Panika

Chlapská komedie pro tři odlišné charaktery. A to je tak vše, jde o první část Myllyahovy trilogie a nemůžu se zbavit dojmu, že se na ní teprve rozehříval a plně zaujat pohráváním si s mikrosvětem postav nezbylo mu sil dodat dění přesvědčivý přesah, ten zůstal jen na úrovni, že postavy mají vazby "tam ven".

Tuto velice solidně napsanou hru bych se bál označit za psychoanalytické drama, má spíš blíže ke komedii (nemyšleno pejorativně!). Díky třem typologicky rozdílným postavám mužů je možno sledovat, jak (ne)odlišně lidské povahy reagují na stejné podněty a jak se vyrovnávají se zátěžovými situacemi. Na všechny problémy autor nahlíží s patřičným nadhledem a humor pramenící z daných situací se i díky režii vždy objevuje naprosto přirozeně. Tři vyrovnané herecké výkony, z nichž ovšem přece jen nejvíc zaujme V. Vašák. Dobrá dramaturgická volba, příjemně humorná nepodbízivá podívaná.

Hra nabízí u nás poměrně vzácnou možnost setkání s finskou dramatikou. Komedie, v níž se celkem zajímavě protnou osudy a problémy tří rozdílných mužů, je solidně napsaná, nedisponuje však nikterak originální myšlenkou a autor klade zbytečný důraz na „konverzační“ humor. Inscenace KoČ je obstojnou interpretací, nepřekračuje však zmíněné mantinely, pečlivějším výkladem by mohlo být dosaženo i hlubšího vyznění a přesahu. Z herců svým civilním projevem nejvíce zaujal Z. Velen, typově vhodný V. Vašák zahrál roli rovněž přesvědčivě. Projev L. Krále působil méně přirozeně, ale i on charakter vystihl.

Finské drama pro mě neznámého autora Mika Myllyaho bylo milým překvapením. Inscenace o mužích, jejich životní krizi i snaze něco změnit pobavila. Hořkosladká komedie opravdu postrádala význam hlubší, ale právě myšlenka veskrze obyčejná, získala mé sympatie. Z vyrovnaných výkonů hereckého obsazení přeci jen nejvíce zaujal V. Vašák, jeho interpretace v kombinaci s opravdu sympatickou rolí se povedla.