Král Oidipús

Režisér Martin Františák se soustřeďuje především na to, aby do představení vtěsnal co nejvíc symbolů a znaků, ale bohužel se již méně věnuje všemu ostatnímu. Z jedné strany moderní pojetí ubíjí herecký patos (škoda, protože jinak je herecký ansámbl skvělý), samoúčelný chór a naprosto zbytečná živá hudba (k čemu, když se hraje i z reproduktorů?). Tragičnost je odsunuta stranou, důraz je kladen hlavně na povrchní gesta. "Král" Oidipus je vykreslen jako jakási karikatura, přičemž si divák klade otázku, jak se takový egoistický ignorant mohl stát thébským hrdinou a zachráncem?

15.2. 2016 (Stavovské divadlo): Na inscenaci mne bavila ta opulentnost. Další výhodou je živá hudba, výprava a práce sboru, to dělá inscenaci velkou, vhodnou takových scén, jako je právě Stavovské. Martin Siničák si mne podmanil hned na začátku a ve spojení s Evou Novotnou to byla divadelní radost. Tím ovšem nezapomínám na další herce podílející se na inscenaci. Význam několika prvků (momentů) mi unikl, ale to je možná má chyba a neomezuje mne to v mém kladném hodnocení. Podobné inscenace mne baví.

Lesklý povrch bez obsahu. Zásadně nedoporučuji těm, kteří mají Krále Oidipa v oblibě. Vše silné opomenuto.

Od Martina Františáka jsem čekala víc, ale na Mahenku ještě luxus...

Je těžké hodnotit hry tak dávno napsané. Zde je nutné vyzdvihnout ovšem způsob, jakým je hra inscenována. Velmi nápaditě, moderně, ale to nikterak neubližuje samotné hře a tématu. Byl dobrý taj angažovat do souboru výborného M. Siničáka. Pevně věřím, že Mahenka chytla pevně otěže a půjde v tomto duchu dále. Skvělá scéna, hudba a dobře promyšlený chór. Více procent nemůžu dát díky svému subjektivnímu odstupu k antickým tragédiím, ale jinak poklona.

Oceňuji účast T. Šulaje, roli v NDB si vysloužil dávno.
Hra vyšla jako "Opráski sřeckí hystorje," zkazka o ignorantovi pro ignoranty. Děj redukován na zákl. téma (jeho předestření trvá předlouhých 1:35) a egosvět 1 osoby. Autoři se plně soustředí na zábavnost, vnějškovost, strojenost: přepjatá gesta, patos, hysterický pohyb. Vrostlé myšlení reklamy. O obsah (slov) okázale nejde. Oidipús (jak mohla ta karikatura prospět Thébám?) je odhrkává, přehlušován hudbou, hluky, látkou na hlavě.. Přihlouplé metafory "krev na rukou, rozsvítilo se..."
Nezamýšlený autoportrét jedné (divadelní) generace.

Režisér Martin Františák se soustřeďuje především na to, aby do představení vtěsnal co nejvíc symbolů a znaků, ale bohužel se již méně věnuje všemu ostatnímu. Z jedné strany moderní pojetí ubíjí herecký patos (škoda, protože jinak je herecký ansámbl skvělý), samoúčelný chór a naprosto zbytečná živá hudba (k čemu, když se hraje i z reproduktorů?). Tragičnost je odsunuta stranou, důraz je kladen hlavně na povrchní gesta. "Král" Oidipus je vykreslen jako jakási karikatura, přičemž si divák klade otázku, jak se takový egoistický ignorant mohl stát thébským hrdinou a zachráncem?

15.2. 2016 (Stavovské divadlo): Na inscenaci mne bavila ta opulentnost. Další výhodou je živá hudba, výprava a práce sboru, to dělá inscenaci velkou, vhodnou takových scén, jako je právě Stavovské. Martin Siničák si mne podmanil hned na začátku a ve spojení s Evou Novotnou to byla divadelní radost. Tím ovšem nezapomínám na další herce podílející se na inscenaci. Význam několika prvků (momentů) mi unikl, ale to je možná má chyba a neomezuje mne to v mém kladném hodnocení. Podobné inscenace mne baví.

Lesklý povrch bez obsahu. Zásadně nedoporučuji těm, kteří mají Krále Oidipa v oblibě. Vše silné opomenuto.

Od Martina Františáka jsem čekala víc, ale na Mahenku ještě luxus...

Je těžké hodnotit hry tak dávno napsané. Zde je nutné vyzdvihnout ovšem způsob, jakým je hra inscenována. Velmi nápaditě, moderně, ale to nikterak neubližuje samotné hře a tématu. Byl dobrý taj angažovat do souboru výborného M. Siničáka. Pevně věřím, že Mahenka chytla pevně otěže a půjde v tomto duchu dále. Skvělá scéna, hudba a dobře promyšlený chór. Více procent nemůžu dát díky svému subjektivnímu odstupu k antickým tragédiím, ale jinak poklona.

Oceňuji účast T. Šulaje, roli v NDB si vysloužil dávno.
Hra vyšla jako "Opráski sřeckí hystorje," zkazka o ignorantovi pro ignoranty. Děj redukován na zákl. téma (jeho předestření trvá předlouhých 1:35) a egosvět 1 osoby. Autoři se plně soustředí na zábavnost, vnějškovost, strojenost: přepjatá gesta, patos, hysterický pohyb. Vrostlé myšlení reklamy. O obsah (slov) okázale nejde. Oidipús (jak mohla ta karikatura prospět Thébám?) je odhrkává, přehlušován hudbou, hluky, látkou na hlavě.. Přihlouplé metafory "krev na rukou, rozsvítilo se..."
Nezamýšlený autoportrét jedné (divadelní) generace.

15.2. 2016 (Stavovské divadlo): Na inscenaci mne bavila ta opulentnost. Další výhodou je živá hudba, výprava a práce sboru, to dělá inscenaci velkou, vhodnou takových scén, jako je právě Stavovské. Martin Siničák si mne podmanil hned na začátku a ve spojení s Evou Novotnou to byla divadelní radost. Tím ovšem nezapomínám na další herce podílející se na inscenaci. Význam několika prvků (momentů) mi unikl, ale to je možná má chyba a neomezuje mne to v mém kladném hodnocení. Podobné inscenace mne baví.

Od Martina Františáka jsem čekala víc, ale na Mahenku ještě luxus...

Oceňuji účast T. Šulaje, roli v NDB si vysloužil dávno.
Hra vyšla jako "Opráski sřeckí hystorje," zkazka o ignorantovi pro ignoranty. Děj redukován na zákl. téma (jeho předestření trvá předlouhých 1:35) a egosvět 1 osoby. Autoři se plně soustředí na zábavnost, vnějškovost, strojenost: přepjatá gesta, patos, hysterický pohyb. Vrostlé myšlení reklamy. O obsah (slov) okázale nejde. Oidipús (jak mohla ta karikatura prospět Thébám?) je odhrkává, přehlušován hudbou, hluky, látkou na hlavě.. Přihlouplé metafory "krev na rukou, rozsvítilo se..."
Nezamýšlený autoportrét jedné (divadelní) generace.

Je těžké hodnotit hry tak dávno napsané. Zde je nutné vyzdvihnout ovšem způsob, jakým je hra inscenována. Velmi nápaditě, moderně, ale to nikterak neubližuje samotné hře a tématu. Byl dobrý taj angažovat do souboru výborného M. Siničáka. Pevně věřím, že Mahenka chytla pevně otěže a půjde v tomto duchu dále. Skvělá scéna, hudba a dobře promyšlený chór. Více procent nemůžu dát díky svému subjektivnímu odstupu k antickým tragédiím, ale jinak poklona.

Lesklý povrch bez obsahu. Zásadně nedoporučuji těm, kteří mají Krále Oidipa v oblibě. Vše silné opomenuto.

Režisér Martin Františák se soustřeďuje především na to, aby do představení vtěsnal co nejvíc symbolů a znaků, ale bohužel se již méně věnuje všemu ostatnímu. Z jedné strany moderní pojetí ubíjí herecký patos (škoda, protože jinak je herecký ansámbl skvělý), samoúčelný chór a naprosto zbytečná živá hudba (k čemu, když se hraje i z reproduktorů?). Tragičnost je odsunuta stranou, důraz je kladen hlavně na povrchní gesta. "Král" Oidipus je vykreslen jako jakási karikatura, přičemž si divák klade otázku, jak se takový egoistický ignorant mohl stát thébským hrdinou a zachráncem?