Přízraky

Ibsena zbožňuji pro jeho vždy aktuální analýzu rodinných vztahů a jejich rozpadu.Kladenské Přízraky jsou kvalitní inscenací s vynikajícím ztlumeným a civilním výkonem A.Štréblové a stejně skvělým T.Petříkem v roli falešného a pokryteckého modrookého moralisty Manderse s růžovými lennonkami.Za slabinu pak považuji M.Königa,který svým postavám vždy dává stejné výrazové prostředky a dikci a vůbec není tím hercem-chameleonem a hlavně E.Josefíkovou,jejíž Regina je skutečně režijně a hlavně herecky nedostatečně uchopená.
Velice mě mrzí prázdné hlediště.Na Ibsena by se dnes mělo chodit povinně.
75%

Zdi prokletého domu Alvingů podávají své němé svědectví o běsech minulosti skrze krvavé slzy a přízračné panoptikum všech zúčastněných ve jménu příběhu opravdu bezpečně udusí každý sebemenší záchvěv čehokoli radostného. Vynikající Alena Štréblová!

Musím oponovat Pavlovi Širmerovi, Ibsenův text dle mého není neprávem opomíjený, osobně bych ho probodl dřevěným kůlem, prostřelil stříbrnou kulkou, zakopal pěkně hluboko do posvěcené půdy a zasypal vápnem, aby se už nemohl vyhrabat zpět na světlo boží. Jan Frič kolem něj aspoň postavil působivý vizuál, přenáší si znakové funkce jako kočka koťata a pohlíží na něj svou kousavě pobavenou optikou, čímž vytvořil inscenaci, v níž ono ztělesněné zlo předlohy nemá šanci se ukázat v plné nahotě.

65% Stylově rozkolísaná inscenace, která se v první části dívá na Ibsena ironickýma očima, aby pak v části druhé zvážněla a byla dohrána jako temné drama. Režijní koncepce sice hru samotnou nijak nenarušila, nicméně efektnějšího výsledku by dle mého soudu docílila tím, kdyby na různých přemrštěných a karikovaných odbočkách, jež mají text shazovat, ubrala. Herecky vyrovnané, snad jen M. König působil, jakoby se nemohl oprostit od role v Miláčkovi, jeho výraz byl víceméně shodný s touto rolí. Výborní A. Štréblová a T. Petřík. Přes jisté rozpaky z výsledku jsem se na představení díval se zájmem.

Přízraky patří k těm nejpovedenějším ibsenovským inscenacím poslední doby. Ponurou atmosféru předlohy režisér J.Frič místy prohloubil, jinde zase odlehčil drobným zcizením. Stvořil surreálný svět plný krutosti s výraznými hororovými prvky. Pod povrchem bublá celá řada tabuizovaných témat, depresivní atmosféru doplňuje všudypřítomná bouřka i vzezření jednotlivých postav. Výborné jsou herecké výkony, ze kterých bych vyzdvihl hlavně Alenu Štréblovou a Tomáše Petříka. Snad jediným negativem je, že se ve druhé půli úplně nepodařilo odstranit upovídanost předlohy.

Neprávem opomíjená Ibsenova hra. I po letech mám v paměti televizní záznam jedinečné inscenace J. Nebeského z konce 80. let, na jehož reprízu snad jednou také dojde. Pojetí J. Friče pro mě zklamáním nebylo, mile mě překvapilo některými nápady a posuny i úm(írn)ěrným humorným obohacením. Škoda režijně i herecky nedotažené charakteristiky Reginy (E. Josefíková). A některé souvislosti by mohly být podány srozumitelněji. Dobrým hereckým výkonům vévodí M. König. Inscenace se možná nestane diváckým hitem, ale je dalším titulem potvrzujícím, že nové umělecké vedení se vydalo správným směrem.

Propletenec (nejen) karmické viny a trestu prokládá režisér Frič hororovou nadsázkou. Žhář má podobu kulhavého pekelníka, farář andělského blondýna s pronikavě modrýma očima vlka, svůdná paličova dcera tu chodí s tankovací pistolí. Obálky knih s duchovní tématikou zdobí kostry, stěny prokletého domu krvácejí. Na závěr přijde herecké sólo Miloslava Königa a takové psycho, že pocítíte vděčnost za veškeré předchozí vtípky, jakkoli třeba narušovaly vnímání textu.