Experiment myší ráj

Svatý Grál Havelkova divadelního zkoumání, inscenace tak výstižná, že nemohla dojít náležitého uznání, právě její rozpačité přijetí bylo třešničkou na dortu její výpovědi.

Zvolená forma má svě zřetelné inscenační limity. Nezáživná vědecká konference nemůže ani v simulovaném divadelním pojetí vyvolat v divákovi nějakou výraznější emocionální reakci. Což je škoda, protože zvolené téma je aktuální a mnohé paralely mezi Calhounovým pokusem s myším společenstvím a soudobou v blahobytu žijící západní společností jsou celkem trefné a tvůrci docela dobře domyšlené. Na racionální rovině je tak inscenace i znepokojující, čemuž dopomáhá i počítadlo ilustrující vymírání společnosti. Je to počin, kterým Nová scéna ohledává hranice divadla a jako takový sem patří.

Budu asi víceméně opakovat, co zaznělo v komentářích níže. Laboratorní pokus s myšmi je metafora, která se až děsivě vyjadřuje ke stavu lidstva. Promyšlené inscenační řešení, Jiří Havelka opět pokoušel překročit zavedené divadelní hranice, technicky propracované do posledního detailu. Kdo je ochoten hledat a přemýšlet, odnese si ponaučení. Přes úctyhodnou snahu tvůrců však experiment z hlediska „divadelnosti“ úplně nevyšel. Nedivadelní forma nemá moc publikum výrazněji zasáhnout a projekt bohužel příliš velkou odezvu asi nevyvolá. Do ND, resp. na jeho Novou scénu, však podobné počiny patří!

Rozhodně dobře zvolená forma i nápad celou inscenaci takto zajímavě pojmout. Jsem rád, že se na Nové scéně jde tímto směrem, byť stále je co zlepšovat. Obsah inscenace sice není zcela nezajímavý, docela dobře shrnuje různé problémy (demografické, populační, vztahové, genderové) naší generace a vtipně je interpretuje skrz myší terminologii. Ale nedá se říct, že by mě to nějak více vtáhlo nebo zaujalo. Krom toho pochvala za provedenou scénu, atmosféru konference se podařilo dobře navodit. Celkově tedy neotřelý projekt co nenudí, ale nestrhne. 55%

Divadlo, aniž by v něm kříslo něco dramatického? Platforma vědecké konference nabízí např. diskusní tragikomický šrumec, ale to by nebyl Jiří Havelka, kdyby se na tom svezl. Drží linii nudné disputace (o ničem, jak to tak na konferencích bývá, a aniž by to NĚCO ŘEŠILO a VYŘEŠILO) s drobnými ilustracemi na jevišti i v hledišti, nikam tradičně nespěchá a vypráví i skrze grafy a čísla. Té antidivadelnosti bylo snad až příliš, bavilo mě to i nudilo zároveň, chyběl mi tam dramatický konflikt, jakkoli to jinak bylo krutě přesné. Myší masky po skončení představení jsem se nerad vzdával :)

55% Jevištní alegorie stavu naší společnosti, která (ačkoli se snažím zůstávat optimistou) spěje stále rychleji ke svému "konečnému řešení". Zvolený koncept má svoji logiku - neustále vidíme, jak diskutující bez přestání krásně mluví, ale nejsou schopni jakéhokoli konsenzu. Jejich promluvy nakonec zůstávají pouhými zbytečnými monology s "důležitými a trefnými" slovy, za nimiž se skrývá prachobyčejná lidská nicota. To vše inscenace obsahuje, to vše z ní promlouvá, nicméně samotná realizace prostě není divadlem. Zůstává jen experimentem, i když uznávám, že na scénu Nové scény asi patří.

Od nejistoty a zmatení, přes vzdor a agresi, apatii a rezignaci k rozkladu společnosti. Inu ano, nejen myš vystavena nečekané extrémní situaci (byť by jí byl všeobjímající blahobyt) zhovadí. Na rozdíl od myšího nepotřebuje lidské společenství k destruktivnímu konání laboratorní podmínky, (z)ničí se svépomocí. To apokalyptické odpočítávání hlav a minut v rámci myšího vědeckého kongresu bylo mrazivě trefné. Škoda, že apelativnost zůstala přece jen poněkud utlumena a inscenace skrze zvolenou formu lapila nakonec do pastičky namísto divákových myšlenek tak trochu sebe samu.