Vyhnanství

Navštívil jsem derniéru této inscenace (škoda, že se hrálo tak krátce). Byla to pro mě především meditace o údělu exulanta, o vytržení z domovského prostředí, osobních a profesních vazeb budovaných celý život a o potácení v nejistotě a neuspokojivosti nových podmínek. Není to téma nijak nové, ale v rámci trilogie Čekárna je logickým vyústěním, navíc dobře zahraným, se skvělou hudbou, scénografií a různými oživujícími prvky. Bezmála mrazivé bylo vnímat celé představení v kontextu stupňující se agrese Ruska nejen proti Ukrajině, ale už i nepokrytě proti nám. Při sledování tragického údělu uprchlých německých Židů jsem na to nedokázal nemyslet.

Třetí díl trilogie mě bohužel zklamal. Dle mého se nepovedla ani dramatizace románu, ani režisérské provedení. Vyhnanství je příliš krátké na to, aby se děj jakkoliv rozjel. Zůstavají tak pouze na sebe příliš nenavazující monology, které ale byly moc povrchní, aby se divák dokázal do osudu postav skutečně vžít. Jediným silným momentem díla je tak jeho samotný závěr, ve kterém podává výborný výkon Jan Grundman. Toto zakončení je skvělé jak pro samotné Vyhnanství, tak pro trilogii Čekárna jako celku.

45 %, a to ještě jen díky silnému závěru, který je po strnulé až letargické inscenaci nečekaným a příjemným překvapením, zejména díky výtečnému J. Grundmanovi. Od zhlédnutí Oppermannů, na které se chystám už dlouho, mne sice Vyhnanství neodradilo, zato návštěvu trilogického maratonu nejspíš vynechám.

Pro nás bylo po shlédnutí předchozích dílů zpočátku matoucí, když titíž herci hráli jiné postavy. Souhlasím i s názorem jiného hodnotícího, že hra trochu doplatila na kratší délku, ta neumožnila vytvořit tak plastický a hlavně naléhavý obraz, jako se to podařilo v Úspěchu a Oppermanových. Na druhou stranu byl tenhle díl režijně asi nejkoncentrovanější.
Doporučuji zkusit někdy uvádět jako víkendový maraton jako tomu bylo na hostování v Brně, kde jsme měli možnost trilogii vidět - intenzita zážitku se tím znásobila a nedostatky se snáz odpouštěly.

Navštívil jsem derniéru této inscenace (škoda, že se hrálo tak krátce). Byla to pro mě především meditace o údělu exulanta, o vytržení z domovského prostředí, osobních a profesních vazeb budovaných celý život a o potácení v nejistotě a neuspokojivosti nových podmínek. Není to téma nijak nové, ale v rámci trilogie Čekárna je logickým vyústěním, navíc dobře zahraným, se skvělou hudbou, scénografií a různými oživujícími prvky. Bezmála mrazivé bylo vnímat celé představení v kontextu stupňující se agrese Ruska nejen proti Ukrajině, ale už i nepokrytě proti nám. Při sledování tragického údělu uprchlých německých Židů jsem na to nedokázal nemyslet.

Třetí díl trilogie mě bohužel zklamal. Dle mého se nepovedla ani dramatizace románu, ani režisérské provedení. Vyhnanství je příliš krátké na to, aby se děj jakkoliv rozjel. Zůstavají tak pouze na sebe příliš nenavazující monology, které ale byly moc povrchní, aby se divák dokázal do osudu postav skutečně vžít. Jediným silným momentem díla je tak jeho samotný závěr, ve kterém podává výborný výkon Jan Grundman. Toto zakončení je skvělé jak pro samotné Vyhnanství, tak pro trilogii Čekárna jako celku.

45 %, a to ještě jen díky silnému závěru, který je po strnulé až letargické inscenaci nečekaným a příjemným překvapením, zejména díky výtečnému J. Grundmanovi. Od zhlédnutí Oppermannů, na které se chystám už dlouho, mne sice Vyhnanství neodradilo, zato návštěvu trilogického maratonu nejspíš vynechám.

Pro nás bylo po shlédnutí předchozích dílů zpočátku matoucí, když titíž herci hráli jiné postavy. Souhlasím i s názorem jiného hodnotícího, že hra trochu doplatila na kratší délku, ta neumožnila vytvořit tak plastický a hlavně naléhavý obraz, jako se to podařilo v Úspěchu a Oppermanových. Na druhou stranu byl tenhle díl režijně asi nejkoncentrovanější.
Doporučuji zkusit někdy uvádět jako víkendový maraton jako tomu bylo na hostování v Brně, kde jsme měli možnost trilogii vidět - intenzita zážitku se tím znásobila a nedostatky se snáz odpouštěly.

45 %, a to ještě jen díky silnému závěru, který je po strnulé až letargické inscenaci nečekaným a příjemným překvapením, zejména díky výtečnému J. Grundmanovi. Od zhlédnutí Oppermannů, na které se chystám už dlouho, mne sice Vyhnanství neodradilo, zato návštěvu trilogického maratonu nejspíš vynechám.

Pro nás bylo po shlédnutí předchozích dílů zpočátku matoucí, když titíž herci hráli jiné postavy. Souhlasím i s názorem jiného hodnotícího, že hra trochu doplatila na kratší délku, ta neumožnila vytvořit tak plastický a hlavně naléhavý obraz, jako se to podařilo v Úspěchu a Oppermanových. Na druhou stranu byl tenhle díl režijně asi nejkoncentrovanější.
Doporučuji zkusit někdy uvádět jako víkendový maraton jako tomu bylo na hostování v Brně, kde jsme měli možnost trilogii vidět - intenzita zážitku se tím znásobila a nedostatky se snáz odpouštěly.

Třetí díl trilogie mě bohužel zklamal. Dle mého se nepovedla ani dramatizace románu, ani režisérské provedení. Vyhnanství je příliš krátké na to, aby se děj jakkoliv rozjel. Zůstavají tak pouze na sebe příliš nenavazující monology, které ale byly moc povrchní, aby se divák dokázal do osudu postav skutečně vžít. Jediným silným momentem díla je tak jeho samotný závěr, ve kterém podává výborný výkon Jan Grundman. Toto zakončení je skvělé jak pro samotné Vyhnanství, tak pro trilogii Čekárna jako celku.

Navštívil jsem derniéru této inscenace (škoda, že se hrálo tak krátce). Byla to pro mě především meditace o údělu exulanta, o vytržení z domovského prostředí, osobních a profesních vazeb budovaných celý život a o potácení v nejistotě a neuspokojivosti nových podmínek. Není to téma nijak nové, ale v rámci trilogie Čekárna je logickým vyústěním, navíc dobře zahraným, se skvělou hudbou, scénografií a různými oživujícími prvky. Bezmála mrazivé bylo vnímat celé představení v kontextu stupňující se agrese Ruska nejen proti Ukrajině, ale už i nepokrytě proti nám. Při sledování tragického údělu uprchlých německých Židů jsem na to nedokázal nemyslet.