Fialové. Ale na druhé straně emocionálně nepropracované, postavy se nevyvíjejí a katarze je nastolena spíš uměle. Zpracování mi přišlo stylem "diváku tady to máš, pobav se" a hlubší emoce se (alespoň u mě) neodehrály.

Zkrátka to nebylo dobré. Děj, dialogy, monology, zápletky - stěží se hledala světlá místa. Někdy byl text tak absurdní až směšný, že se dalo váhat, zda je to záměr. Co hru zachraňuje jsou vynikající herecké výkony, jen díky nim nepovažuji zhlédnutí hry za absolutní ztrátu času.

Radka Fišarová a Veronika Vyoralová vynikající herecky i hlasově. Peter Strenáčik skvělá práce s diváky a pohybové nadání nezpochybnitelné. Bohužel tím výrazné klady Evity pro mě končí. Karel Roden funguje jako rekvizita různě stojící vedle hlavní hrdinky a s veškerou úctou k jeho hereckému talentu - zpěv opravdu není jeho silná stránka. Příběh neplyne, de facto nám jej odvykládá vypravěč s tím, že část si přečteme na plátně. Výsledný dojem je série zpívaných vystoupení uváděných moderátorem. Druhá polovina o dost silnější, You Must Love Me pro mě jedním z vrcholů představení.

Uchvacující počin, kdy celou dobu netušíte, o co vlastně běží, ale necháváte se unášet strhujícím výkonem Terezy Hofové. Přitom na všechny smysly působí celá řada speciálních efektů - projekce, ruční kamera, kouř - a přenáší diváka do jiného světa.

Nevzdávej to Davida Harea je velice inteligentní hra určená pro specifický typ publika, které se alespoň trochu orientuje ve světě médií a politiky. Je fascinující s jakou přesností Hare dokázal zachytit současné reálie. Divákovi přitom neposkytuje žádnou úlevu, dialogy jsou dlouhé, humor je komplikovaný a pochopí jej jen hrstka (která si jej o to víc užije). A i to je obraz doby - zatímco bezduché komedie zažívají standing ovation, sofistikovaný politický příběh vlažný potlesk a nízké hodnocení. Za 50 let možná bude hra s větším úspěchem uvedena znovu - tentokrát jako kronika minulé doby.

Idioti jsou hra, ze které buď budete nadšení, nebo znechucení. Postavy svým nekonvenčním chováním popichují společnost a narušují její nerušený běh. A zřejmě o totéž se snaží i provedení hry samotné. Ta rozhodně nenechává v klidu, budí emoce a vnitřní diskomfort. Nabízí se tak otázka, zda je hra tak rafinovaná, že se cíleně snaží vytrhnout diváky ze společenské letargie, nebo jestli je to pouhá účelová hra sázející na nahotu a napodobování mentálně slabších. Jelikož jsem za celé dvě hodiny nedokázala objevit jedinou hlubší myšlenku, přikláním se k druhému.

Už z popisu hry je jasné, o co půjde - jednoduchý přímočarý humor s postavami, které se sem tam chovají absurdně. Tento žánr vždy DNF zvládalo bravurně a očekávání tomu odpovídalo. První polovina byla proto šok - humor kostrbatý, naroubovaný a stokrát viděný jinde. Působilo to, jako by herci čekali na přestávku. Po ní jako byste se ocitli na jiné hře. Zápletky se více zamotaly, situační humor nabral na obrátkách a herci se začali skvěle bavit a perfektně reagovali na publikum. Zatímco u první půlky by nikdo z přítomných raději nebyl, za energii 2. půle bylo standing ovation zcela na místě.

Humor a styl Okresního přeboru situovaný do prostředí jedné šatny fotbalových rozhodčích. Nenáročná hra na páteční večer, možná bez hlubší myšlenky nebo uměleckých ambic, ale pokud přistoupíte na hru s prvoplánovým situačním humorem (viz Vocas si nastříká do trenek místo deodorantu sprej na boty), budete se dobře bavit a odcházet z divadla s úsměvem. Dojem kazí snad jen pokus o dramatickou linku posledních cca 20 minut, která vyznívá ploše a do ztracena.