Princ Homburský

M. Tyc se při režii Kleistovy hry, jejíž kouzlo již odvál čas, soustředil hlavně na pohádkově romantický příběh, čímž preventivně otupil hrany možného moralistního vyznění inscenace (především, co se týče scén soustředících se na otázku lidské cti). L. Janotovi sedla více pozice mladého milovníka, ale i navzdory textu dokázal ze svého "až za hrob" čestného panovníka vytvořit relativně věrohodnou postavu. V roli kurfiřta Viléma více než obstál I. Ondříček. Ke kladům patří i moderní překlad V. Cejpka a M. Kučerové. Je dobré si čas od času připomenout sporadicky uváděná dramata.

Nová inscenace Mikoláše Tyce v MdB je velmi zvláštní. V jedné chvíli s úžasem hledíte na to, co se na jevišti odehrává (naprosto brilantní je bitva, která si vystačí s reprodukovanými salvami z děl, několika světelnými změnami a komentářem postav), a v druhé si naopak říkáte, co tohle má být. Kámenem úrazu je totiž obsazení L. Janoty, který jako by si s rolí občas nevěděl rady. Často špatně intonuje, a tím vážnost převrací do komična, které se k tomuto tématu vůbec nehodí. Jinak ale klobouk dolů před režisérem Tycem, že si troufl pro repertoárové divadlo typu MdB zinscenovat obávaného Kleista.