Labutí jezero

Nádherná inscenace, která mě téměř vždy dojala k slzám. Autoři dokážou skvěle pracovat s odklonem od klasiky, se symboly, s frázemi, které charakterizují jednotlivé postavy. Překrásný zpěv, proměna labutě v dívku a obráceně, nonverbální výkony ve chvíli, kdy Rudovous týrá labutě. Excelentní byla Pavlína Štorková v dvojroli Odetta/Odilie.

Originalalita zústává sobě vlastní Hradci, ač se režije ujímá "externí" duo. Pro mě 2 výborné scény - "proměna" Odetti v Odillii (excelentní Pavlína Štorková, školní diváci u projevu jejího "černého" já museli určitě šílet) a závěrečný ples, kde je napětí stupňováno hudbou v podobě potlesku a nastává vyvrcholení. Hudba, kulisy a samozřejmě herci (chtěl bych vypíchnou Jana Sklenáře a Míru Zavinčára) jako vždy výborné.
Pozn.:z derniéry

14.3. 2015: Banální příběh v jiném pohledu, který zaujme svou vizuálností, křehkostí a baladičností. Žádný velký dramatický zvrat a spousta křiku. Poměrně tiché, koncentrované, ale vypovídající. Na pomoc si tvůrci berou (ne náhodně) slova Radúze od J. Zeyra, něco z folkloru... Hodně tomu pomáhá hudba a výtvarná stránka. Třešní toho dortu s černou šlehačkou je Pavlína Štorková, která Vás dojme ve chvíli, kdy nemůže princi uletět jako labuť. Je Vám ji líto, když ji Rudovous vrací podobu labutě a vyrazí dech, když ji prvně spatříte jako Odilii pobýhající za zrcadlem. Takové divadlo mne baví!

Start byl v mých očích trochu pomalejší, ale všechno ostatní ho bohatě vynahradilo. Nekontrolovatelné talenty Pavlíny Štorkové a Jana Sklenáře a všech ostatních, stejně jako nádherné dámské kostýmy a výborné využití celého prostoru.Zamilovala jsem si poetický jazyk a magnetickou atmosféru.

Nádherně vizuálně zpracované představení plné poetiky, skvělí hlavně Pavlína Štorková a Miroslav Zavičár.

I když se nejedná o balet, měla jsem po skončení představení pocit, že jsem na baletu byla. Jen se poetičnost a krása nevyjadřovala pouze tancem, ale především slovy. Nádhernými slovy! Úžasné herecké výkony všech! Pro mě nejlepší byl Miroslav Zavičár, který do poetiky vnášel humor a ironii. Úžasné představení!

Odvážné poetické představení, po ospalejším začátku nakonec divadelní zážitek. Velká poklona oběma mladým hercům - Janu Sklenářovi a Pavlíně Štorkové.

Scéna, kostýmy a výkon herců úžasný. Špatná režie a dramaturgie.

Občas mám pocit, že když jdu do divadla, všichni se mě snaží ponížit svým snobstvím. Tato hra je ukázkový příklad přehnané divadelní řeči, kterou nejsem schopen ocenit. Neustálé emocionální výlevy a humor, který mě urážel svou ubohostí. I když jsem se velmi snažil, nedokázal jsem nalézt divadelní katarzi, která by měla přijít po tak těžkém divadelním zážitku. Tak krásná a promyšlená scéna byla zaplavena hysterickým patosem, a mě bylo líto nejen architekta scény, ale také Čajkovského, jehož nádherná skladba byla použita v tomto "díle".

Občas mám pocit, že když jdu do divadla, všichni se mě snaží ponížit svým snobstvím. Tato hra je ukázkový příklad přehnané divadelní řeči, kterou nejsem schopen ocenit. Neustálé emocionální výlevy a humor, který mě urážel svou ubohostí. I když jsem se velmi snažil, nedokázal jsem nalézt divadelní katarzi, která by měla přijít po tak těžkém divadelním zážitku. Tak krásná a promyšlená scéna byla zaplavena hysterickým patosem, a mě bylo líto nejen architekta scény, ale také Čajkovského, jehož nádherná skladba byla použita v tomto "díle".

Nádherná inscenace, která mě téměř vždy dojala k slzám. Autoři dokážou skvěle pracovat s odklonem od klasiky, se symboly, s frázemi, které charakterizují jednotlivé postavy. Překrásný zpěv, proměna labutě v dívku a obráceně, nonverbální výkony ve chvíli, kdy Rudovous týrá labutě. Excelentní byla Pavlína Štorková v dvojroli Odetta/Odilie.

Originalalita zústává sobě vlastní Hradci, ač se režije ujímá "externí" duo. Pro mě 2 výborné scény - "proměna" Odetti v Odillii (excelentní Pavlína Štorková, školní diváci u projevu jejího "černého" já museli určitě šílet) a závěrečný ples, kde je napětí stupňováno hudbou v podobě potlesku a nastává vyvrcholení. Hudba, kulisy a samozřejmě herci (chtěl bych vypíchnou Jana Sklenáře a Míru Zavinčára) jako vždy výborné.
Pozn.:z derniéry

14.3. 2015: Banální příběh v jiném pohledu, který zaujme svou vizuálností, křehkostí a baladičností. Žádný velký dramatický zvrat a spousta křiku. Poměrně tiché, koncentrované, ale vypovídající. Na pomoc si tvůrci berou (ne náhodně) slova Radúze od J. Zeyra, něco z folkloru... Hodně tomu pomáhá hudba a výtvarná stránka. Třešní toho dortu s černou šlehačkou je Pavlína Štorková, která Vás dojme ve chvíli, kdy nemůže princi uletět jako labuť. Je Vám ji líto, když ji Rudovous vrací podobu labutě a vyrazí dech, když ji prvně spatříte jako Odilii pobýhající za zrcadlem. Takové divadlo mne baví!

Start byl v mých očích trochu pomalejší, ale všechno ostatní ho bohatě vynahradilo. Nekontrolovatelné talenty Pavlíny Štorkové a Jana Sklenáře a všech ostatních, stejně jako nádherné dámské kostýmy a výborné využití celého prostoru.Zamilovala jsem si poetický jazyk a magnetickou atmosféru.

Nádherně vizuálně zpracované představení plné poetiky, skvělí hlavně Pavlína Štorková a Miroslav Zavičár.

I když se nejedná o balet, měla jsem po skončení představení pocit, že jsem na baletu byla. Jen se poetičnost a krása nevyjadřovala pouze tancem, ale především slovy. Nádhernými slovy! Úžasné herecké výkony všech! Pro mě nejlepší byl Miroslav Zavičár, který do poetiky vnášel humor a ironii. Úžasné představení!

Odvážné poetické představení, po ospalejším začátku nakonec divadelní zážitek. Velká poklona oběma mladým hercům - Janu Sklenářovi a Pavlíně Štorkové.

Scéna, kostýmy a výkon herců úžasný. Špatná režie a dramaturgie.

Scéna, kostýmy a výkon herců úžasný. Špatná režie a dramaturgie.

14.3. 2015: Banální příběh v jiném pohledu, který zaujme svou vizuálností, křehkostí a baladičností. Žádný velký dramatický zvrat a spousta křiku. Poměrně tiché, koncentrované, ale vypovídající. Na pomoc si tvůrci berou (ne náhodně) slova Radúze od J. Zeyra, něco z folkloru... Hodně tomu pomáhá hudba a výtvarná stránka. Třešní toho dortu s černou šlehačkou je Pavlína Štorková, která Vás dojme ve chvíli, kdy nemůže princi uletět jako labuť. Je Vám ji líto, když ji Rudovous vrací podobu labutě a vyrazí dech, když ji prvně spatříte jako Odilii pobýhající za zrcadlem. Takové divadlo mne baví!

Originalalita zústává sobě vlastní Hradci, ač se režije ujímá "externí" duo. Pro mě 2 výborné scény - "proměna" Odetti v Odillii (excelentní Pavlína Štorková, školní diváci u projevu jejího "černého" já museli určitě šílet) a závěrečný ples, kde je napětí stupňováno hudbou v podobě potlesku a nastává vyvrcholení. Hudba, kulisy a samozřejmě herci (chtěl bych vypíchnou Jana Sklenáře a Míru Zavinčára) jako vždy výborné.
Pozn.:z derniéry

Start byl v mých očích trochu pomalejší, ale všechno ostatní ho bohatě vynahradilo. Nekontrolovatelné talenty Pavlíny Štorkové a Jana Sklenáře a všech ostatních, stejně jako nádherné dámské kostýmy a výborné využití celého prostoru.Zamilovala jsem si poetický jazyk a magnetickou atmosféru.

I když se nejedná o balet, měla jsem po skončení představení pocit, že jsem na baletu byla. Jen se poetičnost a krása nevyjadřovala pouze tancem, ale především slovy. Nádhernými slovy! Úžasné herecké výkony všech! Pro mě nejlepší byl Miroslav Zavičár, který do poetiky vnášel humor a ironii. Úžasné představení!

Nádherná inscenace, která mě téměř vždy dojala k slzám. Autoři dokážou skvěle pracovat s odklonem od klasiky, se symboly, s frázemi, které charakterizují jednotlivé postavy. Překrásný zpěv, proměna labutě v dívku a obráceně, nonverbální výkony ve chvíli, kdy Rudovous týrá labutě. Excelentní byla Pavlína Štorková v dvojroli Odetta/Odilie.

Nádherně vizuálně zpracované představení plné poetiky, skvělí hlavně Pavlína Štorková a Miroslav Zavičár.

Odvážné poetické představení, po ospalejším začátku nakonec divadelní zážitek. Velká poklona oběma mladým hercům - Janu Sklenářovi a Pavlíně Štorkové.

Občas mám pocit, že když jdu do divadla, všichni se mě snaží ponížit svým snobstvím. Tato hra je ukázkový příklad přehnané divadelní řeči, kterou nejsem schopen ocenit. Neustálé emocionální výlevy a humor, který mě urážel svou ubohostí. I když jsem se velmi snažil, nedokázal jsem nalézt divadelní katarzi, která by měla přijít po tak těžkém divadelním zážitku. Tak krásná a promyšlená scéna byla zaplavena hysterickým patosem, a mě bylo líto nejen architekta scény, ale také Čajkovského, jehož nádherná skladba byla použita v tomto "díle".