Koncert na přání

Vše podstatné o hře, inscenaci i soustředěném výkonu A. Štréblové již zaznělo v předešlých komentářích. Doplnil bych, že tvůrci ze čtyřicet let starého „libreta“ vyzdvihli to nadčasové, zdařile aktualizovali a obohatili vlastními vklady. Kromě práce se zvukem zaujme i promyšleně koncipovaná výprava (scéna, kostýmy, rekvizity). A na diskuzi po představení se můžete dozvědět mnoho zajímavého. S podobným tvarem se na jevišti málokdy setkáme.

Povedený a nápaditý experiment s výbornou a soustředěnou Alenou Štréblovou. Ačkoliv se jedná do velké míry o inscenaci plnou každodenních úkonů, závěrečná výpověď je zcela adekvátní a smysluplná. Sice prostá, ale hluboká. Oceňuji zařazenou neformální diskuzi s herečkou po představení. Jen mě strašně mrzí, že hry podobné kvality na Kladně asi v budoucnu na dlouho neuvidím...

Lze prostřednictvím vnitřního monodramatického monologu vést s divákem bezeslovný dialog, navíc v konfrontačním a bilančním tónu? Vynikající Alena Štréblová dává svým dalším mimořádným hereckým výkonem jednoznačnou odpověď: ano s vykřičníkem, několikrát podtržené.

Monodrama beze slov. Zvláštní útvar, který se podařilo v MDK zrealizovat díky souhře typově vhodně obsazené A. Štréblové a režiséra B. Mazúcha. Naprosto soustředěný projev herečky dokáže po celou hodinu zaměstnávat divákovu pozornost. Ačkoli jsou na jevišti k vidění jen ty nejvšednější denní úkony, přesto inscenace nenudí. Je to dáno již zmíněnou hereckou kvalitou, a také prací režie s nejrůznějšími ruchy, hudebními předěly, přesným pointováním scén nepřekračujících míru, kdy by mohly začít nudit, i občasným humorem. A vrcholem toho všeho je (ne)čekaný závěr... Vyplatí se vidět!