Jindrah

Podařená inscenace kritická k minulé i porevoluční době. Vytkl bych příliš expresivní pojetí devótního sluhy rodiny zbohatlíků. Obdivovatel pohledné Lenky Šmídové nepřijde zkrátka.

Inscenace působivá, scéna se stínohrou nápaditá. Hudební podkres příliš hlasitý a v dosti pasážích nadbytečný (omílaná německá píseň), zeslabující účinek textu. Přerod liberála ve fanatického příznivce nacismu mi přišel poněkud zbrklý, možná mohl být více propracován na úkor americké strany.
Obrovská fronta u šatny, představení o 11 minut zpožděno, což není v Celetné výjimkou.

Alegorie ruského světa. Scéna výmluvně znázorňuje stav ruské společnosti a prostředí, v němž žije většina obyvatel. Když jsou všichni kolem vás svině, je možné být slušný, i kdybyste chtěli? První polovina je tragikomedie, kde hrají roli známé atributy života v Rusku: bezohlednost, bezskrupulóznost, postavení žen, všudypřítomný alkoholismus, sobecká honba za ziskem, vše ubíjející nihilismus. V druhé části není po komediálních prvcích ani stopa. Jedna z postav se po "osvícení Bohem" pokusí z bludného kruhu uniknout (strhující sólo A.Tesařové) ale pochopí, že v pekle by napravený hříšník shořel. I to mléko od hodné tetky bylo zkažené...

Reportážně zaměřené zobrazení posledních let Čapkova života. Množství postav Masaryka, Beneše, pátečníků, německých i českých nacionalistů, Němců prchajících před nacismem. Hledání paralel mezi kritickou situací před r.1939 a husákovskou normalizací prostřednictvím Čapka a Havla. Pro oba byl mravní imperativ silnější než strach a touha po klidu. Scéna nápaditá, na promítacím plátně se zobrazují informace a působivé záběry monstrózního Masarykova pohřbu. Pro užitek z představení je třeba mít základní znalosti o tehdejším dění a důležitých osobnostech. Je zřetelně vidět podobnost s dneškem. Opět je Evropa v ohrožení.

Povedená inscenace. Zhruba ve 2. čtvrtině několik hluchých míst, která rozmělňovala pozornost, inscenace měla být o 15-20 min kratší. Vše zachraňovala A.Kubátová, která byla v tragikomické roli skvělá (speciálně prolog a epilog). Celou hru zachránil emocionálně silný závěr. M.Bednář mi nepřipadl do role typově vhodný, výborný V.Vondráček by byl možná autentičtější. I bez znalosti předlohy bylo lze domyslet, která postava je autorem. Daňa byla trpělivá, poddajná, skromná, chápající atd. Forman, Sviták i Menzel nedopadli nejlépe. Oproti některým divadlům oceňuji, že hercům bylo dobře rozumět.

Výborná hra na stále aktuální téma manipulace médii. Vyrovnané přesvědčivé výkony 4 herců. Intimní prostředí Kolowratu. Nenašli jsme chybu.

Není vcelku co vytknout. Herecké výkony skvělé, Soňa Petry Tenorové sugestivní a prožitá. Děj odsýpá, délka neruší, což není obvyklé a značí dramaturgickou úroveň. Skleněná kostka je už trochu zprofanovaná. Bohužel mnoho herců dnes nemá dostatečnou logopedickou průpravu, takže v 11. řadě nebylo třetině textu rozumět.

Je ošidné porovnávat inscenaci s knihou. Základní schéma a vyznění by však neměly být odlišné. Režisér existenciální drama o falešném soucitu proměnil v poloviční frašku, kdy se diváci smáli v místech, kde se měli hluboce zamyslet. Edita byla pojata jako karikatura. V románě to byla inteligentní, vášnivá, citlivá žena, tragicky nesoucí svůj stav. Režisér děj pojal jako příběh hysterické dívky toužící po "normálním" životě a vztahu a slabého Hofmillera, který nedokáže říci dost. V románu je další vrstva: Poručík prodělá katarzi a rozhodne se s dívkou oženit, což ho osvobodí. Manýristické propriety (např. obří panna) si mohl režisér odpustit.

Baletně pantomimický prolog, znázorňující život hlavní postavy, která nikdy nepromluví, slibuje moderní svižný zážitek a to se potvrdí. T.Bernhardovi bylo blízké prostředí intelektuální smetánky ale hra by se dala zasadit do jakékoliv společnosti.
Všichni přece chceme aby nás ostatní viděli lépe, než jací jsme, jsme k ostatním přehnaně kritičtí ale nedokážeme z kruhu vystoupit, protože víme, že jinde to nebude lepší. Klaníme se autoritám, které v skrytu duše nenávidíme a závidíme jim.
Scéna velmi podařená, opilecký výstup Jany Plodkové geniální, "herec Národního divadla" také skvělý.

Jak již bylo řečeno - standardní Řeznická. Výborné herecké výkony pozvedají tuto inscenaci o úroveň výš. Byl Einstein skutečně takový sobec nebo ho autor poněkud stylizoval k zesílení sváru mezi celospolečenským prospěchem a utrpením blízkých?
Mezery mezi sedadly odpovídají postavám max. 170 cm vysokým.

Výborně napsané, výborně zahrané. Přiznání Evy Jízdné je strhující scéna. Podařený hudební doprovod. Od zdánlivě nevinného otevření hrací skříňky se exponenciálně objevují další a další hříchy a tajnosti všech členů na první pohled harmonické společnosti. Nechtějte znát celou pravdu, mohlo by to bolet...
Epilog, který nás vrátí na začátek, byl názorný a vtipný.
Scéna mohla být nápaditější, postupné odhalování hříchů - kácející se karty - působí poněkud toporně. Příjemná minutáž. Jako vždy v Celetné opožděný začátek.

Samotné hře o vědkyni, která v mužském světě vyznává zásadu, že nejlepší obrana je útok a kvůli vášni pro bádání nestihne poznat osobní život, lze máloco vytknout.
Opožděný začátek nás příliš nenaladil. S výjimkou přednesu J. Zadražila jsme v 5. řadě měli problém s porozuměním mluvenému slovu. Herci drmolili, v chvatu polykali slova. Srozumitelný, akcentovaný přednes je v divadle zásadní. Poněkud přehrávali. Herecký projev Evy Elsnerové plynul v jedné lince, nebyl dostatečně variabilní s ohledem na různé situace. Rušily informace k ději, podávané herci, kompaktnější by byla postava vypravěče.

55% Výborná nápaditá scéna. Herecké výkony nevyrovnané, zaujmou Vyorálek a Noha. Vadil mi koncept hry ve hře. Inscenace má vytvořit iluzi autenticity. Režijně nedotažené, některé reakce a repliky mi nedávaly příliš smysl, byly zbytečné a křečovité. Text by potřeboval trochu očesat a umravnit. Mnoho nešvarů zdravotnictví, např. vztah k pacientům, dobře vystiženo. Morbidní scéna s hledáním maminky mezi mrtvolami se povedla. V množství narážek lehce některé nestačíte zpracovat (např. Nemocnice na Homolce a ředitel Dbalý). Absence děje nevadí, autorům šlo o něco jiného.