Král umírá

Nemohu než souhlasit s kolegy, zásadní problém této inscenace je rozporuplnost hereckých pojetí jednotlivých postav, je v tom záměr, který jsem nepochopil, či jde o projev slabého režisérského vedení?

Inscenace trpí zejména nevyrovnaností v režijním pojetí jednotlivých postav. Jestliže se H. Čermáková, J. Mazák, M. Durnová a C. Drozda snaží na svoje role dívat s patřičným odstupem a odosobněním, V. Skála naproti tomu do postavy proniká velice realisticky, čímž na jevišti vzniká jisté zvláštní nedorozumění. Víceméně souhlasím s komentářem P. Širmera - jedná se o solidní nastudování, za které se Divadlo U stolu rozhodně stydět nemusí, zároveň však není neproblematické. Text je to opravdu náročný na zpracování, asi i proto se na repertoáru divadel tak často neobjevuje.

Ionescovy hry bývají převážně zařazovány mezi absurdní dramata, ale tato hra řadu charakteristických prvků postrádá, spíše se v ní nachází prvky symbolistické a mysteriózní. Málo uváděný text je nesmírně náročnou látkou, na níž si mohou vylámat zuby i ti nejlepší. Divadlo U stolu se s ním vypořádalo se ctí, ale inscenace se i přes dvojí odklad premiéry neobešla bez problémů a dramaturgicko-režijních nedotažeností. Hlavní chybou bylo, že někteří herci (V. Skála, L. Schneiderová) se uchylovali k „psychologickému“ ztvárňování, které nebylo správnou cestou a nekorespondovalo s kreacemi ostatních.