Až na věky

Tři setkání jednoho páru v jednom apartmá odehrávající se při třech významných událostech této dvojice v průběhu pěti desítek let. Setkání divák sleduje paralelně, čímž dochází k situacím, že v jeden moment spatřuje postavu ve třech provedeních najednou i s jejími vzájemnými reakcemi na vyřčená slova, na něž člověk někdy čeká i desítky let, než pochopí, co pro něj v daný moment znamenala. Režie klade důraz na mimiku, gesta, pohledy, čímž tuto devízu textu akcentuje. Přesto by inscenace snesla krácení, některé scény působí rozvláčně. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali P. Janečková a J. Láska.

Inscenace má neobvyklou strukturu, kdy se na jevišti prolínají tři časové roviny. Zvyšuje to dynamiku, výraznější pointy se ale tímto formátem vytěžit nepodařilo. Hře by pomohlo zkrácení a odstranění přestávky nesmyslně umístěné doprostřed dialogu. Je zajímavé sledovat, jak si tři herci mezi sebou rozdělí jednu postavu. Divadlo láká na hostujícího L.Freje, kterému se daří ztvárnit ironického glosátora unaveného životem, nicméně na premiéře měl zřetelné potíže s textem. Na atraktivitě hře nepřidává ani akcentování britských reálií. Snadno zapomenutelný kousek.