Vděk

75%. Autorka D. de Vigan ve své knize o stařence trpící afázií zvláštně smísila smutný příběh s dojemným humorem a pesimistickému tématu vtiskla naději. Samotný text divadelní adaptace potenciál předlohy zcela nevyužil. Úskalí konstrukce dramatizace se podařilo režisérce M. Kinské a hercům úspěšně zastínit realizací. Síla příběhu se k divákům přece jen dostane a citlivé duše mohou na konci prožít i katarzi. Oproti knize ztvárňuje ústřední roli herečka výrazně mladší. Bravurní K. Cibulková se neomezila jen na propracovaně ztvárněné příznaky nemoci, ale zvládla i nelehký úkol vyjádřit mezi vnějšími projevy Miščinu osobnost.

Komorní, hluboce lidský, jímavý příběh vybízí k zamyšlení nad rozmělňováním významu a obsahu slov plýtváním při jejich nadužívání přímým kontrastem k potřebě stihnout říct to opravdu důležité a podstatné, dokud je nám umožněno ta správná slova nalézt. Pečlivé přípravy při studiu role ženy trpící afázií zúročila Klára Cibulková beze zbytku, bez nadsázky famózním hereckým výkonem. Prostřednictvím do detailu propracované mimiky, přesných pohledů, gest, pohybů a držení těla i přizpůsobení temporytmu řeči obdivuhodně autenticky a komplexně vystihla projevy nemoci, včetně jejího postupného zákeřného progresu. Můj hlubokosklon! Tleskám a doporučuji.