Ba-jo

Tímto počinem u mě Radim Vizváry dokonale zbořil mé obavy a předsudky vůči pantomimě, jako divadelnímu žánru. Sólo jsem viděl už dvakrát (v úpravě pro studiovou scénu i pro velký sál) a pokaždé jsem viděl strhující divadelní podívanou. Nezažil jsem snad doposud představení, které by ve mně vyvolávalo v takové kadenci tak intenzivní a rozdílné emoce. Precizně a do nejmenšího detailu propracované - pohybově, hudebně, světelně, vizuálně a kostýmově. Vtipné i dojemné i děs budící. Dokonalé...

Jako povinná "četba" představení rozhodně nezklame. Poctivě připravená inscenace zaujme netradiční černobílou a přitom vlastně tradičně folklórní výtvarnou stylizací, která se může opřít o solidní herecké výkony zejména ústřední ženské trojice: Babička - Barunka - Viktorka a také o vkusné hudebně-taneční folklórní předěly. Nějaké větší citové pohnutí nebo dopad, který u mě pravidelně vyvolává právě Moskalykova filmová adaptace, jsem bohužel v krásném kladenském divadle nepociťoval...

Precizně připravené a precizně provedené. Pohybově-hudebně-světelně skvělá audiovizuální podívaná ke které se rozhodně rád vrátím, vřele doporučuji. A rozhodně si posvítím i na další kousky z dílny Losers Company.

Moc příjemné a osvěžující zjevení na současné divadelní scéně. Mé první setkání s Geisslers, které si mě rozhodně získalo k návštěvě dalších počinů tohoto spolku. Vizuálně, hudebně i pohybově lahodící podívaná odehraná hravě a v přiměřeném rytmu i délce. Barokní divadlo pro diváka z 21.století. A ono to funguje!

Myslím, že si představení nejvíc užili zejména samotní herci. Občas jsem se zasmál, občas trochu ztrácel. Scénografie pěkná!

Jako veliký fanoušek Thomase Bernharda musím být (a taky že jsem) velmi spokojen. Bernhardův text zůstal jasně zřetelný a byl podpořen drobnými "aktualizacemi" do pražského "kulturního" prostředí. Takový dýchánek, jaký předvádějí herci soubor DnZ si nelze nechat ujít. Rozhodně se nebudete nudit, určitě se zasmějete a možná se i zdravě zastydíte. Hudebně, kostýmově a scénicky si taky přijdete na své. Mýcení prostě baví!

Velmi pomalé tempo a nepříliš mnoho textu může hned od začátku vyvolávat pocit rozvleklosti. Standardně dobré herecké výkony, skvělá hudba a minimalistická scéna však s tím vším umně pracují a polehoučku (a nikoliv "rozcaprtaně", jak zazní v jedné biskupově replice opět vynikajícího Jakuba Žáčka) vedou až k mrazivě aktuálnímu vyvrcholení...

Solidně provedená divadelní klasika, která si jistě v Příbrami své diváky najde. Neurazí, ale ani bohužel příliš nevtáhne, nezasáhne, nedojme ...nevím zda to není přílišnou zkratkou, nebo zda obsazení některých rolí vždy sedělo, jak by mělo. Potěšila mě vizuální stránka (zejména kostýmy), hudba a v titulní roli Maryša Anny Fixové.

Konečně zde to slovo použiju: kongeniální! Hudba, vizuál, pohyb...vše propracované do posledního detailu a ve skvěle sladěném a svižném rytmu...ufff, čirá divadelní radost, takovouto Annu Kareninu bych si dal líbit i mnohem, mnohem delší!

Velká spokojenost po všech stránkách. Konečně se na prknech ND realizoval velmi silný,nosný a současný text. To vše v jisté Špinarově režii, se skvěle promyšlenou a krásnou scénografií, která efektně ilustruje, že antický háv, je pouze prostředkem a nikoliv tématem. Herecké výkony ve vysokém a vyrovnaném standardu. Nikdo nezaostává, nikdo ani příliš zbytečně nevyčnívá.

Už jen pár drobností by mi stačilo k dokonalosti. Skvělé po hudební i pohybové stránce. Neotřelý koncept, vycházející z dobové předlohy...to byla slast se dívat a poslouchat a velmi vřele doporučuji!!!

Radost pohledět i "poslyšet". Vřele doporučuji pro všechny věkové generace, gendery i národnosti :-)

Vtipná, svižná a osobní one woman show Nataši Mikulové - úplně klidně bych jí vydržel poslouchat a sledovat mnohem, mnohem déle...a jistě bych v tom zaplněném sálku ve Švehlovce nebyl sám.

Je tomu 20 let, co jsem viděl Sofoklovu Élektru poprvé, jako jedno z prvních divadelních představení v mém životě, bylo tomu tak v ústeckém Činoheráku a byl jsem ohromen a u vytržení. Včera jsem viděl Élektru v Dlouhé a dostavil se u mě stejně silný pocit, za který jsem velmi vděčen. Bravurně režijně, scénicky, hudebně a herecky zvládnutá klasika, která je i za ty stovky let stále univerzálně platná i dnes. Doslova mrazivý koncert improvizovaného antického orchestru pod taktovkou ústřední a skvělé E. Hacurové. Divadlo v Dlouhé drží laťku stále a dlouhodobě proklatě vysoko!

I přes značnou délku, mi představení nepřišlo zdlouhavé, mělo své tempo a provedlo diváka více jak padesáti lety naší historie a nastavilo jim / nám i dost nekompromisní zrcadlo. Jsem vděčný, že společným úsilím tvůrčího týmu a hereckého ansámblu ve Švandově divadle vzniklo toto až bolestivě pravdivé představení. Děkuji.

V anotaci k inscenaci se píše: "Tajemné, napínavé a klaustrofobické psychologické komorní drama, s atmosférou ve stylu gotického thrilleru", přesně toto jsem i očekával a těšil se na dokonalé využití opravdu komorního prostoru Komorní činohry...žel vysoký herecký, scénografický a hudební potenciál mi nepřišel na 100% využit, tak aby byl zážitek ještě temnější a uvěřitelnější, ale i tak vřele doporučuji k návštěvě, rozhodně jsem se nenudil...a ta závěrečná scéna mi silně evokovala jiné klaustrofobické drama: "Cestu" Cormacka McCarthyho, že by možný námět na nějaké pokračování?