Eva123

Inscenace Komedie o umučení byla pěkná, též se v ní zpívalo, mladí herci byli dobře secvičení a dobře to hráli, nejvíce se mi líbil Mark Kristián Hochman v roli Čerta. Inscenaci uváděl pedagog Lukáš Rieger starodávným způsobem v roli Opovědníka, začal už před představením, což se mi velice líbilo a o to více je mi líto že se v Brně téměř nedávají staré české hry od Tyla, Klicpery a dalších autorů.

Inscenace se mi líbila, i když na novodobou Médeiu mi připadala příliš civilní. Líbila se mi Tereza Groszmannová v roli Hester, ale i dětská představitelka její dcery Josie Anna Marie Havířová.

Inscenace byla zajímavá (nevím zda jsem ji už někdy viděla), odehrávala se na pěkné klasické scéně Pavla Boráka, byla hrána bez přestávky a měla poněkud neočekávaný konec. Z herců mě nejvíce zaujala Hana Briešťanská.

Inscenace byla pěkná a herci hráli dobře, i když jsem nepochopila, proč chtěl hlavní hrdina v sanatoriu nejprve zůstat a pak z něj odejít. Zřejmě je těžké zdramatizovat tlustý román do zhruba dvouhodinové inscenace tak, aby ji pochopili i lidé, kteří román nečetli. (Viděla jsem reprízu 3/4 roku po premiéře, s jiným obsazením role Klavdije Chauchatové.)

Inscenace na mě působila příliš experimentálně (a klec na jevišti mi připomínala někdejší Křižník Potěmkin, i když vypadala jinak). Líbily se mi obě představitelky hlavní hrdinky - Svetlana Janotová a Nikol Wetterová, ale nepochopila jsem, jestli hlavní hrdinka v závěru hry umírá?
V současnosti, na prokletí?

Inscenace se mi líbila, měla svého komentátora a dvě scény proběhly dvakrát se stejným textem, ale různě zahrané. Z herců mě nejvíce zaujal Pavel Hromádka v roli Petra Stockmanna, bratra hlavního hrdiny (připomínal mi zda Josefa Langmilera v mladších letech).

Muzikál Viki kráčí za štěstím měl vzadu otáčecí kulisu, na jedné straně byl interiér a na druhé straně stěna paneláku se zpívajícími herečkami ve všech oknech, což člověku připomnělo Poprask na laguně, byť moderně pojatý. - Líbil se mi Jakub Przebinda jako Papoušek i nositel Papouška
a taky Lucie Bergrová v titulní roli Ludviky Bouzkové.

Inscenace Paní z moře se odehrávala na funkcionalistické scéně Marka Cpina (zmírněné květovanými závěsy), v pozadí se zobrazovaly skály a moře, herci se objevovali též vpředu na dotáčkách. Bylo to zajímavé, z herců mě zaujali Václav Veselý v roli malíře a Anna Stropnická coby doktorova dcera.

Inscenace všech 9 povídek Květy Legátové pod názvem Želary trochu připomínala Tisícročnú včelu, s kterou byli loni v Brně Nitranští.
Bylo to pěkné, velmi dobrý výkon podala Magdaléna Tkačíková v roli Elišky alias Hany, líbil se mi též Petr Halberstadt coby Joza, Marie Durnová coby Lucka Vojničová, Hana Tomáš Briešťanská coby Žeňa a další.

Inscenace Kámen a bolest byla pěkná, i když trochu popisná (ono převést pětisetstránkový román do dvou hodin není jen tak). Zajímavý nápad byl využít dvou protilehlých balkónů, ze kterých spolu komunikovali Jan Grygar coby (budoucí) papež a Petr Bláha v roli Soderiniho. - Jan Grundman byl velmi dobrý Michalangelo.

Hlavní role v této revuální hudební komedii s fantazijními prvky pěkně zahráli mladí externisté Dominik Brychta, Miloš Fiala a Jan Dvořák. I když si myslím, že chlapci na jihomoravské vesnici by v roce 1967 neměli elektrickou kytaru ani jednu, natož tři. - Z ostatních herců mě nejvíce zaujal Jiří Mach coby Ringo Starr (herec má komediální talent a je čím dál tím lepší). - Zajímavý byl též Dušan Vitázek coby Rockový pánbůh hovořící slovensky (i když v černé čepici dopadl spíš jako fakír). - Snové tance plyšových zvířat a Marry Poppins šly trochu mimo.

Inscenace Zamilovaný Shakespeare byla chytře napsaná a dobře zahraná. - Z herců mě zaujal Jiří Mach coby lord Wessex, Dušan Vitázek coby William Shakespeare, Svetlana Janotová coby Viola, budoucí lady Wessexová, ale též Tomáš Dalecký coby mladý John Webster (budoucí Pavlík v muzikálu Bítls).

Jednalo se vlastně o pásmo z písní Jacquesa Brela, zasazené do kulis bombardovaného Londýna. Mladí herci hráli pěkně, zpěv posoudit nedovedu, ze všech písní jsem znala jen píseň Le Moribond, kterou zpíval v 70. letech Karel Gott coby Buď sbohem brácho dětských let.

Sedm mladých herců vyprávělo o tom, co pro ně bylo důležité v dětství a raném mládí (otázkou je nakolik to bylo autentické). U chlapců to byly koníčky, jako hokej, tanec, motorky nebo horolezectví a taky moderní hudba, která převažovala u děvčat, stejně jako nekonvenční oblékání. Pro všechny bylo důležité, aby se lišili, ale zároveň aby měli partu a kamarády. Inscenace byla povedená, mladí herci byli velmi šikovní, jenom nevím nakolik to souviselo s knihou Kmeny, kterou jsem nečetla.

V lehce stylizované (místy až panoptikální) inscenaci Gogolovy aktovky Hráči se nám předvedla hlavně pánská část čtvrtého ročníku činoherního herectví JAMU. - Hra měla až detektivní náboj, protože divák do poslední chvíle nevěděl, která z postav je větším falešným hráčem a kdo se ve skutečnosti stane jejich obětí.

Jednalo se o zdařile inscenovaný muzikál, který musel obsáhnout delší časové období, takže se tu hromadné scény střídaly s komorními. Líbil se mi Marco Salvadori v roli Chaplina, i Eliška Skálová v roli jeho pozdější mladé ženy. Zajímavý byl komický výstup Stanislava Slováka coby Chaplinova prvního filmového producenta Macka Senneta.

Jednalo se o starší hudební komedii, jejíž zvláštnost tkvěla v tom, že se děj postupně vracel od konce k začátku. Jako pomůcka stálo, či viselo na jevišti mnoho různých letopočtů, ale člověk se v tom přesto hůře orientoval. - Bylo to zajímavé (možná by se to víc hodilo do filmu).

Inscenace byla zajímavá. Diváci byli zmateni fotografií malého chlapce na programu a na plakátě, takže si museli chvíli zvykat, že pětiletého Jakuba hraje dospělý herec. Pětiletého Jakuba hrál (vyprávěl) výborný Miroslav Černý. Jakub byl evidentně rolí pro dospělého herce (navrhovala bych jiný obrázek na plakátě). Inscenace byla převedena do Brna, takže se v ní mluvilo např. o Měnínské bráně a do toho mluvil Karel Höger ze staré nahrávky o Maltézském náměstí. - Roztomilá byla kočka Maruna i kůň Karlička.

Inscenace Limonádového Joea se mi líbila. Viděla jsem reprízu s Lukášem Janotou, Ivanou Odehnalovou, Janem Apolenářem a Jakubem Zedníčkem.

Friedrich Dürrenmatt patří k mým oblíbeným autorům a inscenace se mi líbila; škoda že inscenátoři nevyužili podobnosti jednoho z účinkujících s autorem a neuvedli na jeviště Friedricha Dürrenmatta osobně, ...

Činohra Don Juan byla prokládána pantomimou se skřípavou hudbou; bylo zdůrazňováno, že jde o starou hru od Moli?ra, téměř s antickým přesahem. Kulisy v první části zdůrazňvaly, že jde o divadlo (v druhé části někam zmizely). Jevištní výtvarníci si sice mohou dovolit téměř vše, ale pokud oblečou věřitele Dona Juana do saka a kravaty, nemohou mu nabízet zbrojnoše s pochodněmi (což by jeho oblek jistě ušpinilo). - Respektuji pojetí inscenace a jsem ráda, že se hra nesnažila být poplatná současnosti.

Žandáři a zbojníci aneb Na skle malované se mi nejvíce líbili v roce 1972, od té doby to stále upravují a já nevím proč, protože si myslím, že původní verze byla zcela geniální. Písně mívaly vždy takový dozvuk na poslední slabice, jakože to ještě pokračuje, ale tady už to nebylo znát. Inscenace byla opatřena novým textem Jaromíra Nohavici, který udělal z Juraja Jánošíka Valacha Janíka a k Levoči a císařské Vídni přidal ještě Vsetín a Valašské Meziříčí (je třeba podotknout, že zmínky o císařské Vídni byly v roce 1972 vnímány zcela jinak než dnes, kdy se tam běžně můžeme podívat).

Malý rodinný podnik je chytře napsaná a pěkně zahraná komedie.

Scénář inscenace byl nesouměrný, takže první dvě třetiny před přestávkou byly takové rozlítané z jednoho do druhého (a z jedné doby do druhé), až poslední třetina před přestávkou byla hutnější. Velmi dobrý byl Dušan Hřebíček v roli Alfréda Radoka, i když proč se v závěru celý namazal hlínou (či čím) jsem nepochopila. - Po přestávce přišlo na řadu pravé Otvírání studánek s dívkami z Kantilény, které byly oblečeny všechny stejně (včetně Královny) v průsvitných róbách a místo věnečků měli zřejmě červené vodní minipistolky. Zpěv provázel taneční pár předvádějící soulož (s velikou vodní pistolí).

Jednalo se o pěknou inscenaci 3. ročníku muzikálového herectví JAMU. Z herců mě nejvíce zaujala Marianna Polyáková v roli Cherubína a  Dagmar Křížová v roli Hraběnky.