Rozhovor
vydáno: 25.5.2011, Šárka Schmarczová
foto: foto: Ivana Tačíková
foto: foto: Ivana Tačíková
24. května 2011 se ve Studiu Švandova divadla uskutečnila premiéra scénického čtení o divadelních kriticích Máme smysl! (Pravda, nic než pravda). Tato hra je součástí projektu Hydepark. Jediné dvě reprízy budou následovat. O rozhovor po premiéře jsem poprosila režiséra Petra Štindla.
V cyklu Hydepark právě uvádíte scénickou skicu s názvem Máme smysl!. Hra vznikla na základě internetové diskuse o Divadelních novinách. Můžete mi říct, jak ten nápad vznikl?
Tu diskusi opravdu nešlo přehlédnout už v době jejího vzniku. Ale tehdy jsme neuvažovali, že by se divadelně reflektovala, nebyl ostatně ani prostor. Teprve asi až v březnu se uvolnil jeden termín Hydeparku, vypadl tvůrce či projekt či co, a tak jsme s Dodem Gombárem domluvili, že by to šlo provést právě v tomto čase. Je to opravdu spíše skica, vstupní materiál, než hra. A tak k tomu je nutné i přistupovat. Prostě Hydepark.
Včerejší premiéry se zúčastnili i někteří aktéři zmiňované diskuze, které na pódiu parodují vaši herci. Jaká byla jejich reakce?
Já doufám, že herci je přece jen tolik neparodují. Nesou jen obsah jejich slov. Ten může být částečně vyjeven ve zkratce, jemné karikatuře či nadsázce. Ale nesnažili jsme se o parodii. Myslím, že to, co se v oné internetové diskusi praví, je spíše smutné. Vypovídá to hodně o stavu české divadelní kritiky. Potažmo o české společnosti obecně. Takhle mezi sebou komunikují lidé, kteří podávají zprávy o naší práci. Ovlivňují její dopad, její recepci. Ovlivňují často životnost třeba některých nezávislých divadelních skupin. Brrr. A jak reagovali? Co vím, tak v podstatě podobně jak v oné diskusi. Jeden tábor to nadšeně přijal a bavil se; tábor druhý vykřikoval během představení a hercům ostentativně nezatleskal; tábor třetí, neutrální, se radši nedostavil či neprojevil. A slyšel jsem (od jiných), že jeden kritik po představení dole ve foyer říkal jinému: „Vy nejste člověk, vy jste netvor!“ Patrně svár trvá. Takže lze říct, že reakce byly živé nejen během představení.
Myslíte si, že je nutné si před představením přečíst zmiňovanou diskusi?
Ono je dost těžké tu diskusi přečíst a vyznat se v ní. Je to celkem 90 stran textu a mně osobně to dalo docela dost práce. Je samozřejmě lepší být trošku „in“. Ale snad to nutné není. Jo, a kdyby to opravdu někdo chtěl číst, lepší příspěvky jsou blíž konci.
Na premiéře se všichni velmi bavili, ale na premiéry chodí především novináři a divadelníci, myslíte si, že hra může oslovit i diváka, který nečte divadelní recenze?
Původně bych řekl, že ani ne. Ale už vím, že tam byli i lidé z mimodivadelního světa a byli prý spokojeni; chápali problém, analogicky si jej převedli na prostředí, které znají. Takže možná je to záležitost obecnější. Ovšem sám za sebe si opravdu myslím, že je to čitelnější pro lidi z divadelních kruhů. Byl bych rád, kdyby jich přišlo co nejvíc.
Ze scénických počinů Hydeparku se mají vygenerovat projekty, které se zařadí do programu divadla. Pokud vím už se tak stalo u Šoa a Zpovědi masochisty, má Máme smysl! potenciál se mezi ně zařadit?
To asi ne, v téhle podobě, okruh znalých diváků by přece jen byl asi příliš úzký. Ale dovedu si představit - a dokonce jsme o tom s Dodo Gombárem mluvili – že je to materiál k napsání regulérní hry. A ta by se uvádět už asi mohla. Třeba k tomu někdy dojde.
V cyklu Hydepark právě uvádíte scénickou skicu s názvem Máme smysl!. Hra vznikla na základě internetové diskuse o Divadelních novinách. Můžete mi říct, jak ten nápad vznikl?
Tu diskusi opravdu nešlo přehlédnout už v době jejího vzniku. Ale tehdy jsme neuvažovali, že by se divadelně reflektovala, nebyl ostatně ani prostor. Teprve asi až v březnu se uvolnil jeden termín Hydeparku, vypadl tvůrce či projekt či co, a tak jsme s Dodem Gombárem domluvili, že by to šlo provést právě v tomto čase. Je to opravdu spíše skica, vstupní materiál, než hra. A tak k tomu je nutné i přistupovat. Prostě Hydepark.
Včerejší premiéry se zúčastnili i někteří aktéři zmiňované diskuze, které na pódiu parodují vaši herci. Jaká byla jejich reakce?
Já doufám, že herci je přece jen tolik neparodují. Nesou jen obsah jejich slov. Ten může být částečně vyjeven ve zkratce, jemné karikatuře či nadsázce. Ale nesnažili jsme se o parodii. Myslím, že to, co se v oné internetové diskusi praví, je spíše smutné. Vypovídá to hodně o stavu české divadelní kritiky. Potažmo o české společnosti obecně. Takhle mezi sebou komunikují lidé, kteří podávají zprávy o naší práci. Ovlivňují její dopad, její recepci. Ovlivňují často životnost třeba některých nezávislých divadelních skupin. Brrr. A jak reagovali? Co vím, tak v podstatě podobně jak v oné diskusi. Jeden tábor to nadšeně přijal a bavil se; tábor druhý vykřikoval během představení a hercům ostentativně nezatleskal; tábor třetí, neutrální, se radši nedostavil či neprojevil. A slyšel jsem (od jiných), že jeden kritik po představení dole ve foyer říkal jinému: „Vy nejste člověk, vy jste netvor!“ Patrně svár trvá. Takže lze říct, že reakce byly živé nejen během představení.
Myslíte si, že je nutné si před představením přečíst zmiňovanou diskusi?
Ono je dost těžké tu diskusi přečíst a vyznat se v ní. Je to celkem 90 stran textu a mně osobně to dalo docela dost práce. Je samozřejmě lepší být trošku „in“. Ale snad to nutné není. Jo, a kdyby to opravdu někdo chtěl číst, lepší příspěvky jsou blíž konci.
Na premiéře se všichni velmi bavili, ale na premiéry chodí především novináři a divadelníci, myslíte si, že hra může oslovit i diváka, který nečte divadelní recenze?
Původně bych řekl, že ani ne. Ale už vím, že tam byli i lidé z mimodivadelního světa a byli prý spokojeni; chápali problém, analogicky si jej převedli na prostředí, které znají. Takže možná je to záležitost obecnější. Ovšem sám za sebe si opravdu myslím, že je to čitelnější pro lidi z divadelních kruhů. Byl bych rád, kdyby jich přišlo co nejvíc.
Ze scénických počinů Hydeparku se mají vygenerovat projekty, které se zařadí do programu divadla. Pokud vím už se tak stalo u Šoa a Zpovědi masochisty, má Máme smysl! potenciál se mezi ně zařadit?
To asi ne, v téhle podobě, okruh znalých diváků by přece jen byl asi příliš úzký. Ale dovedu si představit - a dokonce jsme o tom s Dodo Gombárem mluvili – že je to materiál k napsání regulérní hry. A ta by se uvádět už asi mohla. Třeba k tomu někdy dojde.
Další rozhovory
Otázky po spolehlivosti paměti, pravdě a smyšlence
(rozhovor s: Petr Štědroň, 1.11.2024)
Učím se mít rád chyby, které nadělám
(rozhovor s: Petr Svojtka, 30.9.2024)
Forman? Drž se toho snu!
(rozhovor s: Patrik Děrgel a Daniela Šteruská-Sodomová, 1.7.2024)
Vznikl nový divadelní podcast Divadelní bar!
(rozhovor s: Lukáš Holubec, 6.6.2024)
Shakespearova nejhorší hra i thriller z doby pandemie
(rozhovor s: Steve Gove, 16.5.2024)
V houslistce z ukrajinského krytu jsem viděla Almu
(rozhovor s: Silvie Hessová a Anna Brousková, 11.5.2024)
Možná nás čeká nepříjemná konfrontace
(rozhovor s: Dagmar Fričová, 30.4.2024)