S úsměvy idiotů

Příjemná vzpomínka na Petra Skoumala a jeho písně s texty Jana Vodňanského. Tvůrci písně obohatily dalšími zdroji, které stylem dobře souzněly. Divadelnost tentokrát byla minimalizována, jednalo se o pásmo. Soubor Divadla v Dlouhé se opět ukázal v celé své síle, a to i po stránce hudební.

Velmi povedený návrat k formě text-appealu. Vtipné písně Skoumala a Vodňanského nestárnou, zde se navíc dobře kloubí s poezií Jana Borny, která se vyznačuje nevtíravým humorem, ale i vážnějšími hořkosměšnými podtóny. Celé představení je velmi hravé a poetické, člověk opět musí obdivovat muzikálnost hereckého souboru DvD. Asi hlavní zásluhu na tom, že se člověk během večera nemá šanci začít nudit, má Miroslav Hanuš, který dokáže jednotlivé výstupy vtipně propojit do souznějícího celku a báječně také reaguje na dění v publiku. Jako oddechovka je to mnohem lepší volba než nějaká řachanda.

Široká paleta samých povedených písní, básní i různých "životních mouder". Divadelní soubor moc pěkně využil svých četných hudebně/pěveckých talentů a jen potvrdil, že takovéto typy inscenací zde opravdu umějí na jedničku. Celkově rozhodně příjemný večer a úsměvy během i po něm jsou myslím zaručeny.

Více než jen příjemná procházka, během níž jsem se "potkal" s hřejivými a dost často i s trefnými zastávkami u poezie J. Borny, u písniček dua Vodňanský a Skoumal, ale také u dalších starých "dlouhánských" známých, s nimiž bylo toho večera v jejich divadle prostě mile. Vše navíc kořenil svérázný nevtíravý humor M. Hanuše, jenž zastával i roli "moderátora".

74,99 % Takový ten pocit, když chcete vyrazit do divadla, ale nemáte chuť na divadlo. Příjemný večer plný písní, básní a výkřiků, zábavný i mrazivý, těžící z muzikálnosti herců Divadla v Dlouhé.

Hlediště jsem opouštěla s diváckým úsměvem idiota (což v daném případě chápejte jako synonymum pro výraz tak blažený, jak si jen svedete představit) a ještě dlouho poté ten příjemný pocit ve mně rezonoval a dozníval. Bylo to poetické, bylo to laskavé, vonělo to životem a mělo to ne zanedbatelnou formu. Vivat borci Bornoherci! ;)

Těžko hodnotit, jsme-li svědkem text-appealu jen s popocházením a povstáváním, nikoli divadelní inscenace. Procentuální hodnocení nechť vyjadřuje emocionální rozpoložení, které tento literárně-hudební večer vyvolal. Přesto…kdo hledá, najde. Určitou divadelnost skrývá už samotná dramaturgická skladba (písně V+S, básně Jana Borny, sebrané mudroslovné „výkřiky“). Další divadelnost do všeho vnáší nepsaný leader večera Miroslav Hanuš či drobné kreace „Bornoherců“ a to největší divadlo si utvořte někde uvnitř sebe, pod dojmem chytrých, úderných a hlavně vtipných básní skromného mistra - Jana Borny.

Tentokrát se nejedná o divadlo, ani "tradiční" Kabaret v Kroužkově kavárně. Vlastně je to koncert s písněmi Skoumala a Vodňanského. Koncert se odehrává na velkém jevišti, a orchestr budí dojem, že chce vyvolat dojem velkých jazzových orchestrů, jaký teď už provozuje jen Ondřej Havelka. Koncert doplňují kresby J. Milfajta, které se projikují na zadním prospektu. Jednalo se o velmi příjemný večer, a při premiérové děkovačce vystoupil i J. Vodňanský s písní Pověz, miláčku. Pamětníci a nostalgici plakali.