Reflexe

Liberecké divadlo krátce po premiéře Shakespearova Romea a Julie uvedlo také světoznámý muzikál West Side Story inspirovaný touto divadelní klasikou. Na projektu spolupracovaly soubory opery, činohry i baletu, a přestože muzikál není doménou Divadla F. X. Šaldy, vznikla podařená inscenace, která ukazuje, proč je tento kus i po více než 60 letech od svého vzniku stále populární.

Režisérka Linda Hejlová Keprtová akcentovala sociální rozměr příběhu. Zajímá ji prostředí, v němž vzniká nepravděpodobný cit mezi Tonym a Mariou. Oba znepřátelené gangy, Tryskáči i Žraloci, jsou zde vyobrazeni jako outsideři, které většinová společnost přehlíží. Ve vzájemných půtkách se snaží zajistit si alespoň trochu respektu a získat místo, kde budou cítit, že tam patří.

Okolní bída se prolamuje třeba i do uštěpačného, ale celkem veselého songu Amerika, kdy se režie snaží jasně poukázat na to, že se pod pozlátkem amerického snu skrývá spousta chudoby těch, kteří v dravém souboji o místo na slunci neuspějí.

Hudební nastudování Paola Gatta spoléhá na klasickou orchestraci hudby Leonarda Bernsteina. Vzhledem k tomu, že West Side Story byl muzikál, který ve své době poměrně revolučně pracoval s propojením tance a hudby, tak se rozhodně vyplatilo zapojení baletního souboru. Je vidět, že company z velké části tvoří profesionální tanečníci.

Spojení operních sólistů s činoherci a hostujícími muzikálovými hvězdami má svá úskalí, a to především v nesourodosti některých hudebních čísel. Nejvíce je to znát v duetech Tonyho a Marii, oba interpreti zpívají dobře, ale každý trochu jinak. Sopranistka Karolína Levková (Maria) svým sytým hlasem zpívá Bernsteina jako jazzovou operu, zatímco Radek Melša (Tony) pojal svůj part více muzikálově.

Za nejkomplexnější výkon večera ale považuji to, jakým způsobem Soňa Hanzlíčková pojala živočišnou Anitu. Její duet s Mariou (A Boy Like That/I Have a Love) je asi nejzdařilejším hudebním výstupem celé inscenace.

Petr Štěpánek hraje Bernarda jako drsňáka, citlivější valéry, kterými okouzlil Anitu, se v jeho projevu příliš nevyskytují. Oproti tomu Riff v podání skvěle zpívajícího Lukáše Ondruše nepůsobí autoritativním dojmem vůdce gangu, divák u něj vidí i nejistotu, kterou život na okraji společnosti přináší. V malé roli Doktora se herecky blýskne Petr Jeništa, naopak nepříliš přesvědčivě vyznívají karikaturně pojaté postavy policistů Schranka (Tomáš Impseil) a Krupkeho (Marian Mičjar).

V liberecké inscenaci se každý snaží poprat s nepřízní okolí a nástrahami společenského systému, jak nejlépe umí. Všichni tu touží po lásce, ale mnohem častěji se setkávají s nenávistí nebo jen obyčejnou lhostejností. I proto tenhle příběh stále vzbuzuje emoce.