Ďáblice

Obávala jsem se Hany Briešťanské, ale spolu se zbylými dvěma pány mě překvapila. Příjemná minimalistická a naturalistická scéna, živočišný Zbyšek Humpolec a napětí. Námět mi chvílemi připomínal Gazdinu robu.

Skvělá hra pro tři herce, v tomto případě dobré herce. Funkční scéna, svižné dialogy. Rozhodně není čas se nudit, ale jen napjatě sledovat příběh kdesi z hor a nechat se překvapit, kdo je vlastně největším ďáblem, nebo Ďáblicí?

Inscenace se mi líbila, nechtělo se mi věřit, že je z roku 1914, působila celkem současně. Z herců mě nevíce zaujal Zdeněk Julina, ale i Zbyšek Humpolec.

Zajímavě napsaná komorní hra ze strohého venkovského prostředí, hudebně velmi dobře dokresleno. Oceňuji i kostýmy.
Problém mi ale dělaly postavy Ženy a Hraničáře. Jejich stylizovaný, exaltovaný projev odpovídal snad chování současných mladých českých měšťáků, ne horalům z rakouského pohraničí poč. 20.st. Ti dva na mě působili dokonce silně psychopaticky, když fakticky neprožívali přirozené emoce, jen je přepjatě předstírali, ačkoli byli citově zcela ploší. Z toho pohledu pak nebylo v původně psycholog. dramatu moc o čem hrát, čímž se zpracování míjí se záměrem dramatika a vlastně i s hudbou.

Obávala jsem se Hany Briešťanské, ale spolu se zbylými dvěma pány mě překvapila. Příjemná minimalistická a naturalistická scéna, živočišný Zbyšek Humpolec a napětí. Námět mi chvílemi připomínal Gazdinu robu.

Skvělá hra pro tři herce, v tomto případě dobré herce. Funkční scéna, svižné dialogy. Rozhodně není čas se nudit, ale jen napjatě sledovat příběh kdesi z hor a nechat se překvapit, kdo je vlastně největším ďáblem, nebo Ďáblicí?

Inscenace se mi líbila, nechtělo se mi věřit, že je z roku 1914, působila celkem současně. Z herců mě nevíce zaujal Zdeněk Julina, ale i Zbyšek Humpolec.

Zajímavě napsaná komorní hra ze strohého venkovského prostředí, hudebně velmi dobře dokresleno. Oceňuji i kostýmy.
Problém mi ale dělaly postavy Ženy a Hraničáře. Jejich stylizovaný, exaltovaný projev odpovídal snad chování současných mladých českých měšťáků, ne horalům z rakouského pohraničí poč. 20.st. Ti dva na mě působili dokonce silně psychopaticky, když fakticky neprožívali přirozené emoce, jen je přepjatě předstírali, ačkoli byli citově zcela ploší. Z toho pohledu pak nebylo v původně psycholog. dramatu moc o čem hrát, čímž se zpracování míjí se záměrem dramatika a vlastně i s hudbou.

Obávala jsem se Hany Briešťanské, ale spolu se zbylými dvěma pány mě překvapila. Příjemná minimalistická a naturalistická scéna, živočišný Zbyšek Humpolec a napětí. Námět mi chvílemi připomínal Gazdinu robu.

Zajímavě napsaná komorní hra ze strohého venkovského prostředí, hudebně velmi dobře dokresleno. Oceňuji i kostýmy.
Problém mi ale dělaly postavy Ženy a Hraničáře. Jejich stylizovaný, exaltovaný projev odpovídal snad chování současných mladých českých měšťáků, ne horalům z rakouského pohraničí poč. 20.st. Ti dva na mě působili dokonce silně psychopaticky, když fakticky neprožívali přirozené emoce, jen je přepjatě předstírali, ačkoli byli citově zcela ploší. Z toho pohledu pak nebylo v původně psycholog. dramatu moc o čem hrát, čímž se zpracování míjí se záměrem dramatika a vlastně i s hudbou.

Skvělá hra pro tři herce, v tomto případě dobré herce. Funkční scéna, svižné dialogy. Rozhodně není čas se nudit, ale jen napjatě sledovat příběh kdesi z hor a nechat se překvapit, kdo je vlastně největším ďáblem, nebo Ďáblicí?

Inscenace se mi líbila, nechtělo se mi věřit, že je z roku 1914, působila celkem současně. Z herců mě nevíce zaujal Zdeněk Julina, ale i Zbyšek Humpolec.