Kritik

Vtipné, aktuální, na prknech HDJ nečekané :-)

Představení, do kterého je divák 100% vtažen. Zajímavý počin :-) Viděno na festivalu česko-německé kultury v Jeseníku.

Dokudrama prknům Horáckého divadla neskutečně sluší. 8 obrazů z dějin Jihlavy v letech 1939-2019. Roky 1939-1945 zpracované bez obviňování jedné nebo druhé národnosti.Dodnes v původně německé Jihlavě velmi citlivé téma. Ne každému se bude líbit zpracování německé rodiny, na které je ukázáno, že ne každý Němec byl nacista a byli to naši sousedé žijící zde od 13. století. Oceňuji, že zazněla němčina :-) . Možná trochu přehnaně směšná kapitola z dob normalizace. Pravděpodobně se jednalo o režisérův záměr. Nejsilnější moment inscenace pro mě byla předposlední kapitola Návrat.

85 %. Úspěšné převedení románové kroniky na divadelní prkna. Celý soubor odvedl slušnou práci. Nesrovnávám s filmem, nikdy neviděno.

Roztahané, bez spádu. Hře by prospělo výrazné zkrácení. Určitě zaujme Martin Siničák v roli Saturnina a swingový orchestr na jevišti.

I když byl pan Lichý nachlazený, předvedl skvělý výkon i s ostatními herci.

Veřejná generálka
Do třetice moderna na prknech Horáckého divadla. Do třetice, naštěstí lze říci všeho dobrého. Moderní pojetí Dorianu Greyovi vyloženě sluší. Ano má tam své místo i ten běžecký pás. Ještě by se dalo trochu škrtat, ale celkově vznikla hra, za kterou se divadlo konečně nemusí stydět.

Veřejná generálka 9. 2. 2018
V případě jihlavského zpracování Racka vyvstává otázka nutnosti užití moderních prvků. Promítací plátno, místo části dialogů napodobování křiku racků, stále opilá Máša, notebook, tiskárna, vysavač listí a jiné. Nejsem vyloženě kontroverzní divák, ale tentokrát jsem se nejednou zarazil. Scénám, ve kterých bylo zachováno klasické pojetí bych příliš nevyčítal. Pokud by byla uchopena celá inscenace tímto způsobem, mohlo mít Horácké divadlo důstojné představení. Druhá polovina je celkově lepší, ale otázkou je, kolik diváků usedne po přestávce zpět do hlediště.

Šok, zděšení, soucítění s herci. Upřímně je mi líto jihlavských herců, že byli zataženi do podobného čehosi a dramaturgie dovolila uvést takový experiment na velké scéně oblastního divadla a je stále na repertoáru. Pokud chtěli tvůrci udělat z pánské části hereckého souboru travestii partu nevalné úrovně, prostřednictvím kostýmů, paruk a líčení toho bylo dokonale dosaženo. Touto cestou si Horácké divadlo nové publikum nezíská. Pokud má být tato hra jakousi vlaštovkou ve směřování české divadelní scény, radši budu sedět u té čundrkántryšou. 10 % za odvahu herců a publika neutéct z divadla.

Hře nelze upřít zajímavá témata, aktuální v Německu po 2. světové válce. Odlišnost, jinakost a ochota přijmout takového jedince mezi sebe je aktuální i dnes. Avšak pardubická inscenace pro mě byla nudná. Chyběl v ní náboj, objevovalo se více témat, která však nebyla vysvětlena, nebo jim bylo věnováno ve hře málo prostoru. (imigrantská rodina, sebevražda Roba..)

Po nepříliš vydařené Maryše přišlo Horácké s dalším dramatem bratří Mrštíků. Povedlo se líbivé představení ukazující kvality jihlavského souboru. Příjemným zpestřením byly děti na jevišti, bez nichž by kronika moravské dědiny nebyla kompletní. Pro mě osobně mnohem lepší nastudování než na Fidlovačce.