Osiřelý západ

Dobře udělaný McDonagh, během let jsem změnil svůj kdysi nepříliš lichotivý názor na tuto hru do té míry, že asi nejsem schopen rozlišovat jednotlivé její inscenace, leda by snad tvůrci něco vyloženě zkazili, což se nestalo.

75%. Povedené zpracování, které téměř dosahuje kvalit dnes už legendární inscenace ČK. V Ostravě hru krátili a první část má ohromné tempo, repliky mezi oběma bratry Connorovým (výborní O.Brett a L.Melník) létají jako pingpongové míčky a divák nemá čas vydechnout. Začátek druhé části je naopak velmi ztišený, otec Welsh (přesvědčivý D.Urban) je u Bezručů oběma bratrům rovnocenným spoluhráčem. Až do své smrti je přítomen v každé scéně jako taková opilá výčitka.

Před měsícem jsem na stejných prknech (Celetná) viděl provedení této hry v podání divadelního spolku Kašpar, takže o srovnání nebylo nouze. A z mého pohledu je toto zpracování od Bezručů přeci jen o něco lepší. Hra má rychlejší tempo a spád, což přispívá k intenzivnějšímu vnímání příběhu. Představitelé obou bratrů se svých rolí zhostili dobře a jejich vzájemné hádky mají potřebnou sílu a emocionální náboj. O něco málo přesvědčivější mi však přišel L. Melník. K tomu pochvala pro D. Urbana, který svoji roli zlomeného kněze zvládl velmi dobře. Jako celek vydařené zpracování této irské klasiky.

75% Se začátkem inscenace J. Ryšánek Schmiedtové ihned vstupujeme do intenzivního vyhroceného konfliktu dvou bratrů, přičemž režie nestraní ani na chvíli žádnému z nich. Souhra O. Bretta a L. Melníka je obdivuhodná, přestřelky mezi nimi fungují znamenitě, jistí jsou si i co se týče pohybové stránky. Působivé je ztvárnění postavy Otce Welshe D. Urbanem, který vnímá nevraživost mezi bratry jako svoji osobní prohru, což je poslední kapka vedoucí k zoufalému činu. Emotivně je zahraná scéna jeho posledního setkání Girleen (výborná S. Haváčová). Výsledku rázná úprava a rychlé tempo značně pomohly.