Mučedník

Zajímavý text klade na tvůrce řadu nástrah, je třeba opatrně vybalancovat okamžiky vyznívající vážně a místa, u nichž je žádoucí jemná nadsázka či ironie zpochybňující zejména radikálnost Benjaminových postojů. Režisérovi se v intimním prostoru podařilo dosáhnout maximální autenticity v těsné blízkosti diváků, asi záměrná rezignace na odstup a zpochybňování však přinesla občasné polopatičtější vyznění některých pasáží. Precizní práce herců s R. Fintou a L. Končokovou v čele.

Mayenburgova hra Mučedník zpracovává aktuální téma náboženského fanatismu. Inscenace NDM je velmi silná hlavně herecky. R. Finta působivě ztvárňuje "narušeného" Benjamina, který od starostí běžného teenagera utíká k biblickým podobenstvím, z nichž si bere ty, které nejvíce nekonvenují se současnou západní společností. Mnohem nenápadněji buduje svoji postavu L. Končoková (učitelka Rothová), která se vlastně stává fanatičkou z donucení. Více viz blog (více v článku na blogu)

Na této hře obdivuji, jak v ní autor dokázal přesně pojmenovat problémy, jimiž je současná společnost zahlcena a neví si s nimi rady. J. Klimsza nastudoval inscenaci, která umí tnout do živého a diváka nešetří - stejně jako herce. Ti hrají doslova na doraz. Zejména to platí o R. Fintovi, jehož ztvárnění Benjamina dogmaticky si vykládajícího Písmo svaté působí natolik intenzivně a přesvědčivě, že jeho výkon bude jistě aspirovat na nějakou z divadelních cen. Závěrečné velké sólo ale patří L. Končokové, která v Eričině sebeobhajobě dokázala vykřičet do světa veškeré její zoufalství a nepochopení.