Reflexe

Romeo a Julie, více než čtyři stovky let starý, legendární milostný příběh z pera Williama Shakespeara vstoupil do Prahy v nové inscenaci. Připravilo ji smíchovské Švandovo divadlo, respektive přímo jeho umělecký šéf, Martin Františák. A proti poměrně časté tendenci vsadit milostný příběh o tragické lásce do temné scénografie, Švandovo divadlo ovládá bílá. Čistota, světlo, hudba i ostré kontrasty.

Jacob Erftemeijer a soubor Švandova divadla

Nezvykle bílá scéna – jednoduchá, efektní. Dlouhá stěna s pravidelně rozmístěnými rámy, v nichž chybí obrazy, a se dvěma nepravidelnými vstupy v její zadní části, připomínajícími spíš praskliny. Jednolité kostýmy (stejně jako scéna z dílny Marka Cpina), nijak neodlišující obyvatele Verony a střídající bílou barvu kombinéz ke sportovnímu šermu s černou, a výjimečně i rudou, tak výrazně kontrastních ke zbytku scény. Moderní hudba – pop i rap s italskými texty – o niž se opět tak mistrně postaral Ivan Acher. A téma, které tvůrci v inscenacích této Shakespearovy klasiky pravidelně hledají – láska a spolu s ní výrazný generační střet.

Ve vztahu milenců a jejich rodičů se objevuje relativně často, ve Františákově inscenaci se však v některých momentech propisuje i do vztahu se souputníky. Ať už jde o Romeova kumpána Mercuzia v podání Jana Grundmana, či soka Tybalta, kterého ztvárňuje Jakub Tvrdík. Ve srovnání s Romeem Oskara Hese a Benvoliem Radka Lajfra působí oba o dost starší, zkušenější, mnohem odhodlanější a zaslepenější rodovou nenávistí, která je tlačí do nesmyslné bitky a žene k nevyhnutelné smrti. Pochybnosti z úst mladších neslyší, jejich snahu o ukončení hádky přecházejí bez povšimnutí. Romeo tak svým způsobem působí odcizeně a osaměle i mezi přáteli, a to nejen s ohledem na vlastní zamilovanost. Jako by nepatřil ani k Mercuziovi, poznamenanému rodovou nenávistí, ani k rozjívenému, bezstarostnému Benvoliovi. Podobně jako Julie Anety Kalertové, která zůstává sama proti svým nejbližším, rodičům a chůvě.

Jakub Tvrdík, Radek Lajfr, Jan Grundman

Obsazení titulní milenecké dvojice bylo jedním ze šťastných tahů Martina Františáka. Zaujme jejich vzájemná chemie i herecké výkony. Aneta Kalertová hraje Julii jako mladičkou dívku, postupně se upevňující ve svých postojích, a odhodlání, zvolna dospívající i v tom omezeném rozsahu několika dní. Není však v počátku a priori romantickou, křehkou, něžnou dívenkou, mnohem výrazněji se od Shakespearovy doby přibližuje té dnešní. Zejména na plese působí výrazně víc jako dnešní teenagerka, trochu rebelka. Sice v romanticky bílých, rozevlátých šatech, ale v černých vysokých kanadách a rapující. I Romeo Oskara Hese je mladistvě energický, pohybuje se od bláhové bloumavosti v prvním zamilování přes náhlé, intenzivní vzplanutí až k osudovému odevzdání se citu. Ve vztahu k rodičům odtažitý, v kontaktu s přáteli jednou dokonalý kumpán, podruhé tak vzdálený odlišnými prožitky a pocity.

Aneta Kalertová, Oskar Hes, v pozadí Andrea Buršová

Vedle nich však výrazně zaujme také celá řada postav v detailně rozpracovaných hereckých výkonech. Ať jde o mladickou energií hýřícího Benvolia Radka Lajfra, drsného Tybalta Jakuba Tvrdíka, poživačného skeptika Mercuzia v podání Jana Grundmana, rozevlátého pozéra Parise Jana Mansfelda či čtveřici rodičů, mezi nimiž vynikne Anežka Šťastná jako Capuletová. Byť jen o kousek starší než vlastní dcera, přesto jí ve své uměřenosti a upjatosti tak vzdálená. Či zarputilý, zaťatý Capulet Tomáše Petříka. Neztratí se ani obvykle méně výrazná rodičovská dvojice Monteků. David Punčochář bez váhání přechází od rozčileného bojovníka za rodovou čest k pozici ustaraného otce, a ještě výrazněji v této poloze upoutá Marie Štípková jako Monteková. Té navíc tvůrci připsali větší prostor, než jakým ji obdařil sám Shakespeare, kvůli čemuž tuto postavu řada tvůrců snadno škrtne dřív, než ji zabíjí autor sám. Snaha je to úctyhodná i vzhledem k možnostem a hereckému výkonu Marie Štípkové, přidané texty však v kontrastu s překladem Jiřího Joska poněkud drhnou.

Je to škoda. Smíchovská inscenace Romea a Julie se totiž pyšní právě krásou slova. Joskův překlad, jakkoli značně pokrácený, zaznívá s přehledem, tak jasně, srozumitelně a řemeslně výborně zvládnutý, jak to v poslední době – bohužel – u Shakespeara zdaleka nebývá pravidlem.

Oskar Hes, Aneta Kalertová

Romeo a Julie pražského Švandova divadla je tak trefou do černého, výraznou a současně stylově i formálně čistou inscenací s propracovanými hereckými výkony všech účinkujících, okouzlující titulní mileneckou dvojicí, a využívající řady efektních prvků, od energické taneční hudby a rapu, přes kontrasty ve výpravě až po skvěle zvládnutý jazyk Williama Shakespeara v překladu Jiřího Joska.