Hiko

Viděno na premiéře v květnu 2023. Povedený kousek s pěknými detaily (makronky) i scénou.

Moc povedené představení. Líbilo se mi využití docela jednoduché scény.

Vlastně ani nevím, co vytknout. Mělo to švih, zopakoval jsem si moderní dějiny a navrch přemýšlím, že sem vezmu i žáky z naší školy, a to nejsem ani dějepisář (a máme to asi 300 km).

Přiznám se, že jsem se bál tří hodin ve verších. Ale odcházel jsem nadšený hlavně z toho, že jsem se ani chvilku nenudil.

Konečně jsem se vypravil do svého domovského divadla na tuto legendu. Srovnávat jsem mohl max. se záznamem pro televizi. Samozřejmě se to od těch dob hodně liší (i z důvodu, že původně byla tato hra inscenována na malé scéně a pak se to jaksi z pohledu diváckého zájmu "zvrhlo"), něco k horšímu, jiné změny jsem pozoroval s příjemným překvapením. Bára Hrzánová je pořád super :)
Bavil jsem se.

Film jsem viděl už dávno, ale díky této inscenaci jsem si jej hned osvěžil, dokonce i některé repliky mi naskakovaly naprosto přesně (a to jsem film viděl v norštině).
Mělo to spád, ovšem nejsem si úplně jistý, zda vyzněla myšlenka celého dění.
Splatil jsem sám sobě jeden z dluhů, tohle jsem, jako fanoušek všeho norského, potřeboval vidět už pěkně dlouho. Nelitoval jsem.

Hra měla spád, nebylo kdy se nudit. Konec, kdy jde hlavní hrdinka za světlem a vlastně i totální tmou, jsme v hledišti prožili s ní bez jediného hlesnutí. Silný moment.

První půlka snesitelná, druhá už trochu přes čáru. V té bych se smál asi jen po rychlém vypití půllitru vína. Divadlo Mír jsem zkusil a zjistil jsem, že to nebude nic pro mě. Aspoň ušetřím.

Viděno 2x (v době předcovidové i v roce 2024) a mám dojem, že představení ještě vyrostlo. Super výkony jednotlivců, šel bych znovu.

Viděno na venkovní scéně v Hluboši. Letní pohoda - pivo, víno (každý dle chuti) a cca hodina a čtvrt příjemné zábavy pro malé i velké. Myslím, že všichni odcházeli ze zámecké zahrady spokojeni.

Hrachovcová předvedla, na co má (tam není moc kde brát, ale to jsou možná moje klapky na očích...), ale kvůli ostatním (hlavně Filip Müller si diváky bez problémů podmaní) nelituji, že jsem byl.
Na jednu stranu chápu, že divadlo má snahu přilákat do hlediště nové diváky, kteří přijdou spíše na pražské pseudohvězdy, ale vždyť ti "naši" herci jsou leckdy více než srovnatelní!

Zjistil jsem, že do "svého" příbramského divadla chodím hlavně na klasiku. Višňový sad neurazí ani nenudí. Představitelé hlavních rolí jsou jistí i přesvědčiví, u některých ostatních se to říct nedá, na pár představitelů je to přeci jen očividně trochu větší sousto.

Ivana Krmíčková ve videu natočeném k tomuto představení tvrdí, že postava, jíž hraje, je většinou chápána negativně. Ale já jsem z jejího představení takový pocit rozhodně neměl.
Krmíčkové výkon čněl nad ostatními, ale celkově příbramští herci OPĚT dokázali, že umějí splodit solidní hru i bez "pomocníků" z Prahy. Bohužel soudě dle počtu diváků v hledišti této hře dávám půl roku. Škoda, nebylo to špatné!

Musím přiznat, že jsem od S. Laurinové zázraky nečekal, ale příjemně mě překvapila. Ve své roli odvádí velmi povedený výkon a sázka na její osobu se zdá být zajímavým tahem. Hra má spád, divák nemá šanci se nudit. Půjdu se na Dámu s kaméliemi podívat ještě aspoň jednou.