Mechanický pomeranč

55%. Inscenace čerpá hlavně z románu a vydává se jinou cestou než skandální film, který mj. velmi otevřeně zobrazoval násilí. Hranice otevřenosti se po desetiletích posunuly, a tak je třeba ocenit, že se tvůrci snažili o nalezení vlastního jevištního jazyka. Různé formy „opisu“ násilných výjevů můžou nebo nemusí směrovat divákovu pozornost ke smyslu; nemají však dostatečnou intenzitu. Doslovnost při hledání paralel s tuzemskou politickou situací má své opodstatnění, ale ve spojení se satirickou rovinou a dalšími prvky příliš nesouzní. Celku chybí výraznější působivost a uspořádání. Další z pozoruhodných výkonů J. Burýška.

Skvělé herecké výkony, zejména Jakuba Burýška a Lukáše Melníka. Oceňuji způsob ztvárnění bezbřehého násilí formou výpovědí či vyprávění a choreografií, jež umocňují vyznění klasické hudby. (A podobně to platí pro léčbu.) Nezaujalo a nebavilo mě však podání nového ministra vnitra - tahle "aktuální" stylizace sice může být vděčná, ale za mě je příliš prvoplánová a nyní, pouhý rok po premiéře navíc už působí i "staře". A obecné varování před autokracií i kvůli ní pak nevyznívá tak silně, ztrácí se v konkrétním zpodobnění či karikatuře.

65%. Nedokázal jsem se při sledování úplně oprostit od proslulého Kubrickova filmu, který mi přijde výstižnější. Hlavně první polovina, ve které sledujeme řádění Alexovy bandy, se divadelními prostředky předvádí obtížně - chybí tu totiž napětí mezi naturalistickým zobrazením násilí a kontrapunktem v podobě vážné hudby. Lépe tak vychází druhá polovina, která ukazuje promyšlenost s jakou násilí využívá totalitní systém, který se snaží předělat člověka k obrazu svému. Trochu zbytečná mi přišla stylizace ministra vnitra do podoby Andreje Babiše.