Reflexe
foto: Martina Root (DJKT), Pamela Raith (Vaudeville)
...Rozvedená...
...Popravená...
...Zemřela...
...Rozvedená...
...Popravená...
...Přežila...
Jedna z nejznámějších a nejsnáze zapamatovatelných básniček z hodin dějepisu. Seznam manželek anglického krále Jindřicha VIII. Kateřina Aragonská, Anna Boleynová, Jana Seymourová, Anna Klevská, Kateřina Howardová, Kateřina Parrová.
V roce 2017 o nich Toby Marlow a Lucy Moss napsali muzikál - SIX. Muzikál připomínající mnohem víc popovou show, který velmi záhy dobyl nejprve britská (2019) a později i americká (2021) divadla, a následně se rozšířil i do dalších zemí napříč světem i Evropou. 1. 2. 2025 se slavnostně představil v české premiéře plzeňskému publiku v překladu Lumíra Olšovského a Pavla Bára a v režii Daniely Špinar.
Shodou okolností jsem v den plzeňské premiéry, navštívila SIX v londýnském Vaudeville Theatre na West Endu, což mou pozdější návštěvu plzeňské verze Divadla J. K. Tyla učinilo o to zajímavější.
Six (Vaudeville Theatre)
Londýnská inscenace SIX zapůsobila ze všeho nejvíc jako velkolepá koncertní show, scénicky postavená velmi prostě na šesti představitelkách královen a jejich dámské kapele, na kterou diváci přicházejí plně připraveni a již s prvními tóny nadšeně, místy až freneticky tleskají, výskají, a užívají si představení podobně jako koncert oblíbených hudebních hvězd.
Výtvarně nejvýraznější jsou kostýmy královen (kostýmní designérky Gabrielly Slade), zcela nerealistické a neilustrativní, ale jednolité a velmi rafinované v jemných detailech, a vedle nich efektní světelná výprava Tima Deilinga.
Ze všeho nejvíc však zaujme samotná hudba, která rozhodně splňuje jeden z nejčastějších a nejvýznamnějších požadavků na muzikál a chtě nechtě utkví v hlavě. Vedle několika sborových vystoupení zazní v Six šest sólovek, jimiž mezi sebou jednotlivé královny po úvodním společném čísle začínají vést bitvu o pomyslnou vítězku, která v manželství s Jindřichem nejvíc trpěla. Výkony všech představitelek jsou naprosto suverénní, bez ohledu na to, vidíte-li v jednotlivých rolích první obsazení, či záskoky, které se nám poštěstilo vidět také.
Six (Vaudeville Theatre)
Plzeňská inscenace proti Londýnu měla již od začátku několik značných nevýhod. Šest královen Jindřicha VIII., jejich jména a základní osudy, jsou v Británii zjevně všeobecně známé. V našich končinách, nedělejme si iluze, nejspíše zcela povrchně. Navíc v Británii už si tato muzikálová show vydobyla své renomé, což jí v současnosti poskytuje nemalou výhodu. Zatímco v Plzni (pozorováno v polovině března) o pozornost, zájem a nadšené reakce teprve bojuje s každým představením znovu a znovu. Ovšem soudě dle představení odehraného 12. 3. velmi úspěšně. V zádech má ostatně stále stejně chytlavou hudbu a alespoň v hrubých obrysech známý příběh: "Rozvedená, popravená, zemřela, rozvedená, popravená, přežila."
Lumír Olšovský a Pavel Bár se společně postarali o český překlad, který od premiéry zaznamenal reakce plné superlativů i odezvy zcela odmítavé. Zcela upřímně, hned v první skladbě, kterou celé dílo začíná a která je současně nejvýraznějším hitem (právě jí se Six prezentuje, ačkoli předpoklady pro to mají písně všechny), jsem se velmi vyděsila. Neobratný překlad anglického sloganu, jehož alternativou jsem svůj text začala, a kterým začíná i Six, předznamenal celou řadu neobratností, drsností a tvrdosti, jež se nesla celou skladbou. S každou další naštěstí tak očividných a výrazných nepodarků ubývá, a naopak hity Jsi šmejd Anny Klevské a Vím, co všechno chceš Kateřiny Howardové už se nesou na vlně velmi vydařených textových obratů, dvojsmyslů a vtípků.
Six (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Čím se plzeňská verze odlišuje nejvíc, jsou kostýmy. Londýnské královny v Six nastupují všechny v černých, téměř futuristických kostýmech, které, jak už bylo uvedeno, působí všechny velmi stejnorodě, odlišené jen barevnými detaily a drobnými symboly. Každá z královen je tak svým způsobem jedinečná, ačkoli všechny jejich kostýmy mají stejný základ.
V Plzni se o kostýmy postarala Linda Boráros a již na první pohled zaujmou zcela odlišným pojetím. I u nich je možné jistou symboliku najít, ale celkové pojetí "každý pes, jiná ves" není příliš srozumitelné. Proč právě Kateřina Aragonská nosí kalhoty? Jana Seymourová nejvýraznější korunku? Snad odkazující k obrazům svaté Panny Marie a její svatozáři? Proč má Kateřina Parrová dlouhé stříbrné šaty? Ještě nejpochopitelněji vyznívá lolitkovsky načančaná růžová Kateřiny Howardové či zlaté body se síťovanými punčochami smyslné a trochu frivolní Anny Boleyonové, jíž se ikonický přívěsek s písmenem B přestěhoval z krku na hlavu. Proč?
Daniela Špinar s Markem Cpinem (scéna) přidali několik scénografických prvků – obraz v nadživotní velikosti s jedním z nejznámějších portrétů Jindřicha VIII., či stojanové kadeřnické helmy s křesílky. Výrazným scénickým prostředkem se stalo opět světlo (lighting design Jan Hugo Hejzlar). Kromě něj pak plzeňská verze pracuje s fialovým závěsem ohraničujícím jeviště, který v závěru inscenace padá společně s tím, jak se vyvíjí souboj královen.
Six (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Čím se naštěstí plzeňská verze od londýnské příliš neliší, je vynikající a velmi vyrovnané obsazení všech šesti královen a hudební doprovod, který stejně jako v Londýně zajišťuje dámská čtyřčlenná kapela umístěná v zadní části hlediště.
V repríze 12.3. se představily Kateřina Chrenková (Kateřina Aragonská), Felicita Victoria Prokešová (Anna Boleynová), Vendula Příhodová (Jana Seymourová), Eva Staškovičová (Anna Klevská), Natálie Grossová (Kateřina Howardová) a Lucie Pragerová (Kateřina Parrová). Všechny dámy své party podaly naprosto suverénně. Nicméně v částech, kdy se urputně dohadují jedna přes druhou, působí Six příliš ukřičeně, pravděpodobně i kvůli tomu, že proti londýnské verzi jsou královny nazvučené o něco víc a výrazněji než hudba, a v některých sborových partech je tak slovům královen hůře rozumět.
Six (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Plzeňskému Divadlu J. K. Tyla se však sázka na muzikálovou show Six vyplatila. Daniele Špinar se podařilo vytvořit ve Velkém divadle show srovnatelnou s londýnským uvedením ve Vaudeville Theatre. K plnému dorovnání Londýnu a dosažení dokonalosti chybí frenetičtější publikum, propracovanější kostýmy a místy lepší vyladění zvuku.
Tato reflexe vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.