Premiéry

Je již nepsaným zvykem, že první premiéru nové sezony připravuje v Městském divadle Brno uznávaná režisérka Hana Burešová. Tentokrát se vrací k hudební komedii ze života študáků a kantorů, kterou již s úspěchem uvedla v Městském divadle Mladá Boleslav, Divadle Labyrint a Divadle v Dlouhé. „Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“ „Teď vám názorně předvedu, jak se básník stává trpaslíkem.“ „Snědl jsem párek nevalné chuti a nepřišlo mi volno.“ „Ich habe gesagt!“ Tyto vpravdě kultovní hlášky pocházejí - jak všichni ctitelé české filmové klasiky dobře ví - z legendárního snímku Martina Friče „Škola základ života“. Již méně je známý fakt, že filmový scénář vznikl na základě divadelní komedie, kterou na výzvu E. F. Buriana napsal středoškolský učitel Jaroslav Žák. A ten vycházel z vlastní humoristické prózy Študáci a kantoři, jež se těšila u dobových čtenářů mimořádnému ohlasu. A tak lze dnes říct, že Žákovy neopakovatelné postavičky „študáků“ a „kantorů“ - stejně jako autorovo laskavě ironické vidění školy coby sportovního zápasu - jsou právem nesmrtelné. Ba dokonce lze tvrdit, že dokud bude existovat škola, budou platit i brilantní a hluboce vtipné Žákovy postřehy o ní. Žákova divadelní verze se stala rovněž základem adaptace Hany Burešové; jsou do ní navíc dějově zakomponovány populární písničky třicátých let, které v inscenaci živě hraje a zpívá studentská kapela. S humorem i nadsázkou jsou tu nahlíženy typické školní situace, zobrazující "věčný boj" študáků a kantorů, mezi nimiž poznáváme povědomé typy a charaktery prostředí nejen školního, ale vůbec českého. V komedii se setkáte s mnoha oblíbenými herci MdB: Petrem Štěpánem, Milanem Němecem, Viktorem Skálou, Igorem Ondříčekem, Vojtěchem Blahutou, Alanem Novotným, Hanou Holišovou, Ivanou Skálovou, Lenkou Janíkovou, Janem Mazákem, Zdeňkem Junákem, Ladislavem Kolářem, Martinem Havelkou, Ivanou Vaňkovou, Irenou Konvalinovou, Karlem Mišurcem, Josefem Juráskem a Zdeňkem Burešem.

Jako stěžejní titul sezony pro scénu Divadla ABC zvolila Městská divadla pražská jednu z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara o pýše, pošetilé otcovské lásce a rozkladu rodiny. V bouři vztahů, živlů i citů se starý král ocitá na pokraji šílenství a teprve tehdy dochází k trpkému poznání o neuchopitelném smyslu všeho pozemského úsilí. Král Lear je příběhem o bolestném zmoudření panovačného, sobeckého a prchlivého starce, který tím, že ztrácí vše a dostane se až na hranici šílenství, dospívá k poznání o skrytém smyslu všeho pozemského úsilí. Děj se rozvíjí do strašlivé vize zobrazující hrůzy společnosti vyšinuté z tradičních kolejí slušných lidských vztahů, společnosti otřesené. Proto bývá hra často uváděna v krizových dobách (např. za II. světové války) – nese totiž poselství o naději spatřované ve zmoudření a obrození zkažené společnosti. Je to také důvod, proč hru chceme uvést právě dnes. Zatímco Hamlet bývá popisován jako tragédie nerozhodnosti, Othello jako tragédie žárlivosti a Macbeth bývá označován jako tragédie ctižádosti, u Krále Leara žádná taková charakteristika není. Skličující drama starého krále a otce zkrátka nelze shrnout do žádné zjednodušené formulace či teze. O to větší výzvou pak je tento text pro jeho inscenátory. Hru připravil umělecký šéf MDP Petr Svojtka. Titulní roli ztvární Jan Vlasák. Dále hrají Veronika Gajerová, Barbara Lukešová, Máša Málková, Viktor Dvořák, Vasil Fridrich, Vladimír Čech, Radim Kalvoda, Zdeněk Vencl, Jan Szymik, Aleš Procházka nebo Jiří Schwarz, Martin Písařík, Stanislav Lehký, Petr Klimeš a David Steigerwald.

Máte pocit, že už jste všechno viděli? Unavuje vás znovu a znovu sledovat ty stejné příběhy? Napodobeniny reality vás neuspokojují? Tragické konce vás nechávají chladnými? Nemáte potěšení ze hry? Bojíte se prázdnoty? Nudíte se? Cítíte se neobjeveni? Ztratili jste schopnost nechat se unášet sny? Pochybujete? Uvědomujete si, že čas běží? Jste připraveni - přijďte si nechat vyspílat! Peter Handke svým textem Spílání publiku, poprvé uvedeným v režii Clause Peymanna ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1966, způsobil jeden z největších skandálů evropského divadla. Jeho "mluvená komedie" ovšem není samoúčelnou provokací. Cílem není samotné spílání respektive velkolepý verbální útok, kterým hra vrcholí, nýbrž zkoumání funkce divadla ve společnosti, pro kterou vzniká. Handke vyzývá k otevřené konfrontaci a přímé účasti každého, komu už nestačí jen z bezpečné vzdálenosti pasivně přijímat zážitky z druhé ruky. Proč se dnes vracet k Handkemu? V roce 2010, ve světě kde je bezprostřední kontakt s realitou nedostatkovým zbožím, je jasně čitelný apel k nezaplacení. Divadlo se k Handkemu nevrací - Handke je vítá v současnosti. Spílají Martin Finger, Stanislav Majer, Gabriela Míčová a Martin Pechlát. Režie Dušan D. Pařízek.

Po úspěšném představení 100 Wounded Tears, které získalo prestižní ocenění na Fringe Festivalu v Edinburghu, dala umělecká ředitelka souboru Lenka Ottová příležitost mladým českým tvůrcům – dlouholetým členům souboru DOT504, Lence Vágnerové a Pavlu Maškovi. V jejich duetu Mah Hunt se dva lidé rozhodli zažít lov. Jak bude vypadat, závisí na tom, jaká pravidla budou nastolena. Tvůrci během zkoušek mluvili o tom, proč a jakým způsobem jsou zvířata lidmi lovena, týrána a zabíjena. Zkoumali, jaké je to být lovec, jaké je to být lovený, jak zvíře přivábit, jak získat důvěru... Premiéra se uskuteční na scéně divadla Ponec.