Kafka na pobřeží

Je zajímavé hru vidět, ale délka 3:10 je fakt už moc i na zábavné a srozumitelné kousky, ne tak o pokus o intelektuálštinu. Nějak se teď ve Zlíně v tomhle vyžívají.
Těch 30% jde čistě hercům, hrát oni umí, o tom žádná.

Ambiciózní inscenace, která zpracovává mnohovrstevnatý příběh na pomezí reálnosti a imaginace. Přechody ze současnosti do vzpomínek a do snů jsou velmi měkké a divák se musí smířit s tím, že prostým rozumem všechno nepojme. Pokud se tomu poddá, je odměněn tříhodinovým výletem do exotiky a fantazie. Mísí se tu kafkovské motivy, příběh o Oidipovi, trauma z hirošimské tragédie. Závěrečné vysvětlování nevysvětlitelného mi připadá už zdlouhavé, mně by stačil otevřený konec. Za důležitý motiv příběhu považuji zasvěcení-některé postavy se dokonce zasvěcují navzájem. Metoděj Návrat v hlavní roli působí klukovsky přirozeně. A ta scéna, krása!

Je zajímavé hru vidět, ale délka 3:10 je fakt už moc i na zábavné a srozumitelné kousky, ne tak o pokus o intelektuálštinu. Nějak se teď ve Zlíně v tomhle vyžívají.
Těch 30% jde čistě hercům, hrát oni umí, o tom žádná.

Ambiciózní inscenace, která zpracovává mnohovrstevnatý příběh na pomezí reálnosti a imaginace. Přechody ze současnosti do vzpomínek a do snů jsou velmi měkké a divák se musí smířit s tím, že prostým rozumem všechno nepojme. Pokud se tomu poddá, je odměněn tříhodinovým výletem do exotiky a fantazie. Mísí se tu kafkovské motivy, příběh o Oidipovi, trauma z hirošimské tragédie. Závěrečné vysvětlování nevysvětlitelného mi připadá už zdlouhavé, mně by stačil otevřený konec. Za důležitý motiv příběhu považuji zasvěcení-některé postavy se dokonce zasvěcují navzájem. Metoděj Návrat v hlavní roli působí klukovsky přirozeně. A ta scéna, krása!

Ambiciózní inscenace, která zpracovává mnohovrstevnatý příběh na pomezí reálnosti a imaginace. Přechody ze současnosti do vzpomínek a do snů jsou velmi měkké a divák se musí smířit s tím, že prostým rozumem všechno nepojme. Pokud se tomu poddá, je odměněn tříhodinovým výletem do exotiky a fantazie. Mísí se tu kafkovské motivy, příběh o Oidipovi, trauma z hirošimské tragédie. Závěrečné vysvětlování nevysvětlitelného mi připadá už zdlouhavé, mně by stačil otevřený konec. Za důležitý motiv příběhu považuji zasvěcení-některé postavy se dokonce zasvěcují navzájem. Metoděj Návrat v hlavní roli působí klukovsky přirozeně. A ta scéna, krása!

Je zajímavé hru vidět, ale délka 3:10 je fakt už moc i na zábavné a srozumitelné kousky, ne tak o pokus o intelektuálštinu. Nějak se teď ve Zlíně v tomhle vyžívají.
Těch 30% jde čistě hercům, hrát oni umí, o tom žádná.