Rozhovor

S uměleckým šéfem plzeňského muzikálového souboru Lumírem Olšovským jsem hovořil nejen o současné pandemické situaci, ale zastavili jsme se zejména u novinek, které v Plzni pro své diváky chystají. Například u muzikálu My Fair Lady, Něco shnilého! a Sunset Boulevard!


Na konci ledna jste bez diváků odpremiérovali muzikál My Fair Lady.
Asi je troufalost nazývat naše počínání premiérou, ale ano, poprvé jsme po generálkovém týdnu zahráli představení, jako kdyby bylo vyprodáno. Jen potlesk jsme si museli představit. Už se nedalo prodlužovat zkoušení bez konce. První termín premiéry byl v květnu 2020, jenže v březnu se pochopitelně všechno zastavilo. Pak jsme finišovali v srpnu, ale k podzimnímu termínu premiéry opět nedošlo. Když jsme ho nemohli vykopnout ani v prosinci, lednový termín jsme vyhlásili premiérou a bylo. Když to vezmu z veselejší stránky, všechno krásné nás teprve čeká. I když jsme začali zkoušet další projekty, opravdickou premiéru téhle královny muzikálů s nakopnutím, popliváním a květinami od příbuzných si ještě užijeme!

V Plzni poprvé vystoupíte během svého šéfování souboru muzikálu na jevišti coby herec v roli Higginse. Stýskalo se vám po jevišti?
Pokud to myslíte tak, jestli jsem měl jako šéf nebo režisér touhu vlítnout na jeviště a řádit spolu se svým souborem, tak mě to ani nenapadlo. Baví mě tvořit, vymýšlet, jak říká můj scénograf Dave Benson „make magic“ na jevišti z pozice druhého břehu. Herecky si hrávám dost v Divadle Palace a v Hátě, hrál jsem si v Liberci v Nitušce, a to mi stačilo. Najednou jen přišel čas a zahraju si i tady doma.

Byla role Higginse vaší vysněnou?
No jasně! Je to nádherná role s obrovským hereckým prostorem. Je patřičně náročná, takže žádný lážo plážo ovace zadarmo, ale naopak pořádný kus dřiny. Mimochodem, já věděl, že to může být i důkaz, že o náročnosti téhle profese svým svěřencům jenom chytře nekecám, ale když na to přijde, dokážu se do toho taky zakousnout, a v průběhu zkoušení se i párkrát mírně přizhroutit. (usmívá se) Navíc ve všech detailech toho egoistického asociála se trochu poznávám, takže je to pro mě i jakási bezbolestná terapie.

Co vás přivedlo na myšlenku oslovit na režii My Fair Lady Marka Němce, pro kterého jde o první setkání s muzikálem?
Jednoduše chci pro náš muzikál to nejlepší. Marka znám od studií jako člověka inteligentního, múzického, přívětivého až něžného, hravého, zodpovědného. Co vlastnost, to klenot. Pak už jenom stačilo do něj čtyři roky hučet, že muzikál není zvíře, že jde o činohru, akorát se někdy začne křičet nebo plakat v notách a sem tam se pro radost i tančí. Ale základem je pravda. Příběh. Vztahy, situace, emoce, děj, naděje, zoufalství, štěstí. Ano, měl jsem štěstí a moje hučení se vyplatilo, jak režisér Marek Němec, tak i výtvarník dekorací a kostýmů Marek Cpin se nakonec zaprodali muzikálu a oba udělali dobře. Uvidíte. A možná tím vznikl nový inscenační tandem, kdo ví.

Vzpomenete si, kdy jste se s tímto titulem potkal poprvé a jaké nastudování vás hodně zaujalo?
Poprvé jsem ho samozřejmě viděl v televizi. Doma, v Hlučíně. To byl jeden z těch případů, kdy jsem jako malé dítě šel jen tak kolem a na obrazovce jsem zahlídl něco tak zvláštního, znáte to… Zastavíte se uprostřed kroku, chvíli zíráte, než si uvědomíte, že stojíte jako vrtule, pak si sednete do tureckého sedu na zem a další dvě hodiny nepotřebujete nic jiného, jen čučet. Asi jo, už dávno mi mělo být jasné, že u muzikálů jednou skončím. V divadle jsem My Fair Lady viděl mockrát, ale sentimentální člověk jako já má nejblíž k  úplně první inscenaci, kterou viděl. V Karlíně s Láďou Županičem a Gallou Macků.

Divadlo J. K. Tyla - Elisabeth (foto: Martina Root)

Co všechno se nyní v souboru muzikálu děje a na čem pracujete?
Co vám mám povídat – kalamita! Čtyři ženské nám otěhotněly, dalším dvěma chlapům se narodilo miminko, takže organizace, záskoky, přesuny, machinace. Po uzavření toho dlouhatánského zkoušení finišujeme se zkouškami projektu 4 X M, to je koncert písní z rebelských muzikálů, jako jsou Vlasy, Hair anebo Rent. Od března zkoušíme další velkou věc. Událost.

Vrátí se po pandemii všechny muzikálové inscenace?
Do konce loňského roku jsme měli derniérovat Josefa a jeho úžasně pestrobarevný plášť a Dobře placenou procházku. Derniéry ještě odehrajeme, podařilo se nám dostat mimořádné svolení. Jinak se všechny naše tituly vrací. Bylo by nám smutno. A divákům prý taky.

Divadlo J. K. Tyla - Billy Elliot (foto: Martina Root)

Už jste našli nové představitele pro muzikál Billy Elliot?
První Billyové Elliotové Milda Frýdl a Šimon Fikar byli skvělí! Máme v plánu nabídnout divákům bonusové představení, kde oba ještě na jediný večer spolu vystoupí. Když bude zájem. Takovou nóbl derniéru. Že bude třeba vycvičit další generaci předpubertálních mladíků, s tím jsme počítali hned po premiéře v květnu roku 2019. Taky jsme je hned na podzim našli. Ale že budou trénovat déle než rok, než se dostanou na jeviště, to nikdo netušil. Doufám, že brzo otevřeme a dopřejeme dalším divákům užasnout, že nejenom v Londýně, ale i u nás rostou talentované děti! Pokud najdete talentované dítě, je to fajn, ale jestliže nemáte podporu divadla nebo producenta, který by mu následně poskytl potřebnou péči a odpovídající trénink, nikdy to nebude ono. To v Plzni máme.

Oprašujete pravidelně již nastudované inscenace?
Podzim na mě dopadal hodně zoufale. Dennodenně jsem poznával, že nám vládne jakýsi samozvaný mudrc, který se dal na temnou stranu Síly a který lidmi, jako jsem já, opovrhuje, a bezskrupulózní agresivní prospěchář, kterému už snad projde úplně všecko. A to mě zadupávalo do země. Panem ministrem doporučené streamování by bylo v našem případě protizákonné, o tom se ale už národu nezmínil. Vládní pokyny a zákazy dávali dohromady nekompetentní lidi, nahodile, v ničem se člověk nemohl orientovat, každý náznak důvěryhodného prohlášení vám hned vzápětí zkazili prohlášením protichůdným, nějakou zradou nebo lží, arogantním opovržlivým štěkáním. Nemůžou se přece divit, že si nás postupně vychovali ve stádo nedůvěřivců, kteří vzdorují proti úplně všemu, protože nikdo ničemu nerozumí, nevěří a „zachraň se, kdo můžeš!“. Řekl jsem si, že leden bude znamenat rekonvalescenci, návrat do původní formy, protože ať už díky snad blížící se vakcinaci, bože dej!, nebo díky prosté únavě virů nebo s příchodem hezčího počasí, zkrátka pandemie musí skončit a my budeme chtít být zase skvělí! 12. února navíc začíná čínský Rok kovového Buvola, a to už přece taky musí něco znamenat! Zkrátka v lednu se denně zkoušelo a hrálo, Billy už tedy stojí na startovní čáře, Elisabeth taky, My Fair Lady a Donaha!, Sweeney Todd a American Idiot, to všechno je pro diváky připraveno. Koncert 4 X M se bude 6. 2. živě streamovat, a pak jedeme ještě dál!

Jak jste daleko s přípravami novinky Něco shnilého! (Something Rotten)?
To je ona událost, o které jsem mluvil. S dramaturgem Pavlem Bárem věříme, že jsme zase vybrali dobře a že tenhle titul v květnu přinese, co má – chytrou bezuzdnou srandu. Kostýmy se šijí, scéna pomalu vyrábí, obsazení má už jenom jeden malinký otazník a pošleme ho do světa. Ale v hlavních rolích máme od začátku jasno. Věřím, že nebude zklamáním, že se bude zase přednostně jednat o domácí interprety. K nám se nemusí jezdit na jména slavných hvězd, k nám by se mělo jezdit na dobrý Muzikál. Jak říkám: "Když na muzikál, tak do Plzně". Těšit se můžete Na Jozefa Hruškociho, Martina Holce, Lukáše Ondruše a další.

na zkoušce... Lumír Olšovský, Kateřina Chreková

Ke konci roku by se u vás měli (nejen) plzeňští diváci setkat s Normou Desmond. Kdo bude muzikál Sunset Boulevard režírovat a kteří herci se objeví v ústřední dvojici?
Uvedení tohohle Lloyd-Webberova majstrštyku se jednoznačně vztahuje k tomu, že Stáňa Topinková-Fořtová v létě oslaví velice hezké kulaté narozeniny. To je totiž naše Norma Desmond. A její Joe Gillis bude Pavel Režný. Jo, ještě režisér: já. Tohle nikomu nedám.

Za jakých možností PSA jste připraveni pro diváky hrát?
Jsme divadlo zřizované a trvale podporované navýsost kulturním městem Plzeň. Pokud dovolí PES, či co bude v daný okamžik platit, byť jen zlomek kapacity divadla, otevřeme své brány. Nemůžeme se dočkat. A Plzni to dlužíme.
.