Peklo jsou ti druzí

Inspirace monodramatem L. Vekemans dostala v textu N. Závodského uspořádanější podobu, které pomohl výkon R. Finty. Režijní vedení N. Závodského, věnujícího se převážně dramaturgii, však nebylo dostatečné. Ani v případě aktovky J.-P. Sartra, u níž zůstaly hercům neodkryty některé z odstínů složitých charakterů. „Dluh“ byl nejméně patrný na skvělém výkonu M. Holcové. Naopak nebyl zjevný smysl obsazení věkově neodpovídajícího J. Fišara, jehož režisér navíc nezbavil tendence neopodstatněně sahat po polohách vyzkoušených v jiných titulech. Sartrovy myšlenky se ale naštěstí neztratily a obě části večera hodnotný obsah předávají.

Sugestivní výkon Roberta Finty v roli Jidáše a jeho monologu o zradě, vině, lítosti, ale i o hrdosti, o zásadních rozhodnutích. Silný po stránce herecké i pohybové. A v inscenaci, který si sympaticky pohrává s jednoduchým prostorem a světly. Zamrzí slabé propojení s druhou polovinou, v níž se v Sartrově hře představují v silných hereckých výkonech M. Georgievová, M. Holcová a J. Fišar. Točí se okolo podobných témat - vina, přijetí zodpovědnosti, rozhodnutí, to ano, ale když už se obě formálně značně rozdílné části hrají spolu, možná by si zasloužily i výraznější propojení.

Monodrama Variace na Jidáše zaujme především emotivním výkonem Roberta Finty. Sartrova jednoaktovka S vyloučením veřejnosti ohledává povahu viny a trestu. Mezi trojicí zajímavě podaných postav se rozvíjí spirála nenávisti měnící se v závislost, protože člověk nakonec sám sebe definuje až skrze druhé lidi.