BohdanKarasek

Unikátní, hlubinně divadelní Lagarceův jazyk realizačně ztělesněn a zhmotněn do posledního chlupu. (Chce se říct: takhle by se to samotnému autorovi muselo líbit.) Lze se s tím jistě úplně minout. Ale lze se s tím především tzv. "ztotožnit". Ve vnitřním dialogu s představením popustit ventil vlastní slabosti a proměnit ji - aspoň pro tu rituální chvilku - v sílu mocného zážitku. Všech pět herců, v rámci hodinářské preciznosti a uměřenosti, do toho dává něco "svého" (to se vidí málo, ale pozná jasně). Určitě je to jedno z nejlepších divadel, jaké jsem zatím viděl.

Minimalistický režijně-scénický koncept, který je přitom plně funkční, maximální náklad je ovšem na hercích a ti ho zvládají suverénně.
Napsané je to chytře, strukturovaně, v bezpečné vzdálenosti od hrozby "výplodu", jímž se obírání těmihle bezednými tématy může snadno stát. (Individuální deprese rezonuje s depresí celoplanetární a mezi oběma rovinami vznikají dost hezké mapy...)
Doporučuji nenechat se přepěchovat a ušetřit nějakou diváckou energii pro závěrečný stylistický zvrat (a jeho obsah). Což jsem sám neudělal - ale dojem zůstal silný. S pozdravem Rubínu!

Asi jsme na tom přece jen slušně, když dnes lze jít s dětmi do divadla na takovéhle představení. Neskutečně zkoordinované, přesně ukočírované, pro uši i pro oči, ty dětské i ty dětsky dospělácké. Krásné, silné, dojemné i hravé: jedna nádhera.